vlastní úvrať se skleněnými kameny

Je to náročné.

U mne jsou jisté jen ty skleněné kameny, máme z nich kus meze.

Vím, že to není zrovna "těžiště" básně, ale mě ćaply ty koukoly kolem a kolem... a nostalgicky se mi vybavilo "kdyby bylo kolkolem / jen to pole za polem / a jen slunce svítilo / mně by se tu líbilo"... Zaboha si nevzpomenu na autora, možná Jan Čarek? Ale pak mě blbinky přejdou, protože ty tvé krásné, jinde nevídané metafory... dnes třeba ta blesková... to je prostě koncentrovaná poezie.

je taková syrová, jako když sundáš z plotny ještě horké - a tak to jím rovnou z kastrólu popálenýma rukama a přemýšlím, jsetli chci přidat, nebo už jsem dost popálená ... :) dobrá je, jen trochu syrová. Ale přijdu zas

pro Alegna

Já taky, napsala lije, pak se usmála a dala chčije, vidím ho dodnes před očima... :) Včera zatloukala nahoře hřebíky, je tam vysoký žebř opřený o trám, vede podél zdi a nahoře musím přelézt. Bylo tam prkno zatížené cihlou a giglalo se, jistota je jistota, není se tam moc čeho chytit. No a přitom vyplašila kunu nad hlavou, běhala mi nad hlavou i s mladýma. Mám tyhle rozjímací chvilky ráda, pršelo a pršelo... :) Děkuji za zastavení a slovo, moc. 

pro Kočkodan

Letos je to doslova kalamita, bachny táhnou se selaty jako voj a asi sklidí za nás...  :) Děkuji.

Nemůžu si pomoct, ale když se řekne chčije, mám před očima Kemra

Opět tolik silných obrazů, už sám název je samostatná báseň, úvrať ouvrať, místo změny směru, místo pro otočení nástroje stroje pro orbu sedbu, místo, kde se orba zakončí příčně a tak se zadrží při dešti zemina a skleněné zesklovatělé kameny žárem. 

A pro sebe si beru obrázek blesku včetně rukou

No, Phil, ještě tak úplně nevím, jestli ti mám tu intenzitu praseckých rycích prací věřit... přece jenom je to dost neobvyklé.a rozum mi našeptává, abych byl opatrný... Děda Komárek by možná sváděl podobný vnitřní boj. ;-)