tak čo

mne sa  to páči a nielen preto, že moja strecha nad mojou hlavou  tiež prikyvuje,

Evži ... keď staré stromy vŕzgajú, túlame sa so psíkom len po hlavnej ... ráno sú v parku popadané konáre*** 

milý Kočko ... na uši aj dve čapice, pre istotu, keď vetrík spustí fukot*** 

(jeden vánkovitý popolnočný žmurk) 

Zeanddrich ... teším sa***

vietor má od rána lámavú chuť... :):)

To je kouzelné :) (alespoň tedy tehdy, pokud je člověk v bezpečném závětří )

Alegna ... vie sa vyšantiť a zrazu ho niet ... raz mi uletela do poľa plátená taška, vietor ju naplnil vzduchom a vzniesla sa ako balón aj so štipcami ... chvíľu som premýšľala, čo mi na tej prázdnej šnúre vadí*** 

Benetka ... vesmíru odtiaľ potiaľ ... a po prechádzke šup do papúč a k ohníčku***

Možná chodil dost vzpřímeně i Ján Smrek.

(je tu další jasný signál našeho nadstandardního písmáckého vztahu – jeden bekovkově ušankovitý žmurk)

Taky pojedeme na kontrolu latifundií a domu. Vichr tu byl veliký.

Andreina ... keď je nárazový, trošku vyjednávam a ďakujem, že je milosrdný*** 

Lili ... v okolí vetrisko zhodil vysokásku tuju, nikto netušil, že stred kmeňa je spráchnivelý ... lámavé sú aj osiky a jasene v parku*** 

Pěkně jsi zachytila vítr v letu :)

Omluva, takový překlep se mi už dlouho nepovedl. Samozřejmě přečtení a žádné předčtení.

Střecha? Ale kdeže! Spadl tip za krásnou poezii. I o povětří se dá psát líbivě...

Maruško, přiznávám, že první, co mě napadlo po předčtení názvu bylo - Tak nič. Pak mi došlo, jak neslušné jsou takové nápady, když jsem si ještě nepřečetla, co následuje. Ono to s tím foukáním poslední dobou není jednoduché asi ani u vás a problémy, které vítr přináší jsi vystihla pěkně. Je to zvláštní, když člověk napíše takovým způsobem o jevu, který často přináší na rty spíš kletby.