Žena, moře a Mary - Útěk VIII.

Útěk

 (srpen 2006)

VIII.

Soustředila veškerou vůli na uklidnění chaosu v myšlenkách, který sdělení vyvolalo. Jde o naprostý nesmysl, vířilo jí hlavou, holka, soustřeď se, musí existovat vysvětlení, který aspoň nahlodá důvěryhodnost hlášení hlídky.

„To není možný,“ vyhrkla, když opět nabyla dar řeči, „v neděli ráno máme pokračovat v plavbě.“

„Je mi líto, ale vy přitom nebudete,“ pronesl pan Wang s tváří staženou do soustrastné grimasy, o jejíž upřímnosti mohla s úspěchem pochybovat.

Polil ji studený pot. Šéf jistě odmítne opustit přístav do doby, dokud se celá záležitost nevysvětlí, a to bude pořádný malér. Občas docházelo k drobným potyčkám se zákonem, ale vše vždy zůstalo mezi posádkou. Zdržení den nebo dva nic neznamená, pokud bude delší, musí kapitán hlásit důvod firmě.

„Slečno, budeme pokračovat,“ oznámil vyšetřovatel po chvíli mlčení, když zřejmě došel k závěru, že má mladou ženu přesně tam, kde potřebuje. Mýlil se, když odezněl šok pocítila nápor emoce, která nemusela panu Wangovi přinést nic dobrého. Profese ji naučila rozvážnosti a klidu, ale to platilo pouze pro práci pod hladinou. Při kontaktu s lidmi to občas bývalo výrazně horší.

„Chci si zavolat,“ oznámila tiše.

Pan Wang pravděpodobně usoudil, že tichý projev je známkou strachu a žádost odbyl poznámkou doplněnou pokrčením ramen: „Nejsem oprávněn vám dovolit telefonovat…“

Dál se nedostal. Podruhé v krátké době podcenil emoce drobné osůbky na druhé straně stolu. Vyskočila, popadla židli za opěradlo a vší silou s ní třískla o stůl před vyšetřovatelem. Nebohý kus nábytku neměl šanci přežít. Kusy dřeva se rozlétly po celé místnosti. Destrukce proběhla tak rychle, že nikdo z přítomných nestačil zareagovat. Pan Wang vyjeveně zíral na rozpůlenou klávesnici, která dostala přímý zásah. Nemít pouta na rukou a dveře kliku zevnitř, zřejmě mohla zmizet dřív, než by policisté v místnosti pochopili, co se děje.

Místo útěku se naklonila přes stůl a zařvala ze všech sil: „Telefon!“

Nedočkala se ani teď. Pan Wang jen zavrtěl hlavou a přivolal Číňana strážícího cely. Příkaz odvést ukončil pokus o sepsání protokolu.

Byla to chyba, velká chyba, ale ovládnout se nedokázala. Pokud ji do této chvíle nesmyslně obviňovali z pokusu o uplácení policistů, potom nekontrolovatelným výbuchem zlosti a ničením policejního majetku svou situaci nevylepšila. Díky silně introvertní povaze však měla vždy mnohem blíž k tvorům z živočišné říše. Možná i proto v této chvíli jednala jako divoké zvíře strčené do klece, které zaútočí na mříž, aby zakrylo strach z bezvýchodné situace.

Tentokrát měl štěstí. Již při čtvrtém telefonátu na policejní stanice, kdy do omrzení opakoval popis zmizelé kolegyně, svitla kapitánovi naděje na úspěch. První tři se nacházely v okruhu vymezeném pro pátrání ostatních členů posádky. Tato byla jen dvě ulice za ním. V první chvíli měl nutkání pověřit někoho z kolegů, kteří to měli jen kousek, aby podle fotografie informaci ověřili. Potom si uvědomil, že všichni jsou na jedné frekvenci a výsledek si uměl představit. Hromadný nájezd nemusel skončit dobře.

