Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠedivý kohout (16. část)
Autor
Biskup z Bath a Wells
Hlavně, aby nezavěsila.
Hecnu se a cosi zadrmolím.
„To je Alice?“
„Ano!“ vyhrknu nadšeně. „A to mi tvrdil, že jsi mrtvá.“
„Kdo?“
„Luboš.“
„Naháníš mi strach. Mám za tebou přijet?“
„Nepřeju si nic jiného,“ rozzářím se.
Bez zaváhání jí nadiktuju naši adresu. (...)
16
Prohlížela jsem si Blanku v našem bytě s otevřenou pusou.
Na ulici bych ji nepoznala. Musela by mít na krku jmenovku. Nebo stroj času.
„Jsem moc ráda, že jsi přišla.“ Úplně se mi zlomil hlas.
„Co se děje, Alice?“ pobídla mě Blanka.
Vyklopila jsem jí všechno, co ve mně bublalo a hnilo celou tu dobu. Jak mě štve, že nevím, kdo jsem, jestli je tenhle mizera můj manžel, jestli moje vzpomínky nelžou aspoň v něčem.
Když jsem se vypovídala, bylo mi líp.
„Úrazy hlavy nejsou prkotina,“ uklidňovala mě. „Je přirozené, že si spoustu věcí nepamatuješ. To vůbec nevadí. Určitě si časem vzpomeneš.“
Její slova zněla jako hřejivý balzám. Tak moc, až jsem tomu nevěřila.
„Někdy si zajdeme na medovník,“ navrhla jsem.
„Jasně.“
„Vezmeme si křesla z kanceláří a potkáme se u varných konvic jako za starých časů.“
„Už teď se těším.“
Nic z těch nesmyslů nezpochybnila.
Přestala jsem jí poslouchat. Vše jsem odkývala, jenom jsem čekala, až vypadne.
„Vyváděla jsi úplně zbytečně,“ vpálil mi Luboš.
To pro mě byla poslední kapka.
„Něco ti řeknu, kamaráde,“ zasyčela jsem. „Tohle se vám nepovedlo. S Blankou jsme měli společnou kancelář.“
„Neměli. Každá jste seděla na opačném konci chodby.“
„Věříš jí, nebo mně?!“
„Nejde o to, čemu věřím. Já si to pamatuju.“
Podlomí se mi nohy.
Tolik lží už neunesu.
(...)
13 názorů
Tož jsem po dovolenkovém odtržení od písmáckého prsu nasál několik dílů Kohouta a vrazit ti za ně facku, to je to poslední, co bych chtěl. ;-)
Tak od teď si už nemůžeme být jisti ničím a nikým.
Lído, Blanka je Lubošův kamarád Jindra z hutí, odkud spolu po šichtě chodili na pivo :D:D
Přiznávám, že mě hned na začátku napadlo, jestli Blanka není podvrh. Z toho by se jeden zbláznil, tedy myslím na místě Alice.
Aru: snad se to ještě dozvíme...
to je katastrofa ztratit paměť v rodině/společnosti kde se lže :D
ztracený nepamětník se nikdy nedoví kým byl.
- tak Alice je na nejlepší cestě do blázince
No, protože u nějakých oblíbených věcí se vymluvíš, že jsi se spletl... ale jestli nemáš chalupu, to bys vědět měl ;). Sleduješ, jak jsem se chytila do krásné pasti tvého vyprávění?! Baví mě to promýšlet... Bravo tedy autorovi!
Biskup z Bath a Wells
před 11 měsícichalupa je celkem dobrý nápad..
Čert vem moučníky, zasním se třeba: "A doufám, že ta náše dlouho plánovaná grilovačka u tebe na chalupě nám konečně vyjde!" (Použitelné samozřejmě v případě, že Blanka žádnou chalupu nemá;)) - ale je fakt, že člověk ty správné nápady ve stresu nedostane.
Janina: díky; to je relevantní poznámka, ale myslím, že hlavní hrdinka by si na oblíbený dezert kolegyně asi nevzpomněla, nepamatovala si ani ten svůj... :-)
a pak je tam pro jistotu ještě ta věc s kanceláří... :-)
Biskup z Bath a Wells
před 11 měsíciGora: díky
Jóó! Čím dál lepší!
Jen abych zůstala autentická a nevynechala nezbytnou připomínku: myslím, že kdybych chtěla Blanku zkoušet, zeptala bych se spíš na její oblíbený moučník než na svůj. Přece jen, kamarádka není povinná si o vás pamatovat každou maličkost, ale u sebe by se jistě nespletla...
Podezíravost Alice mi tak trochu evokuje ještě další možnost - nějakou psychiatrickou diagnózu. Rozhodně je to zajímavé! A pád do tmy vzbuzuje zvědavost a chuť číst dál.