Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekdyž dva dělají to samé a stejně je všechno jinak
Autor
Philogyny
Ke krmišti přicházejí divočáci. Slyším praskání větví, náletem prosákne kvičení pruháčů, ještě neví. Matka má plnou náruč práce s názvem, jak přežít. Zasloužilá a zocelená matka je vedoucí bachna . Je obrovská, důstojná a já je mám moc ráda. Dá pokyn, je ticho. Ticho tišší než sám les. Zalehnou. Po chvíli nasávání všech možných i nemožných částic vzduchu, kdy vyhodnotí možné nebezpečí, vyšťouchne dlouhým ryjem návnadu. Jednoho, dva…nic netušící prcky, kteří mají hlad a těší se, že si nacpou bříška. Potencionální oběti se spokojeně cpou a postupně se začnou trousit další malí, pak lončáci. Matka pluku jako poslední. Hlídá. Chodí s nahoru nataženým ryjem a nasává vzduch. Je to takový zvláštní, syčivý zvuk. Připomíná mi to, nevím proč, upíra. Pokud jsou dvě, hlídá každá na jedné straně. Pokud jsou součástí tlupy kanečci (lončáci), tak je vyhazují od krmiště, aby bylo víc krmení pro jejich malé. Nekompromisně. Pokud se nešťastník vrátí, dostane nakládačku. Matky bachny jsou doslova hráz. Pak nezbývá nic jiného, než v bezpečné vzdálenosti zalehnout a čekat. Jestli zbude něco na zub. Najedená selátka si lehnou u krmiště do jednoho chumlu, vzájemně se zahřívají a podřimují. Některá se ještě urputně snaží pověsit mámě na cecíky a ta je odhazuje s takovou razancí, že někdy i létají vzduchem. Jednou mi došla obrovská naštvaná bachna až pod posed. Nezdál se jí vzduch. Natáhla mě, podařilo se…ozval se takový zvláštní, hodně naštvaný zvuk. V překladu asi ( zas ta stará otravná lidská kráva ). Všichni se během pár vteřin vypařili. Jsou neuvěřitelně rychlí.
Laň nechá koloucha v křoví u krmiště a jde. Sama za sebe. Až si je jistá, že nic nehrozí, objeví se kolouch. Je k němu pozorná, mazlí se s ním, pusinkuje, hladí hlavou. Miluje ho. Nejde to nevidět. Včera poodešel ke druhému krmišti, kde byla srnka. Máma se hned rychle vydala za ním. Byli tam nakonec tři. Laň ležela a ti dva v klidu chrupali zrní. Dojalo mě to. Když je srna sama, vezme sousto, pak dá hlavu nahoru a je v neustálém střehu. Jde jí o život. Přirozených nepřátel je hodně. Jedna ošklivě kašle, má střečkovitost. Je mi jich líto. Jak máme proti nim šťastný život a ani si to kolikrát pořádně neuvědomujeme. Nechtěla bych být nikdy srna ani laň ne.… Jako malá holka jsem bydlela s rodiči přímo v Jaselských kasárnách. Byly tam obrovské, staré kaštany. Sbírala popadané do pytlů a nosila do školy pro zvěř. Tenkrát to tak fungovalo. Nevím, jak je to ve školách teď. Ale na tu svou malou školu vedle kasáren pořád vzpomínám.
Jednou do kanceláře přišel pán. Byl to kus chlapa a měl chytré oči. Čekal na manžela. Vykládali jsme si a on mi řekl, že syn střelil srnu a pak mladé. Řekla jsem mu, že toto je pod moji důstojnost. A že srny střílí jenom největší chudáci. Popošel ke mně a chtěl mi ukázat fotky v mobilu. Usmála se, ať se moc nepřibližuje, že snídám každé ráno cibuli s tuňákem…to už se smál taky. Asi si myslel, že jsem blázen. Asi. Je mi to jedno. Přišel manžel, rozloučili jsme se. A pak jsem zjistila, že to byl majitel honitby, do které chodila….
Jednou mi jeden muž řekl, že u nich srnčí umírá věkem a je z něj potrava pro divočáky. Pořád se něčemu učím a musím přemýšlet. Nic se neděje jenom tak. Myslím, nic.
Laň s kolouškem
lásky šeptané
vlněným chvěním osiky
ouškem němých do sítí do pavoučích do pavoučích nakonec tě křížkem chytí
24 názorů
Zajíc Březňák
před 8 měsíciZajímavé postřehy.
pro Stangazer
Já to vím. Někdy přecházím do třetí osoby. Mám pro to svůj důvod.
Citlivé přírodní téma. Líbí se mi přirovnání „ticho tišší než sám les“.
