Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena, moře a Mary - Medvídek I.
Autor
Andreina
Ahoj lidi,
jsem ta z moře a snad jste na mne za necelé čtyři měsíce mé absence ještě nezapomněli. Jsem tu s dalším příběhem z oblastí, kam zřejmě běžně na pikniky nejezdíte, a tak se snad budou hodit nějaké informace, kdyby náhodou. Snažila jsem se tam nacpat něco o zajímavých místech, několika zástupcích živočišné říše a také trochu legrace. Snad vás vypravování nezklame.
(srpen 2005)
I.
Psal se třetí červencový týden, a Mary mířila z Marseille do Bodø v Norsku. Odtud bude část posádky pokračovat na ledoborci do oblasti ledových polí. Až na jednu výjimku využívalo osazenstvo lodi pro dovolenou jen přestávku v domovském přístavu. Firmě to vyhovovalo a bez protestů zbytek proplácela. Nečerpání celých tří měsíců nepramenilo z vřelého vztahu k zaměstnavateli, ale z nutnosti. Mary byla domovem a až na výjimky se neměli kam vracet.
Kapitán po pár dnech s dcerou a exmanželkou utekl do Marseille pod záminkou dohledu na údržbu lodi. Ichtyl čas rozdělil mezi sestru na severu Francie a návštěvu přátel v oceánografickém ústavu. Pumpička, Plešoun a Čočka příbuzné neměli. Zrzoun absolvoval cestu za rodiči do Severního Irska. Dezerce z armády je podle Britů nepromlčitelná, a tak tajně přecházel jižní hranici. Jeden výlet ročně spojený s nenáviděnou leteckou dopravou, mu stačil.
Výjimkou byla mladá žena původem ze střední Evropy. Část dovolené si vybírala přes Vánoce, kdy létala za rodiči a druhou část trávila v létě u sestry na Krétě. Letos potřebovala vyřídit nový pas, proto po týdnu odcestovala do Prahy. Tady usoudila, že návrat do Marseille následovaný nudnou plavbou kolem západní Evropy, je ztráta času. Po půlhodinovém telefonickém hovoru ukecala šéfa, že bude vhodnější, aby odletěla do Osla a pokračovala do Bodø.
Pod pojmem „ukecala“ si nelze představit smysluplné argumenty. Kapitánovi oznámila změnu místa nástupu na loď a čekala na odezvu. Přišla v podobě dlouhého monologu, spočívajícího převážně ve výčtu průšvihů, které za dva a půl roku vyprodukovala. Byl si jistý, že pokud není pod dozorem, určitě něco provede.
Když zmlkl, zareagovala otázkou: „Tak můžu letět do Bodø?“ Což se opakovalo několikrát, než po půl hodině další argumentaci vzdal. Po ukončení hovoru zavrtěla nechápavě hlavou: Proč musej mít chlapi kolem všeho takovejch keců, když mě stačí pár vět?
Bodø ji překvapilo. Očekávala provinční městečko starých dřevěných domků charakteristických pro polární oblasti, i když v současné době za polárním kruhem neleží. Nachází se na šedesátém čtvrtém stupni a osmadvaceti minutách severní šířky, zatímco pomyslná kružnice, na níž v poledne o letním slunovratu Slunce nezapadá, je nyní o dva stupně severněji. Bodø si proto bude muset počkat na jeho návrat zhruba do roku dvacet jedna tisíc. Jev způsobuje natáčení zemské osy. Během dvaceti tisíc let se polární kruhy posunou o sto osmdesát kilometrů k severu. Potom nastoupí obrácenou cestu.
Díky tomu jsou zimy v Bodø mírné a průměrné teploty kolísají pár stupňů pod nulou. Také si užije víc deště než sněhu. V červenci neklesá denní teplota pod deset stupňů. Teplo bylo jednou z věcí, která Prcka překvapila. Nepříjemný byl vítr, který v oblasti fičí tři sta dnů v roce a řadí ho k největrnějším místům Norska.
Dalším překvapením byla zástavba. Ještě na letišti otevřela Wikipedii, kde zjistila, že padesátitisícová metropole správního celku Nordland, byla po druhé světové válce téměř celá postavena znovu. Původní město srovnali se zemí Němci během soustředěného náletu v roce devatenáct set čtyřicet.
