Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena, moře a Mary - Paříž IV.
Autor
Andreina
Tak jsme na konci vyprávění o velkém člověku, bez něhož by byl svět chudší.
Jinak není čas provolávat Sláva už jsme se jí zbavili. Od zítra pokračuji další povídkou. Něco se dozvíme o tom, že získat řidičák nebo patent moci na loď pro zaoceánskou plavbu není úplně jednoduché, a také se musíme podívat pod hladinu, cože se nám to tam placatí ve Guineyském zálivu.
Paříž
(květen 2004)
IV.
Annie rozpustila společnost hodinu po půlnoci. Při odchodu dostal Ichtyl malý balíček, který díky tvaru nemohl obsahovat nic jiného než cédéčko. Jeho společnice na tom byla s rozměry o poznání líp.
„Jak se ti to líbilo?“ zeptal se celkem zbytečně doktor, když je odvážel taxík k hotelu.
„Moc,“ špitla.
„Takže nelituješ, že jsem tě sem vytáh?“
„Ne.“
„Zlobíš se ještě kvůli tritonce? Vím, jak si na ni byla hrdá,“ začal sám o zcizení ulity.
„V první chvíli jsem byla hodně naštvaná, ale on si ji zasloužil. Taková celebrita a zpíval jen pro mě.“
Ichtyl se rozesmál: „Prcku, vzpamatuj se. To nebylo nic jinýho než komedie, jakou si tihle lidi zajišťujou přízeň fanoušků. Charlie umí, o tom žádná, ale je to stejnej pokrytec, jako všichni z branže.“
„To nemyslíš vážně,“ oponovala takové míře cynismu.
„Myslím,“ ujistil ji, „jediný, co si dostala navíc, je ten paklík disků. To je mimo obvyklou hru. Rozbal to.“
Roztrhla papír a do klína se rozsypalo deset krabiček. Hned první zdobilo hodně osobní věnování. Následovaly dvě s Aznavourem, ale ostatní byl mix různých francouzských interpretů stejného žánru.
„To je divný,“ zavrtěla hlavou na znamení, že ji směsice vyvedla z míry, „většinou zpěvák propaguje jen sám sebe.“
„Aznavour není jen zpěvák,“ vysloužila si ponaučení, „když se podíváš na skladby ostatních, pod většinou bude jeho jméno jako textaře. Napsal stovky písní a repertoár Édith Piaf se skládá převážně z nich. Sám začal zpívat až v průběhu padesátejch let. Dostalas hezkej dárek a Annie si mákla, aby sehnala takovou sbírku.“
„Kdo ona vlastně je? Manželka?“
„Byl třikrát ženatej, má šest dětí a hejno vnoučat, ale po posledním manželství se Švédkou Inge zůstal sám. Annie je holka pro všechno. Sekretářka, manažerka, ošetřovatelka, důvěrnice a pokud je stařík něčeho schopnej, tak věřím, že i občasná milenka, ale to bez záruky.“
„Stejně je úžasnej, bez ohledu, jaký praktiky pro svoje zviditelnění používá. Už jen ta činorodost a vitalita v jeho věku je fantastická.“
„Matka byla Turkyně, ale otec Armén, a to je národ, kterej trpí na dlouhověkost. Má to v genech.“
Nemívala problémy usnout, ale tu noc nemohla zabrat. V hlavě jí stále zněly podmanivé tóny písní zprostředkované trochu chraplavým hlasem drobného muže s vlasy barvy sněhu. Hned po návratu na Mary vygooglí jeho profil, aby se o něm dozvěděla co nejvíc.
V dalších letech se potkali ještě čtyřikrát. Také splnil slib a dvanáct let po setkání koncertoval 6.4.2016 ve dvaadevadesáti letech v Praze.
- konec -
Vzpomínka:
Charles Aznavour zemřel 1.10.2018 v Mouriés na jihu Francie ve věku 94 let.
Člověk malý vzrůstem, ale obrovský tím, čím byl. Spisovatel, textař, zpěvák, producent, herec i politik.
Člověk s obrovským srdcem, který rozdával radost a štěstí.
Člověk, který mne naučil milovat šansony a dovolil mi, nazývat ho přítelem.
Sbohem, Charlie, svíčka na okně mé kajuty hoří vždy prvního října jen a jen pro Tebe.
25 názorů
Mirku, díky za přání.
Aru, děkuji z auklidnění. Jelikož jsem založením introvert, tak mě snad nikdy nepotká takový nesmysl, jako touha si někde postavit pomník.
Andreino, nikdy nevíš komu a jak na tobě záleží, protože druhým do hlav nevidíme, v podstatě je to tak, že introverti svou osobu vůči druhým podceňují až k nulové důležitosti a extroverti ji zase přeceňují až ke 110% důležitosti (tedy absolutní nepostradatelnosti - ti si pak sami staví ještě za života sochy a vítězné oblouky), jak to skutečně je, ví jen ten kdo má k tobě vztah ;))
Tak já doufám, že se toho nedožiju, Andrejko. Jinými slovy: Přeji ti dlouhý a šťastný život.
