Vypínač svědomí ad (plus obrázek)

Evži. vypínač svědomí, bohužel,  stává se v některých dobách jakoby součástí strategie fyzického přežití... . ((...)).

Uznávám tedy, že někdy se může i stát, že to, co se nám zvenčí může jevit jako nesvědomité, může mít nějaký jedinec v sobě hluboce prodiskutováno, a zdůvodněno... . 

((...)).

Karikatura je prostě někdy jen příliš hrubým nástrojem.

... .

(Uvědomil jsem si, že by někdo mohl mohl vidět souvztažnost s prezidentovými (s prezidentskými) cenami z 28. října :); souvztažnost ta je ale  opravdu nezamýšlená; prostě je pouze náhodná...! :) )

Jarmilo, také Tobě děkuji za komentář i návštěvu... .

Když se chce maskovat svědomí, vždycky to nějak jde. Nejen medailí, třeba i jinými zásluhami. Třeba teď jsem četla knížku Takové maličkosti od Claire Keeganové: Dodavatel uhlí našel v kůlně za mrazivého počasí dívku. Ona řekla, že tam byla zamčená omylem, že si hráli. Pak mluvil s vedoucí pracovnicí, ona říkala, že ji hledali a měli o ni starost, nabídla pohoštění, čaj a koláč a přišla tam i ona dívka a vedoucí ji povzbuzovala, aby jedla a pila. A za pár hodin se vrátil, chtěl pro jistotu zkontrolovat tu kůlnu a ona tam bohužel byla zase! To je z prostředí irských prádelen pro tzv. padlé dívky, napsala to irská autorka a dá se tedy předpokládat, že čerpala ze skutečných zážitků.

Děkuji, holky, za vaši návštěvu, ..., kladné komentáře i tipy :)

Hezký den přeji; ať se vám daří :):)

Vypínač svědomí mají mnozí dobře skrytý.

:) dobré, hláška i obrázek

(( podařilo se mi to vložit (zatím) pouze jako fotku obrazovky; proč nefunguje ta ikonka v okně u poznámky...? )).

„

,,Pane, už z dálky zdá se mi, že to Vaše tlačítko vypínače svědomí/ s tou medailí za zásluhy dosti splývá -ale tak už to asi všeobecně bývá, že; zde dole na Zemi.. .“