Přístav byl vzdálen asi kilometr. Hodila si lodní pytel na záda a vyrazila pěšky. Mary dorazí zítra, ale šéfovi radši zavolá. Když jí dovolil letět do Norska, nechtěla riskovat malér a vyrazila o den dřív. Automat ohlásil, že volané číslo je nedostupné. Pokud v přístavu najde loď, kterou mají pokračovat dál, ohlásí se a ubytuje.
Ledoborce obecně patří k plavidlům, které nelze přehlédnout, protože pro boj s ledovými poli je potřeba pořádná tonáž. Dělí se do dvou skupin. Méně užívané jsou ledořezy, což bývají obyčejné lodě se zesílenou přídí. Většinou působí na řekách nebo jezerech.
Mnohem účinnější jsou ledoborce, které mají plochou příď. Led nerozráží, ale lámou hmotností. Podle velikosti jsou schopné plynulé plavby, až do síly vrstvy dva metry. Silnější probíjejí opakovanými nájezdy. I to má však omezení. Občas dojde k pohybu ledového pole, které uzavře plochu za ledoborcem a ten „zamrzne“. Když nemá možnost odcouvat nezbývá než čekat, až příroda uvolní okovy, nebo použít výbušniny, jestliže je v rozumné vzdálenosti slabší vrstva.
Po dobu působení na Mary již doprovázeli různé vědecké týmy, a tak mezi většími plavidly hledala starší ošuntělou loď. Takové bývají v majetku výzkumných ústavů nebo jsou od nich najímány. Prošla celým přístavem, ale až při zpáteční cestě zarazila u novostí zářícího stometrového monstra, které před tím nevšímavě minula.
„No toto,“ vyhrkla, zavrtěla nevěřícně hlavou, a pro ověření ještě vytáhla zmuchlaný lísteček se jménem lodi.
KV Svalbard – Kystvakt byl bez jakékoliv pochyby ledoborcem, ale kromě novoty ji vyvedlo z míry několik zaplachtovaných předmětů. Podle tvaru usoudila, že skrývají zbraně. Ještě neslyšela o lodi takto vyzbrojené pro boj s ledem. Vše jí došlo v okamžiku, kdy zahlédla označení W303. Vojenský ledoborec!
Chvilku nerozhodně přešlapovala u můstku, než si dodala odvahu vstoupit na loď. Jakmile vkročila na palubu, objevil se jakýsi člověk v kalhotách a vojenské košili. Něco zadrmolil jednou z oněch nesrozumitelných řečí, kterými mluví ve Skandinávii.
„Taky přeju dobrej den,“ odpověděla anglicky se vší slušností a pokračovala, „chci mluvit s kapitánem.“
„To by mohl říct každý,“ zaznělo již také anglicky od přísně vyhlížejícího vojáka, „co tu chcete.“
„Mluvit s kapitánem.“
„Slečno, nebo mladá paní, nebo co jste zač. Toto je vojenská loď, sem si nemůže každý napochodovat, jak chce. Okamžitě vypadněte.“
„Plavčíku, nebo co jsi zač,“ vyjela stejným tónem, a pokusila se o co nejzamračenější výraz, „mám se tu hlásit, a ke kapitánovi mě dovedeš nebo si ho najdu sama.“
Mužova tvář prošla několika proměnami. Od naprostého úžasu, až po marnou snahu o vážný výraz. Prozradily ho cukající koutky úst.
„Tak raději nebudu riskovat, ale pověření a doklad asi máte.“
Vytáhla z kapsy pas s námořní knížkou a doplnila vysvětlení: „Posádka lodi, na který sloužím, dorazí zejtra. Vracím se z dovolený a přiletěla jsem dřív, abych neprošvihla vyplutí.“
Voják nakoukl do dokladů a vyzval Prcka, aby ho následovala. Na můstku se nacházeli kromě kapitána tři vojáci. Na rukávu zahlédla po dvou proužcích, což znamenalo poručíky. V civilním loďstvu je běžné označení první, druhý… důstojník. Vojáci používají hodnost poručík. Dál se námořní důstojníci dělí podle zvyklostí jednotlivých zemí. Většina států užívá starší poručík pro zástupce kapitána, což odpovídá prvnímu důstojníkovi. Následuje poručík a mladší poručík.
