ÚSTECKÁ

Vody kalné spěchají,
Mezi oblohou a podsvětím,
Mezi sny a kamením,
Kteréž lenivě leží v řekách,
Coby kamenem dohodil.
Amen.

A na břehu brunátné svídy,
Košaté lípy,
V sadě skví se... pyl, jo.
Jenže, lípy, to jsou lípy!
Staletí v píli rostoucí,
Divoskvoucí,
Kosí je alergie na pily.

Bezbřehý břídil,
Dřív řídil, řádil,
K ovcím se neřadil,
Obtáčí si kolem prstu bídu,
Nespravedlnost!
To jiný s ní obcoval ve svatyni,
Ryl nehty lůzy, do hlíny své hrůzy,
A zalykal se slzami, slinou, slizem...

Kde začínají konce?
V Ústí,
Ústí...hlavně!
Hledím mu do třetího oka,
Jak tak koukám,
Ústí vždycky někam ústí,
Někde se taky spouští,
Ale hlavně,
K U L K A ????.