JEDNA A JEDNA

Ještě poslední háček,
Než přijde svítání,
Rmoutí tě odkládat identitu,
Do zaprášených skříní.

Řešení však v nedohlednu,
Tam, kam nedohlédnu,
Do zálivu,
Kde cítíš slanečky a zpěv racků.

Do očí mi slzy vhání,
Takhle vysvlékat se z kůže,
Musím!
Opravdu?

Tvůj hlas, pochopení,
Jen to mi pomoci může,
Ticho nad poslední večeří,
I stůl má husí kůži.

Tvá dlaň, mlčení,
Když mi koupíš růže,
Blízkost,
Zrychluje mi dech, zbavuje strachů,

Jsem jiná, ztracená,
Našly jsme však svůj svět,
Barvy sice blednou,
Domalujme si ho.