- pokračování -
25 názorů
Andrejko, já to zmínil v naději, že sem třeba zavítá někdo z nových adminů. Chápu, že překopat to bez chyb by dal asi jen génius. Syn je taky programátor, ale vím, kolikrát leccos překopával...
Stanislave, takového přítele je těžké ztratit a je mi Tvé ztráty líto.
A napsal jsi velkou pravdu, že nejlépe člověka seznámí se zemí, již navštíme domorodec.
Přeji, aby ani tentokrát ostrov nezklamal Tvé očekávání. Trochu ho znám, a i přes trochu deprimující situaci v podobě všudypřítomných vojáků, patří ke krásným místům.
No ano, já vím, Srí Lanka se vyslovuje s takovým šišlavým Š. Už jsem tam nějaký čas pobyl a chystám se položit kytku i ke dveřím mého přítele, kterého jaksi dohnala politická situace. Ještě jsem mu stihl napsat doporučení na jeho profesionální profil, ale zemřel dřív, než si jej stihl přečíst. Renesanční člověk.
Snad v každé zemi jsem potkal někoho, koho bych v budoucnu chtěl znovu vidět.
Pokud chcete na Srí Lance průvodce, který je dobře informovaný, moudrý, profesionální, zábavný, flexibilní, anglicky mluvící a ke všemu přístupný, pak je vaším mužem Rushaan Cassière. Chlápek s vizáží Morgana Feemana a kultivovanou výmluvností Marka Ebena. On i jeho řidič, jehož jméno mi bohužel neutkvělo v paměti, byli velmi milými a příjemnými společníky i starostlivými průvodci na naší cestě.
Byli jsme mile překvapeni velmi dobrou úrovní ubytování. I lokality jednotlivých hotelů byly vybrány geniálně, s ohledem na současný bezpečnostní stav vždy na odlehlém, avšak exkluzivním místě. Rushaan vždy zajistil bezproblémový průjezd vozidla skrze nespočetné policejní a vojenské kontroly, skrze mýtné brány, rozdával úsměvy policistům a vojákům, sem tam utrousil nějakou tu bankovku a sem tam dobré slovo. Prostě věděl, koho požádat, koho poprosit a koho rovnou podplatit.
Musím oběma vyseknout hlubokou poklonu za to, že se postarali, abychom nemuseli řešit jedinou frontu na banány, že nám skvěle sestavili plán výletů, abychom viděli všechny srílanské highlights a přitom nebyl problém do programu zařadit něco nového podle našich rozmarů. Že nás všude dovezli pohodlně a bezpečně, že nás nehonili a dali nám čas si jednotlivá místa vychutnat, že znali odpověď téměř na každou zvídavou otázku, ale hlavně – že tam byli s námi a pro nás. Že si s námi sedli a vyprávěli o místních lidech, zvycích, že si s námi vyšlápli každý kopec, že se s námi dokázali radovat z pohledu na koupající se slony i když je ten měsíc viděli už po dvacáté. Že nám ukázali Srí Lanku trochu komplexněji, než by se dalo s neosobní CK nebo s pouhým bedekrem v ruce.
Byl to přesně ten typ zájezdu, kdy na dovolenou přijíždějí klienti a odjíždějí přátelé.
Škoda dobrého člověka.
Nu, asi máš pravdu, Andrejko! Chová se to dost nestandartně. Napřed jsem se sem nemohl vůbec přihlásit, i když jsem to dělal přesně tak, jak jste mi ty i Gora radily a jak to dělám i teď. Už jsem se zkoušel i znovu registrovat, s g-mailem, že to pak vyřeším s adminem, ale to se seklo. Pak jsem tu s kýmsi komunikoval, mé dvě poslední SZ tu nejsou, ale svítí mi tam 2. A nikdo mi přitom nepíše a když chci psát zprávu, hodí mne to na poslední výměnu. Uvítal bych obnovení možnosti editace odeslaných komentů či jejich smazání jako to bylo minule.