Možná jsem natvrdlej, ale nějak mi nesedí předposlední odstavec. Nepřeskakují tam nějak osoby? „popošel ke mně a chtěl mi ukázat fotky v mobilu. Usmála se, ať se moc nepřibližuje, že snídám každé ráno cibuli s tuňákem (…) A pak jsem zjistila, že to byl majitel honitby, do které chodila.“
V komentoch je povedane vsetko. Tak len Krasa...vela lasky a citu
Pro K3
Já takhle stála naproti srně, snad na metr, dívaly jsme se jedna druhé do očí, bála jsem se pohnout. Pak odešla. Pro mne to znamenalo hodně. To jsou ta neviditelná tetování, co si neseme v podvědomí. Bylo to na místě, kde kdysi stál seník po Němcích, už tam jsou jen díry po sloupech a kameny. Na některé věci nejde zapomenout.
Jednou jsem narazil na srnče. Měl jsem sebou psa, stál metr od něj a neviděl ho a necítil, asi byl opačný vítr. Bylo vidět jak mu tepe srdíčko. Odešli jsme.
pro K3
Je to tak nějak, prasata odpustí hodně, ale stačí závan větru, který člověk ani nepostřehne a jsou pryč. Já mám uvázaný mikrotenový sáček vysoko ve větvích a vidím vítr. Každé zachvění sáčku. Srnám to nevadí, ty jsou úplně bezbranné. Laně se chovají jinak, jsou opatrnějíší. Děkuji za návštěvu a komentář.
Kouzelné. V lese je všechno kouzelné. Já jsem v lese hodně často, ale tohle se mi ještě nepodařilo. Takhle zblízka pozorovat divočáckou rodinku musí být zážitek. Věrný popis jejich úprku a paniky. Oni mají z lidí velký strach, až hrůzu. Párkrát mi přešel jeden přes cestu, neuvěřitelně blízko. Vůbec si mě nevšiml. Špatně vidí, nejvíc se řídí čichem a sluchem. Krásné verše na závěr.
Úžasné postřehy, zase něco nového jsem se dověděla. A je to i krásné vyprávění.
pro Alegna, Gora, Kočkodan, lawenderr, Janina6, Benetka, Jamardi
Všem moc děkuju, ani nevím, proč to napsala, byla jsem smutná a potřebovala to ze sebe dostat. Neměla čas číst, tak děkuji za upozornění. Já na ty delší texty moc nejsem a to chtěla od malička strašně moc naapsat knihu. No. :)
Také ráda sleduji dění v přírodě, ale nejsem tak trpělivá, abych seděla dlouho na posedu.
Kdybys měla podobných textů z lesa /a nejen/ víc, byla by to bezvadná kniha minipovídek, i s tvými kouzelnými fotografiemi. Takový "revírník v sukni"... kvalita je jistá, protože oba máte vášeň pro les. Tohle od stolu nevymyslíš.
Najedené selátka - najedená
Bene :) Phil se nasměje, jací jsou z nás sentimentálníci :) ale jsem fakt ráda, že jsem tohle mohla číst.
Jani no...
Přesně tohle jsem chtěl vlastně původně napsat akorát mi nešlo najít ta správná slova...
Děkuji.
Nádherně se četlo. Jsem z Vysočiny, les jsme měli hned za barákem, zvířata mám radši než většinu lidí... ale tvoje vyprávění je vlastně nejvíc o lásce, to je na něm mimořádné. Žádné "lovecké historky", je to pohled do krásné duše, té tvojí. Promiň, že mi to dnes tak moc kecá, jsem z tebe naměkko, je mi jak mi už dlouho nebylo, jako když jsem v dětství chodila večer ven s Punťou a sledovala svět jeho očima... Děkuju. Jsi vážně mimořádný talent. Piš, piš, nebo tě sní myš.
Hezky vyprávíš, je to takový emotivně zabarvený :) bachna a laň - je to příroda. Každej tam dělá, co umí - a pro nás třeba krutá ... taky bych radši pohladila laňku než bachnu :) Ale věřím, že obě mamči to maj tam uvnitř správně nastavený ... a pořád obdivuju ty noci na posedu! :) ... a utekla ti "najedenÁ selátka" ... šmudlové v pyžámkách :* bych je nechtěla potkat, teda mamču. Stačí mi úplně vidět je tvýma očima :)
Na rozdíl od oné bachny mne podobná věta v souvislosti s tvým působením na Písmoni nikdy ani nenapadla. (jen pokus o humorný komentář)
Miluješ les a jeho obyvatele, je to z řádků cítit. Obrázek laně s kolouškem je moc pěkný, focený v noci asi. Viděla jsem na Rajčeti v tvém novém albu pruháče, bylo by fajn, kdybys sem dala odkaz
Ale, byla včera naštvaná. Jedny selata už tam chodí dlouho bez bachny, zastřelil ji nějaký výtečník. Takže jim nikdo nic nepředá. Pak mi chodily dvě, jedna vedoucí a taková malá s vemínkama, ta ještě kojila. No tu vedoucí taky někdo střelil, Někdo pytlačí. Je toho víc. Tak teď jsem tam měla tu ustaranou mladou a asi dvanáct prcků. Má o ně strach, pořád jenom hlídá...děkuju, Bene.