Žena, moře a Mary - Medvídek V.

Medvídek

(srpen 2005)

V.

Na další plavbu k severním břehům Grónska vyrazili přesně v sedm nula nula. Také jak jinak, když loď patřila vojákům. Čekalo je přes tisícovku kilometrů volného moře, což při hlemýždím tempu ledoborce znamenalo víc než třicet hodin plavby.

Mimo četby o fauně polárních oblastí využila čas ke splnění slibu ohledně kuchyně. Přizvala Čočku a promluvili si nad jídelníčkem s poddůstojníkem zastávajícím funkci proviantního náčelníka. Po slibu, že nepřekročí denní dávky, dostali volnou ruku. Chtěla, pokud to plnění úkolů spojených s misí dovolí, zastat funkci šéfkuchaře, ale kolega jí to rozmlouval.

 „Prcku, dej jim šanci. Jeden si vezmem na starost přípravu masa a druhej přílohy. Ukážem, jak na to, a potom ať se hoši snažej.“

„Čočko, neblbni. Ty dva vypadaj na pěkný kopyta, neudržím se a ruce jim zpřerážím,“ oponovala.

„Zkusíme to podle mýho a dál se uvidí,“ uzavřel debatu.

Již při přípravě prvního oběda se ukázalo, že Čočka má pravdu. Mladíci nebyli taková nemehla. Kapitánovi, který po týdnu chválil změny v menu vysvětlila: „Kluci jsou šikovný, ale nestačí rozkázat, aby někdo uměl vařit, je potřeba ho to taky naučit.“

Zatímco Prcek s Čočkou trávili čas v kuchyni, Pumpička se Zrzounem připravovali výstroj. Kapitán přidělil skupině mladšího poručíka Sandvika, s nímž Ichtyl připravoval plán průzkumu.

Podle objednávky měli nafilmovat a nafotit narvaly pod hladinou a finanční ohodnocení odpovídalo obtížnosti. Záběrů kytovců, jak plavou puklinami v ledových polích, je mnoho. Těch pár, pořízených pomocí nástavců s kamerami strkanými pod hladinu, střeží výzkumné ústavy v archivech. Věda a výzkum je tvrdý byznys a získat takový materiál stojí majlant.

Konkurz vypsala kanadská výzkumná stanice Bamfield Marine Sciences Centre v Britské Kolumbii. Zřizovatelem jsou přední kanadské university (University of British Columbia, Simon Fraser University, The University of Alberta a University of Calgary), které disponují obrovským rozpočtem pro vývoj a výzkum. Nabídka firmy nepatřila k nejlevnějším, ale konkurenci porazila díky referencím od IUCN, které výběr podpořilo grantem. Známosti s penězi vládnou světem a úplatkářství funguje úspěšně na všech úrovních.

Kurz ledoborce směřoval do východní části Lincolnova moře k mysu Morris Jesup. Název je poněkud zavádějící, protože mysem není obvyklý výběžek, ale velký poloostrov oddělený od Pearyho země úzkými fjordy. V letních měsících je pobřeží Grónska holé, a led z moře ustoupí o několik kilometrů, nemělo by proto nic bránit v pokojné plavbě. Cílem bylo pobřeží u malé dánské výzkumné stanice na nejsevernějším cípu poloostrova, vzdálené pouhých sedm set kilometrů od severního pólu. Dorazili k ní druhý den odpoledne.

„V tomhle někdo bydlí?“ zeptala se nedůvěřivě. „Vždyť to vypadá, jak větší garáž.“

„To je přechodná stanice, k měření posunů magnetického pólu,“ informoval kapitán Fadness, který také sešel na palubu, „on totiž není totožný s tím zeměpisným, jak snad víte.“

„Vím,“ odsekla dotčeně, že ji považuje za nevzdělance a spustila, „severní magnetickej pól není severní ale jižní, a byl tak definovanej, protože přitahuje střelku kompasu. Teď leží zhruba na osmdesátým stupni severní šířky a sto patnáctým západní dýlky a pomalu driftuje k severnímu zemskýmu pólu.“

„Slečno Prcku, když už jste tak chytrá,“ pokračoval kapitán, „mohla byste vědět, že jsou polární výzkumné základny s rozsáhlým zázemím a měřící stanice využívané jen občas. Mezi ně patří tato.“

„Až budu stará jako vy, budu taky chytřejší,“ kontrovala, „ještě mi není ani dvaadvacet, nemusím zatím znát všechno.“

„Na to, jak jste mladá máte pusu pěkně proříznutou, o tom jsme se již přesvědčili při vašem příchodu na loď,“ zasmál se kapitán.

„Vidět moc není, ale ozvat se umí,“ nenechal si Zrzoun ujít příležitost, „a pozor, taky se hned pere.“

„Tak sklapni nebo ňákou chytneš,“ šťouchla do hromotluka, což vyvolalo smích okolostojících.

„Slečinko, nejsem třasořitka,“ připojil se k debatě mohutný vědec z německé výpravy, „ale tuhle horu svalů bych nepokoušel.“

„Pff,“ odfrkla si, „tomu nařežu, kdy si vzpomenu.“

Poznámka opět vyvolala smích a Zrzoun si neodpustil ještě přiložit: „Když šéf přived představit Prcka, jako novýho člena posádky, první, co jsem od ní schytal, byla facka.“

„Už toho nechte,“ zarazil je Ichtyl, „Prcku, švihej se připravit, ještě dneska začnem s průzkumem.“

„Koukám, že jsou na sebe, jak kočka s myší,“ okomentoval výjev kapitán, když potápěči odešli.

„Působěj dojmem, že by si nejradši zakroutili krkem, ale zkuste si k jednomu něco dovolit, a druhej vás pošle do špitálu.“

O hodinu později startoval vrtulník k prvnímu průzkumnému letu. Měli v úmyslu prohlédnout volnou hladinu pobřežního pásma sto kilometrů na obě strany od Svalbardu. Pokud narvaly objeví, budou sledovat jejich pohyb až k některému průplavu mezi ledovými poli. Hned ráno potom vyrazí za stádem se vší výbavou.

Prcek se těšila ze dvou důvodů. Prvním bylo na setkání s novými tvory a druhým vrtulník. Zklamání přineslo obojí. Po narvalech ani památky. Zahlédli pár běluh, ale ani jeden kel. Z helikoptéry také nadšená nebyla, vadil jí velký hluk.

- pokračování -