Teď píšu na mobilu, nechtěně příčně brnknu malíčkem o display a odpálí se to, i když tlačítko "odeslat" je níže a na stojáka skryto pod tou virtuální klábosnicí...:-/
Zeanddrich E.
před 5 měsíciTaké Tě tu opět rád vidím... :)
Stanislave, děkuji za přivítání. Teplo je teplo, jsem téhož názoru, ale občas nás práce zažene i do chladných končin.
Když už tak Šrí Lanka nebo Cejlon na to jsou domorodci dost hákliví. Každopádně so ho užij a kdybys měl čas a možnost výletů, polož za mě kytičku u domu A.C. Clarka. Sci-fi moc nemusím, ale on byl fakt vizionář. Ale pozor, Bengálský záliv je největší líheň tajfunů a moc si nehrajou na roční období. Potom je to pěknej bengál.
Květoň Zahájský
před 5 měsíciRád tě opět vidím, Andrejko. Máš v úvodu naprostou pravdu, na sever bych dobrovolně určitě nejel. Ale počtu si o něm rád. A protože je už zima i u nás, tak za dva týdny mizím na Srí Lanku. Tam je každý měsíc červenec. A každý den neděle.
Mirku, nevím, jestli za tohle můžou smajlíci, spíš chyby v programu.
Kočkodánku, děkuji moc za hezké věty v úvodu a jsem opravdu moc ráda, že si mou drobnost aspoň matně vybavuješ. Básnička opět super a přikládám k povídce. Nevím, kam na to chodíš, ale přemlouvačka potvorská, to prostě nemá chybu.
Delfíne, jen technická - dal jsi příběhu tip? To je hvězdička pod textem:-) Možná ti některé věci/funkce opravdu záhadně "stávkují", ale jak je opravit, taky nevím...
Tak jsem zkusil dát sem toho smajlíka delfína. Včera se to i zobrazilo, tak holt jsem si vzpomněl, že někde to nebralo některé usměváčky a já k tomu dal i V a kaktus se slunečnicí. No, a dnes už tu ani ten delfín není!!
Servus Andreino, ještě si tě matně vybavuji. Ty jsi myslím ta žena, které jsem říkal Andy a jejíž vypravování si četl bez sebemenší stopy nevole. A míním v tom pokračovat.
Mary pluje do Norska,
do městečka Bodo,
samozřejmě vodou,
tam přestoupí z lodě lidi
na palubu ledoborce,
plavby čeká další porce
do oblastí polárních,
přemlouvačka potvorská,
dáreček dost drahý,
jež se zřídka vidí,
s dobrým zrakem, sluchem,
nezlomeným nosem,
ukecala z Prahy
zase jednou bosse,
že přiletí vzduchem.
Dorazila o den dříve,
v přístavu se drbe v hřívě
a střídavě na bradě,
dlouho hledá ajsbrejkera,
která je to, hernajs, která...
konečně si lodi všimne,
nový obr, to je divné,
navíc patří armádě,
neprodleně vešla na ni,
zastavil ji ostře maník,
stalo se však todle –
i ten Prcku podleh
a dopadl bledě,
k šéfovi ji vede.
Dějí se tu divné věci ohledně komentářů, protože se ztrácejí, i když v aktivitách je zpráva, že to systém přijal. Takže tě znovu vítám, mořský medvídku! :-*
P.S. Ještě mne napadá, zda za to nemůže nějaký smajlík...
Evžo, děkuji za přivítání, a těch zážitků bude mít Prcek tentokrát opravdu hodně.
Ireno, také Tě ráda vidím, a jako vždy začínáme trochu pomaleji, ale ono se to rozjede.
Evženie Brambůrková
před 5 měsíciNa tvé příběhy se nedá zapomenout, buď zase vítána.
Už se těším na nové příhody.
Lído, děkuji za přivítání a vkládat budu denně.
Maruško, občas to bude ledové až dost, ale bude i legrace.
Prcek na palube vojenského ľadoborca ... začína to záhadne a ľadovo ... teším sa na príbeh***
Jamardi, díky za přivítání, a co se týká těch pikniků, je tam pro našince trochu zima.
Aničko, děkuji za přivítání. Plnila jsem si jeden ze svých snů a trochu se to protáhlo.
Povídka se Ti snad bude líbit, myslím, že je docela roztomilá.
Andrejka, rada Ta vidim, uz som sa bala, co je s Tebou...vitaj zase medzi nami, tesim sa na citanie..