O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi III.

Odpadkový král, jak už bylo řečeno žije na svém odpadkovém hradě za městem a kraluje veškerému bordelu na světě.

"Ale za kterým městem je?" Zeptala se myšička Fóbinka vypravěče a vrhla úkosem pohled na čtenáře.

"Za každým městem." Odpověděl vypravěč. Proto je to nejmocnější král světa, jelikož jeho hrad je teleportující se hrad za všemi městy současně. Stačilo tedy vyrazit za město. Ačkoli hrad zvaný Odpaďák byl známým tím, že nic čerstvého se na něm nevyskytovalo, ale dík tomu, že odpadkový král vládl širému světu, mohl si opatřit i věc zcela novou, nebo čerstvou, tak si třeba pořídil i novou ženu a nové děti.

 

Myšička Fóbinka měla úplně uťapkané nožičky, ani v metru si nesedla, protože jeli vagónem pro chudé. Pepík švábík si hodil myšičku Fóbinku jak ten myšopytel na záda a vypravili se dozaměsta. Pepík švábík ještě že měl svých šest rukonohou a tak se cítil stále čtyř-, nebo aspoň trojsvěží.

 

Za městem nebylo nic co by stálo za pohled čtenářuchtivých uší, bordel od jednoho kulatoobzoru mírně pádící vzhůru k pozorovateli a svažující se stejně mírným obloukem dolů kamkoli od pozorovatele, až na bordel k druhému kulatoobzoru. Jak známo, svět je KOULE a tudíž kamkoli se čtenář dívá, tu vidí od sebe pouze oblouky směřující dolů s horizontem hluboko pod sebou, nikoli rovné přímky.

 

"Ale! Už dost psychofilosofováni," dupla zlostně nožkou myšička Fóbinka a cosi naznačovala Pepíkovi švábíkovi, který to vůbec nepochopil a mazal si ručičky Lindulonou, kterou vytáhl z náprsního tlumoku, který zatajil jak čtenářům, tak i vypravěč neměl tucha!

"Nu což, táámhle je," naznačil dvěma rukonohama, "hrad Odpaďák.

Ale Fóbinko, přece tam nepůjdeme s prázdnýma rukama? Něco musíme přinést jako present."

"Vždyť má všechno."

"To je pravda, tak jdem."

 

Po hlubokém úklonopádu na podlahu a představení se kdo je kdo se myšička Fóbinka dlouze, předlouze zadívala na Pepíka švábíka, aby to jako vyřídil a myšička Fóbinka že se bude zaobírat mlčením. Pepík švábík s pochopením vytřeštil voči na myšičku Fóbinku.

"Eéeéeé, vaše výsovsovosti, my jako doneslo se k nám, že máte jaksi tento všechno a že byste mohl postrádat jeden citrón, čerstvý."

"Ale, ale, tak už i do švábodoupat se donesla zvěst o mé velikosti."

"Chhmmňm," pohnul nesrozumitelně cosi čelistí Pepík švábík, že ani zapisovatel pod uvolněným prknem v podlaze nerozuměl.

 

"Prosil bych, mluvte srozumitelně!" Vmísil se do toho nakonec zapisovatel.

"Zde je moje nová manželka," řekl odpadkový král nahlas na celou halu! Ukázal na gumovou pannu "a zde moje nové děti," ukázal na panenky.

"Óóóó," vyjádřil svůj obdiv Pepík švábík, "moc vám to s vaší rodinou sluší!"

"A zde můj jediný čerstvý citrón, chcete-li ho, staňte se mými popelářskými poddanými."

Myšička Fóbinka se schovala za švábíka Pepíka, který odpověděl. 

"Nikoli odpadkový králi, nebudeme ti sloužit." 

"Pak zůstane citrón můj," odvětil odpadkový král "a babička zůstane navěky spát."

Myšička Fóbinka znovu vytřeštila myšoočka a otevřela opět myšopapulku dokořán a poté myšošpitem myšozašeptala, ale tak aby to myšoslyšel zapisovatel:

"Jak to může vědět Pepíku?"