Ono i tak už odešlo dost lidí z těch, co jsem na portálech potkal a tak nějak jsme si trochu sedli...
Ale dokud žiju, tak i vzpomínám, i když jsem cizí...
Mirku, já doufám, že se jednoho dne nade mnou zavře voda a všichni brzy zapomenou. Třeba si jednou za rok vzpomene někdo z rodiny, a když ne, myslím, že mě to mrzet nebude.
Aru, samozřejmě. Když pomyneme nesmyslné stavění pomníků a soch, je to jen o vzpomínkách těch, kterým stojí za to vzpomínat.
no, myslím, že vzpomínka v mysli druhého se neodvíjí od stupně důležitosti/známosti, nebo postavení jedince ve společnosti, který je vzpomínán, ale to jak moc a jakým způsobem zapůsobil na toho kdo si na něj vzpomíná.
Každý z nás zanechává nějakou stopu, jen holt ne tak viditelnou, aby ji byli schopni všichni přečíst. Častokrát je to jen v myslích a vzpomínkách lidí blízkých nebo naopak těch, co nám z nějakého důvodu nepřejí...
Aru, myslím, že ono nebude úplně na nás, abychom zanechávali po sobě stopy. To by měla být výsada právě takových lidí, jako byl Charlie.
Ireno, pochopila jsem, žes to vážně nemohla myslet, ale na druho stranu jsi rozhýbala moje mozkové buňky k činnosti nad takovou představou.
Andrejko, Dalida taky zpívá krásně! Najdi si ji na youtube. Podle Marjolaine jsem složil dvě své verze a znám i tu českou verzi, co se zpívala za mého dětství a věku jinošského...
Ireno, teď jsi mne zarazila, myslím s tou nesmrtelností. Jak tak nad tím přemýšlím, to by nebylo dobré. Ano člověk, jako byl Aznavour chybí, a zůstalo po něm prázdné místo. To však během času zaplní legenda a živé legendy jsou na tomto světě nepatřičné. Patří do vzpomínek těch, co ho měli rádi.
Dobrý text a zajímavé komentáře, Andreino. Někteří lidé jsou tak obdivuhodní, že bychom si přáli, aby byli i nesmrtelní.
Evžo, šanzon je moc zvláštní žánr. Ráda si je pouštím třeba při nočních službách, kdy jsem sama s mořem a podněcují ke vzpomínkám. Prostě nostalgie jak vyšitá.
Kočkodánku, vystihl jsi to náramně "ten večer byl boží" a víc není třeba nic dodávat.
Tak hodinku po půlnoci
dospěl „mejdan“ k svému konci,
doktůrek se přeptává,
dívka dává potvrzení,
že nálada v kopru není,
chybí slůvka reptavá,
o Charlesu jenom bájí.
Ichtyl dostal nosič (CD),
Prcek v počtu jasně vede,
drží deset kusů,
na jednom je věnování,
v úsměv ladí pusu,
učaroval stařík.
V hotelovém loži
neusnout se daří
(teď to spíše vítá)
dojmy v hlave kmitaj,
ten večer byl boží.
Evženie Brambůrková
před 10 měsíciŠansony miluji celý život a francouzské obzvlášť.
Stanislave, máš pravdu. Nikdo ve skutečnosti neumírá, pokud zůdstává ve vzpomínkách lidí.
Květoň Zahájský
před 10 měsíciMilé vyprávění. Člověk, který nezmizel z paměti, jako by neumřel.
Andrejko, je! Chtěl bych na ni umět hrát. Trochu toho hudebního sluchu mám a rád zpívám. A vzpomínám na to, jak tchán hrával třeba i v hospůdce U pumpy nebo v Liďáku. A když jsme bydleli u něj, byla ta hudební posezení dost častá. A švagrová tam bydlela blízko a občas přišla s kytarou. Zpívala kdysi s county kapelou...
Mirku, harmonika je krásný nástroj a i při mém hudebním hluchování ji mám ráda.
Maruško, tys na to kápla, mořské vlny umí nejen vyprávět, ale i zpívat těm, kdo umí naslouchat.
dievča z lesa
před 10 měsícikrásne ... a more sa díva na plamienok a hmká si šansón ...***
Čest jeho památce! Miluji zpívání při harmonice a tchán uměl krásně hrát (po sluchu) a jeho dcera to svede i podle partu. Tahali jsme harmoniku i pod stan na Sycherák, harmonika nechyběla ani na dožínkách nebo loni jsme ji měli i na Šumavě, kde i pan domácí hrál a zpíval...
Aničko, byl výjimečný a takových se bohužel rodí málo.
Lído, občas se přihodí i něco jiného, než je dobrodružství pod hladinou, co si myslím, že stojí za sdělení. Ale o vodě budu od zítřka psát také.
Hodně jiné vyprávění, než jsem u tebe zvyklá, ale pohladilo po duši a napínavý jsi to udělala jako vždycky :)
Koncertovat v 92 rokoch, to je nieco uzasne...vynimocni ludia dokazu vynimocne veci...