Pod hvězdami

Tvá hvězdná báseň se mi zamlouvá.

tak jsem asi myšlením hodně stár :D

nemyslíš Delfíne že prázdný, nenaplněný, ale dlouhý život má daleko menší smysl, než krátký život ve kterém se ale daný jedinec našel?

ostatně lidé to dokazují sami, ztrápení jedinci postrádající smysl utápějící se v utrpení žijí mnohem kratčeji, než ti co našli ve svém konání smysl, který je naplňuje.

ostatně, jestli máme celý řetězec životů k dispozici, tak je celkem jedno, jak dlouhý jeden život bude, když výsledná data se stejně budou týkat stovky/ tísíců/desetitisíců lidských let, pokud ne a jenom stahujeme paměťové vzorce z okolí, které máme za minulé životy, ani pak nemá smysl život, který jeho majitel sám žít nechce, protože mu nedává smysl žít na daném místě v daném čase a mnohým jejich počínání prostě smysl nedává.

především dnešní západní společnost je navržena tak, aby do daného jedince vtiskla taková data v době učení, aby po určitou dobu, než dojde k osobní-životní expiraci vydržel i na místě, pro které nemá talent a tudíž není jeho smyslem v životě; takové konání vysává energii z daného jedince, tak dlouho, dokud na určené pozici ve společností vydrží, přičemž si stále hůř a hůř dobíjí své vlastní baterky, dokud se jeho tělesná stránka stane nepoužitelnou pro dané místo mu určené společností, pak je nahrazen novějším lidským modelem a proces se opakuje, dokud není novější lidský model zcela opotřebován a vysát pro účely přežití společnosti, která je postavena na konceptu sebezničení se a proto potřebuje vysávat lidská jádra stále dravějším způsobem, dokud se jednoho dne nerozpadne zcela, nebo nenajde způsob, jak vysávat lidská jádra pohodlně a přímo :D

myslím, že přicházející věk robotů rýsuje slušnou démonickou civilizaci, kdy lidé ztratí všechna dosavadní práva a budou to jenom jednotky energie, tak dlouho a usilovně jste sloužili démonům, až převezmou váš svět :D:D

To si nesmíš připouštět, Aru! Polovina podobných pocitů je jen naše kapitulační myšlení! Koukni na Dána kočičího, jak tu řádí, i když má asi let jak políček šachovnice. Člověk je stár či mlád svým myšlením...

Delfíne, čím jsem starší, tím mi jenom dochází energie život žít :D:D

Tak já umím být i sám a nenudit se v takové společnosti, když není lepší možnost, ale do klášterní cely bych se dobrovolně zavřít nenechal, ani bych opakovaně nepřemílal Otčenáš nebo netočil modlitebním mlýnkem! 

V tom s tebou, Aru, souhlasím. A čím déle člověk žije, tím víc si váží možnosti žít, když uváží i tu druhou možnost...

on vždycky je rozpor mezi tím být zmítán touhami, proto kláštery a nemít žádné touhy, proto vrhání se do víru života :D:D:D

osobně si myslím, že život je od žití, ale každý to má nastavené trochu jinak, protože každého táhne srdce trochu jinam a taky některý nauky zní krásně na papíru do té doby, než by měl být člověk např. zavřený 80 let v malé klášterní cele (rozuměj pokojík), kde se modlí, či medituje a nikdy nepoznal život (dejme tomu od 18ti let) za klášterní stěnou :D:D

myslím si, že samotným aktem narození se do tohoto světa člověk stvrzuje, že ho chce žít a přijímat i výzvy a nástrahy, které k tomu patří. tím neříkám, že kdo chce žít život v samotě jako poustevník v lese v jeskyni o vodě, klacíkách a šiskách, že to nemůže žít, aby se v 90ti nad vlastnoručně vykopaným hrobem poplácal po vlastním rameni jakého pokání dosáhnul :D:D

Aštávakraghíta...Byla volně ke stažení.

Je to disputace mistra Aštávakry s jeho žákem, králem Džanakou, jak dosáhnout osvobození a zbahit se touhy. https://docplayer.cz/428060-Ramesh-s-balsekar-astavakragita-duet-jedineho-1.html

Aru, jednou jsem narazila na muže, který praktikoval tu filozofii "zbavit se toužení", tedy dostat se do naprosto harmonického stavu, kdy nás nevyvede z klidu žádná nerozumná touha... bylo to smutné setkání, vanul z něj chlad jak z ledničky. Ale možná to u něj fungovalo, byl spokojený. Nešťastné z něho bylo jen jeho okolí ;)

Protože já stále po něčem toužím a žádná jeptiška nejsem.

proč myslíš Evži?

duchovní řády východu i západu se o to pokoušely

Bylo by smutné po ničem netoužit.

Ano, inspiroval Aru! Mne stačí jen naťuknout a řádím jak ten mňoukavej seveřan, tedy kočkodan!

Tip. Pěkné.^⁠_⁠^

díky Jamardi, Lído a Phil. ;)

díky Delfíne, vidím že jsem tě inspiroval ;)

s odstupem vidím, že jak je ta báseň mimo, tak je moudrá. kdo ji pochopí, tak chápe co je to život.

Vidím, že ARU má citlivou romantickou duši se sklonem k filozofování...

Mobil si zase trochu hrál,

zas trochu změnil, co jsem psal.

>>jen za bitvy prohrané...<<

Hezké.

Létat v snech a cestou touhy

(každý jinou!) zase jít,

pro krátký okamžik pouhý,

oči štěstím rozzářit.

Nelze mít vše, co bys přál si,

nech něco i pro jiné,

než tvou hvězdu žití zhasí

a co bylo, pomine...

Chudák ten, kdo hvězdy vidí

jen když pěstí dostane,

nepoučí se a stydí

jen bitvy prohrané...

Kdo je moudrý, ten si zpívá,

jeho tvář je veselá,

z maličkostí radost mívá,

i z polibku anděla. 

Netrápí se tím, že nemá

to, co soused odvedle,

umí žít a jeho žena

nemá tváře pobledlé.

Za lásku získává lásku,

závistí se netrápí,

není loutka na provázku,

v smutcìch svých se neztratí...

Ano, touha je hnací energie života, moc hezké verše, poetické .... viděla jsem spoustu hvězd, viděla jsem vesmír v očích jedné ženy, jen zloměk vteřiny, úžasné a nezapomenutelné :)

Já jednu takovou kdysi zahlédla v metru v NY. Byla černá a měla krásné oči. Přišla za mnou a řekla mi, že fotím nejstarší a nejhezčí část metra. Ten den pršelo tak, že i stropem a já odjížděla domů. Nejde zapomenout, nevím, proč to tak někdy je... :)

já vím Goro, je to hodně mimo ;)

no, Kočkodane, takove hvězdy pro mě už nesvítily :D

díky Jani, úplně jsi to trefila :)

Fajn báseňka, Aru.

překlepy: zahlédlnul, Tvůj krásný sen, - čárka za sen + potřetí krásný/krása/, to je neurčitý pojem.

čtyřicet let viděl člověk spousty hvězd pěticípých a rudých. To myslím nějaká extra velká krása nebyla… ;-)

Hezky řečeno... jako bych slyšela svou oblíbenou písničku od  Linkin Park "One more light":   ...there are things that you can have, but can't keep...