Žena, moře a Mary - Goblin X..

Goblin

(říjen - 2004)

X.

Na palubě sledovali přibývající lano na bubnu navijáku, až se nad hladinu vyhouplo prázdné závaží. Ichtyl, který hlídal stopky, zavrtěl nechápavě hlavou. Potápěči měli ještě půl minuty a nebývalo zvykem vzdát ponor před limitem. Ještě podivnější byla kamera zavěšená na laně.

„Zrzoune, kameru!“ křikl na obra, který otočil jeřáb nad palubu.

Ir vyvlékl kameru z lana a seběhl na plošinu. Hodnota na stopkách se blížila k šesti minutám. Než Ichtyl povolil závěr vodotěsného obalu, aby spustil přehrávání, potápěč vykoukl nad hladinu. Přetáhl téměř o třicet vteřin. Zrzoun ho vytáhl na plošinu, kde chvíli lapal po dechu.

„Už dobrý?“ zeptal se Ichtyl, když usoudil, že se dočká odpovědi.

„Prcek,“ vyhrkl Čočka, „šotek ji stáhnul dolů.“

„Co se stalo?!“ vykřikl Zrzoun.

„Nevím,“ dostal plačtivou odpověď a kameraman skryl obličej v dlaních.

Ichtyl spustil záznam kamery, ale z výsledku moudří nebyli. Záběr blížícího se šotka zakončený výpadem Prcka. Víc nic. Stopky ukazovaly osm minut a čtyřicet vteřin od začátku ponoru.

Žralok goblin (Mitsukurina owstoni) patří k druhům žijícím většinou v hloubce mezi 100 až 1500 metry. Což však neznamená, že by si občas neudělal výlet k hladině, nebo se nepoflakoval v menších hloubkách. Obecně je považován za vzácnou živoucí fosilii starou 125 milionů let a zastupující jako jediný čeleď Mitsukurinidae. Ač je to žralokovi asi zcela jedno, ke svému jménu se dostal složitou cestou.

První ho popsal v roce 1898 americký ichtyolog David Jordan na základě uloveného kusu, jako nový rod, druh i čeleď. Vzorek potom získal přírodovědec Alan Owston, který ho předal profesoru Kakichi Mitsukurimu z Tokijské univerzity. Ten jej přivezl do Jordánska a tamní učené hlavy žraloka pokřtily na počest obou mužů Mitsukurina owstoni. Jméno goblin pochází ze starofrancouzského gobelin, což je název démona strašícího kdysi v okolí města Évreux.

Zda jde opravdu o vzácné obyvatele mořských hlubin, je otázkou, protože se zřídka vynoří okouknout svět nad hladinou. Nejčastěji bývají zachyceni sítěmi při hloubkovém rybolovu v pobřežních oblastech tropického až mírného pásma obou polokoulí. Zdržují se na kontinentálních svazích, podmořských horách nebo kaňonech.

Mezi vědci panuje názor, že goblin dorůstá délky 3 až 4 metry. Vědcům však nelze stoprocentně věřit, protože podle rybářů byly již vyloveny kusy i přes 6 metrů. Rozpor plyne z malé znalosti. Podle odhadu dospívají v 16 letech a dožívat by se měli 60 roků. Přitom ještě nikdo nebyl schopen stanovit věk ulovených kusů.

Nejvýraznějším rysem goblina je protáhlý plochý čenich obsahující velké množství Lorenziniho ampulky pro vnímání elektrického pole. Jde o pomalého plavce, o čemž svědčí ochablé tělo a malé ploutve. Živí se rybami, hlavonožci nebo korýši, které loví vysunutím čelistí. Oči postrádají obvyklé krycí blány. Měkká poloprůsvitná narůžovělá kůže je pokryta ostrými dermálními dentikuly tvaru hřebene.

