Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠedivý kohout (19. část)
Autor
Biskup z Bath a Wells
Z fotky sálala naděje, láska, bezstarostnost.
„Když nás fotili, řekl jsem ti, že jsi vrána, co našla strom pro svoje hnízdo,“ zašeptal Luboš, než mi stiskl dlaň s veškerou něžnou naléhavostí, jaké byl schopen.
„Vrána, co našla strom pro svoje hnízdo,“ opakovala jsem do zbláznění. Brečela jsem u toho, Luboš taky.
Vzpomněla jsem si, JÁ si VZPOMNĚLA! (...)
19
Probudila jsem se s úsměvem na rtech.
Podařilo se mi oživit mocnou čarodějku, co píše naše příběhy. Říká se jí Paměť. V mojí krabici už nechyběl jediný šroubek, jen je vylovit ze dna a seskládat z nich funkční výrobek.
Zažila jsem pocit absolutního štěstí, které trvalo pouze do příchodu vizity.
Byli tři. Vousatý neurolog, který mě propouštěl minule, sestřička, jejíž černé oči a vlasy mi pomohly vybavit si nejhlubší zážitek z vlastní svatby, a další proplešatělý doktor.
„Jak se cítíte, paní Hlušinová?“ zeptal se mě neurolog.
„Nemůžu si stěžovat.“
„Máme důvod k optimismu. Vyšetření dopadla dobře. Z neurologického hlediska jste v pořádku. Zůstává pouze lehký třas v rukou, který by měl časem odeznít. Vzpomenete si na tu chvíli, kdy jste se udeřila se do hlavy?“
„Pokusím se.“
Mozek mě přenesl v čase. Na schody s červeným zábradlím. Do okamžiku, kdy mi uklouzla noha a já se praštila lebkou o nesmlouvavý beton.
Co se stalo předtím? Vykročila jsem naprázdno? Podvrtlo se mi koleno? Byla tam louže? Šlápla jsem na slupku od banánu?
Vtom mi to došlo.
„Ten hajzl. Strčil mě ze schodů!!“
„Váš manžel?“
Přikývla jsem.
„Nevěřte tomu,“ vložil se do toho plešoun, „váš mozek byl silně otřesen a má tendenci si domýšlet i situace, které se nestaly nebo které se staly jinak, než si pamatuje.“
„Jsem prostě magor…“
„To nejste. Jenom vám z paměti vypadly některé osobní vzpomínky. Musíte se k nim postupně dopracovat. Bude to chtít trpělivost. Pomůže vám o tom mluvit, hlavně s vaším manželem.“
Manželem? Nezbláznil se?
„Velice se o vás zajímá. Rozhodně to není žádný násilník.“
„Byl tu včera,“ vyhrkla jsem.
„To sotva. Mluvil jsem s ním po telefonu.“
Zalapala jsem po dechu: „Vážně tu nebyl?“
„Bohužel ne. I když byste si to přála,“ zaklapl desky plešoun.
„Musel by se kolem nás proplížit jako duch. V sesterně totiž pořád někdo je,“ dodala sestřička omluvně.
Když odešli, zoufale jsem prohledala noční stolek, matraci i prostěradlo. Nikde nic.
Jenže ta svatební fotografie musí někde být.
Nakonec jsem ji nahmatala pod kalhotami od pyžama.
(...)
10 názorů
Aj ta krajta, takže to nebude tak jednoduché.
... vždy se najde vysvětlení, i kdyby nebylo
Biskup z Bath a Wells
před 9 měsíciano, a teď už se jen (snad) dozvědět, "jak" to vlastně celé bylo :-)
Svižné, neotřelé - například praštila lebkou o nesmlouvavý beton. I když je to spíš mužské uvažování, hrdinka je podle všeho drsňačka "od rány":-). Těším se na rozuzlení!
Líbí se mi, že jsem napnutá až dokonce, těším se na rozuzlení, ať je jaké je :)
Byl bych rád, kdyby moje nervové uzlíčky mohly v závěrečném díle tančit radostnou čtverylku z Lubošovy nehajzlovitosti. Ale nevím nevím… Zatím jsou tak napnuté, že se proti nim dají i ty nejkvalitnější šle označit jako v podstatě nepružný předmět.
Biskup z Bath a Wells
před 9 měsíciSnad se to ještě nějak vysvětlí. :-)
Ještě zbývá poslední kapitola. ;-)
Díky.
Už mi to připadá překombinované... tohle snad už ani nemůže mít "normální" vysvětlení... Ale třeba budu ještě příjemně překvapená ;)