logaritmické pravítko smutku

Skvělé s umně zapojenou faunou... :)

pro Poeteroristka

Protože když přicházejí, jdou potichu, jen občasné prasknutí větve. Zastavujou se. Nosí to ticho s sebou. A já ani nedýchám. Neodpouští jakýkoli kovový zvuk, rychlý pohyb, nic. Jde jim o život, že.  Mám je svým způsobem moc ráda. Děkuji. 

pro F.M.R.C.

Každému se líbí něco jinýho a to je fajn a já jen to svý děkuji! :)

pro Muamarek

A já zase nakukovala do alb. Děkuji. :)

pro Alenakar

Ty jsi hodně sečtělá a víš. Na to já nemám. Ani hlavu ani čas. Celý život jsem se těšila, že až budu stará, tak si konečně budu v klidu načítat. Nenechají mě ani umřít.  :) Děkuji. 

pro Alegna

Já si toho považuju, potichu, všechno si to nosím v hlavě, moc toho nenamluvím.   Hezký podvečer, u nás hodně fouká, jde zima... 

pro Janina

Mám ji doma, velkou starou nůši se kšandama... :) Děkuju ti. 

pro Gora

Mám hodně starou pušku, seká se a já někdy taky, myslím, jsme stejný...a děkuji. :)

pro Kočkodan

Úplně se vidím... :) děkuji

pro dadadík

To je dobře, že plaveš, já někdy taky i ve svých myšlenkách, pokud se zrovna netopím. Děkuji!

pro Benetka

Bene, mně zase dvakrát kopla puška, tak mám navíc bouli, oteklý obě oči a pořád mne tak divně bolí hlava, na čtení to moc není. Mám skluz a děkuji děkuji děkuji. :)

...s nosítky ticha...moc moc se mi řádky líbily

Úchvatná poezie. Zajímavé verše. Působivé od prvního písmene... pronikne do duše a uchopí všechny touhy být takovým fantastickým autorem jako ty.

Nafotit lásku určitě lze. Stačí si prolistovat kteroukoli Atticusovu knihu.            Tip.

Četla jsem několikrát a pokaždé jsem si našla nové zákoutí  v celkovém podzimním obraze, miluju podzim, miluju tvoje verše ...

a pro mě nejvíc závěr, podzim sklízí troubení jelenů do větrné nůše, tomu rozumím a přitom je to neotřelé, a se kšandama si opakuju a zní mi to srandovně, nevím, jestli by mělo. Asi by správně mělo být s kšandami, ale to by neznělo tak originálně. Jako úsměv v smutné básni.

Nostalgie podzimu, a zas výborná, Phil... opakuju se, ale své zážitky z přírody uplatňuješ unikátně v poezii. To se dá načíst jen u tebe.

I když nejsem (na rozdíl od mé neovčí babičky) žádný pletař, tak bych (bez jehlice) vypíchnul:

„člověk zvíře začne plést ovčí svetr z vlčího rouna“

Mně sedí první a poslední část

v té střední změti plavu a vybrala bych asi jednotlivé verše

ještě sem znovu mrknu :)