Z několika málo pozorování byla vytvořena teorie způsobu lovu. Díky nízké hustotě svaloviny a přemaštěným játrům se může bez pohnutí vznášet v prakticky libovolné hloubce. Jakmile supercitlivý encefalograf v placatém čenichu zaznamená přítomnost kořisti, nepatrným pohybem ploutví k ní zamíří. V okamžiku, kdy je na dosah, vystřelí čelisti. Umožní to dva páry vazů, které připomínají při zavřené tlamě stlačené pružiny a uvolní se při otevření. Současně dojde k rozšíření ústní dutiny, čímž vznikne podtlak, který kořist nasaje.

O rozmnožování goblina je známo velmi málo, spíš by se dalo říct, že nic. Jde o sbírku informací, jimž vévodí slůvko pravděpodobně.

Goblin, zvaný též žralok šotek, byl známý mořeplavcům již v dobách faraonů, o čemž svědčí zobrazení na stěnách chrámů. Za celé věky není zaznamenán jediný útok na člověka. Přesto je díky zjevu postrachem všude, kde se objeví. Snad jen to, že žije v hloubce, kterou běžně člověk nenavštěvuje, žraloka zatím zachránilo od vyhlazení kvůli poněkud strašidelnému zjevu.

Deset minut a šestnáct vteřin od začátku ponoru vyplavala dvacet metrů od lodi. Zrzoun jí okamžitě vyrazil na pomoc. Když přetáhla dobu pobytu pod vodou, nebývala na tom vždy dobře.

„Tys nám dala,“ zamračil se, „deset minut je dost přes čáru.“

Pomohl Prckovi na plošinu, kde čekal Ichtyl s Čočkou.

„Jak si na tom?“ zeptal se doktor.

Protáhla ruce i nohy a kývla: „V pořádku.“

„Cos to vyváděla?“ vystartoval Čočka.

„Promiň,“ špitla a přidala vysvětlení, „nemohla jsem rozklíčovat, co má v úmyslu. Normálně nepanikařím, ale tentokrát se mi to povedlo.“

„A kde ses doteď flákala?“ přidal otázku Ichtyl.

„Odtáhla jsem mu čumák od Čočky. Jenomže najednou vystrčil čelisti, zakous se do baterky, kterou jsem měla na poutku na zápěstí a táhnul mě dolů. Až někde v osumdesáti metrech se mi podařilo vytáhnout nůž a šňůrku přeříznout. Vy víte, co to je za obludu?“

„Goblin, taky se mu říká šotek, a je neškodnej,“ vysvětlil doktor.

Vyděšeně přejela kolegy pohledem: „Panebože, a já mu možná tou lampou ublížila. Kolik toho máme natočenýho?“

„Asi půl druhý minuty,“ informoval Čočka, „je to škoda, protože pokud vím, moc záběrů goblina neexistuje.

Chvilku přemýšlela, což pravidelně předcházelo něčemu pořádně střelenému. Ani tentokrát nezklamala: „To mě mrzí. O kousek dál jsem zaznamenala ještě jednu potvůrku. Odpočinu si a půjdu znovu dolů. Tentokrát sama, abych měla víc času na natáčení.“

Ichtyl jen zavrtěl hlavou a zavolal na Plešouna: „Balíme a vyrážíme za šéfem.“

Nebývalo zvykem, aby mladá žena něco vzdávala. Hledání kaniců bylo zrušeno, tak měla dost času po zvláštním žralokovi pátrat. Za dva dny u východního pobřeží, když si šla před snídaní zaplavat, narazila ve třiceti metrech na téměř pětimetrový exemplář goblina. Pořádně si ho prohlédla a vysvětlila mu, aby počkal, než se vrátí s kamerou.

Jestli naléhaní pochopil není známo, ale počkal. Výsledkem byly tři sedmiminutové sekvence záběrů, přerušované pouze nutností obměnit zásobu vzduchu, kdy při posledním ponoru sledovala goblina do sedmdesáti metrů. Jako vedlejší produkt si vysloužila od kapitána dva týdny domácího vězení za nepovolený sólový ponor.

- konec –