Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senultá
Autor
Philogyny
Vložíš si do herbáře čimčarání vrabčáků
nešlo a nešlo vlepit
(tak jako sentimentalita toho rána)
utíkalo
otevíralo stránky
nejraději tu s růží: neviditelným zobáčkem pilo slunce z vylisovaných květů
pak mi začalo bušit srdce
mělo žízeň? mělo hlad?
řeč je důležitá součást nás dvou
zapsala si
až pak se roztřásla
---
ruce popálené vysokým napětím mezi podzimem a zimou
nelze minout rodný den navždy zasazený v kaštanové aleji
černý kořen otevírá hloubku
dešťovou vodou
sluj pro skřítky s krompáčem a lucernou
nemají strach ze zvířat jdoucích tmou
jen z lidí
----
oko studánky oslepil list list list list i
toužebnou píseň komárů o lidské krvi urvi mi
výkřikem poslední jablko z planěk urvi lesu štětiny zvíře urvi řeč
jednou ti možná povím
kde v něm spím
16 názorů
pro rrem
Jedna je ta, co se snaží do herbáře potichu vlepit něčí řeč a druhá taky povětšinou všechno posere.. Ta, co mluví nahlas. Mi povětšinou něco vyběhne a pak už s tím moc nehnu. Komentář si načítala a přemýšlela, ale líp odpovědět neumím. Děkuji. Je v tom všechno. :)
Toš...
Po našem:
Ná a kerá si ty vlastně tá?!
NULTÁ
_______________________________________
PeS: Dobře že Ti stále tluče srdce...
pro dievča
Je to tak.
pro Evženie
Když jsem zapisovala, tak mi naskočilo, že requiem. Usmívám se, ale člověk nikdy neví...
Evženie Brambůrková
před 8 měsíciJe to tak zvláštní...
dievča z lesa
před 8 měsíciniekedy postačí venovať potajomky***
Všem Vám moc děkuji.
Dostala jsem k narozeninám s předstihem od kamaráda krompáč. Nedůvěřivě koukala na ten Dar. Po pravdě pořád potřebuju na zahradě kopadt díty pro ty svý keře a stromky...No a když volala své kamarádce tuhle novinu, tak se smála, že je to přesně dárek pro mě. Říká mi skřítku. A tak si říkám, že bych jí mohla věnovat tenhle text. Jenom nikdy nevím, jestli by se líbil... :)
Už z úvodního verše jsem byl celej urvanej. A nezůstalo jenom u něj. Pregnantně bych to vyjádřil asi takto: Nultou nenapsala básnická nula. ;-)
Herbář... to byla v dětství moje vášeň. Dneska je mi těch kytek líto. Vrabčí čimčarání by šlo určitě špatně vylisovat... možná ztracené pírko. Jak čtu dál, ztrácím řeč, jako obyčejně ;) ale ty už stejně víš.
rodný den zasazený v kaštanové aleji .... a jako dárek ti knohám začínají padat kaštany