O deset minut později seděl v taxíku a mířil k místu, kde snad konečně benjamínka posádky najde. Doufal, že neprovedla nic tak hrozného, aby ji nemohl odvést. Byl odhodlaný souhlasit i s případným zákazem opustit do vyřešení záležitosti Singapur. Ze zkušenosti věděl, že než dostane správa přístavu písemné vyrozumění, budou dávno na volném moři mimo jurisdikci místních úřadů.

Do služebny vešel pár minut po deváté a překvapeně zůstal stát za dveřmi. Na zemi před přepážkou oddělující prostor pro návštěvníky a stoly úředníků, leželo několik kusů dřeva. Za ní debatoval hlouček policistů natolik vzrušeně, že příchozího nezaznamenali. Hezký policajti, ušklíbl se v duchu, ostražitost jim určitě nechybí.

„Haló,“ zvýšil hlas, aby upoutal pozornost, když na pozdrav nereagovali, „může se mi někdo věnovat?“

Jeden z uniformovaných mužů zamířil k přepážce: „Promiňte, ale měli jsme tu malý incident. Co si přejete?“

„Před půl hodinou jsem volal, protože zmizel člen posádky. Podle popisu, který jsme si odsouhlasili, se může jednat o tuto ženu.“

Šéf ukázal fotografii a dočkal se zajímavé reakce. Policista chvíli na obrázek zíral, potom mu zacukaly koutky úst úsměvem. Místo odpovědi se obrátil k místu, kde před chvílí diskutoval s kolegy. Za stolem seděl Číňan v civilu a v rukou svíral dva kusy klávesnice.

„Pane,“ vyrušil ho policista od povídání a ukázal na dálku fotku, kterou sebral kapitánovi z ruky, „tohle bude pro vás.“

Pan Wang došel k pultu, letmo pohlédl na fotku a kývl: „To je ona a tohle udělala.“ Ukázal zničenou klávesnici, kterou stále držel v rukou, a potom na trosky židle rozeseté po místnosti.

„Vy jste ji rozzlobil,“ ujelo kapitánovi, ale hned se pro jistotu omluvil, „promiňte, můžete mi říct, co se stalo?“

„Byla celou dobu klidná, vypadala, že spolupracuje. Najednou z ničeho nic vyskočila a dostala záchvat zuřivosti. Nikdy bych nevěřil, kolik má v sobě taková malá drobná žena síly.“

„Znám ji čtyři roky a patří k mým nejlepším lidem, ale má problém v komunikaci s cizíma. Bojí se jich. Buďto nekomunikuje vůbec nebo reaguje agresivně, aby je od sebe odehnala. Jsme mořský biologové a pod hladinou si rozumí i s nejnebezpečnějšími tvory líp než s lidma. Musel jste něco udělat nebo říct, že tak zareagovala,“ snažil se šéf obhájit jednání své podřízené.

„V každém případě si tím ještě víc zkomplikovala již dost složitou situaci,“ sdělil pan Wang ne zrovna potěšující zprávu.

„Co provedla?“

„Jste její právník?“

„Ne, jsem Alain Bescond kapitán lodi, kde pracuje.“

„Potom nejsem oprávněn vám poskytovat informace.“

„Pokud jde o podřízené, zastupuji podle námořního práva Francouzské úřady. Jste povinnej mi poskytnout informace.“

„Jenomže ta žena není Francouzka,“ sdělil pan Wang s pokrčením ramen, „námořní právo se vztahuje na členy posádky nebo pasažéry jiných národností, pokud se nalézají na palubě. To snad víte.“

„Zkusil jsem to,“ připustil šéf a pokračoval, „můžu s ní mluvit?“

„Nejsem oprávněn povolit návštěvu. Jediné, co mohu, je sdělit, že zítra bude převezena k soudu, kde se rozhodne o dalším postupu.“

„V kolik ji budete převážet?“

„Nejsem oprávněn sdělit takovou informaci,“ odmítl pan Wang.

- pokračování -