Žena, moře a Mary - Útěk IX.

Útěk

 (srpen 2006)

IX.

Prcek byla nedůsledná, když skončila u rozpůlené klávesnice, proběhlo kapitánovi hlavou, měla pokračovat i tím žlutým trpaslíkem. Za léta na moři měl dost zkušeností s různými úředníky a ty z orientu nesnášel nejvíc. Policista za pultem byl zřejmě klasickou ukázkou. Bude do omrzení opakovat, že není k ničemu oprávněn.

Pochopil, že je tu zbytečný, a zkusil požádat: „Můžete mi dát alespoň adresu soudu, kam ji převezete? K tomu snad oprávněn jste.“

Pan Wang na okamžik zaváhal, ale potom zřejmě došel k závěru, že informaci sdělit může. Načmáral adresu na kousek papíru a šéf s ulehčením opustil služebnu. Nechybělo moc, aby zaujal místo vedle své podřízené za napadení policejního úředníka.

Návrat do cely uklidnění nepřinesl. Mohla podepsat protokol, možná i dostat povolení telefonovat, ale nedokázala se ovládnout. Strach z komunikace s tím úlisným člověkem přehlušil schopnost rozumného úsudku. Sesula se na pryčnu, skryla hlavu v dlaních a rozplakala se.

„Prcku, Prcku, co se stalo?“ opakovala již po několikáté vyděšená Krys, která usedla vedle a objala ji kolem ramen.

Konečně slova pronikla do mozku, kde myšlenky vířily v šíleném zmatku. Nechtěla odpovídat, nechtěla nikoho vidět ani slyšet. Toužila se přenést na nejodlehlejší místo na světě, kde bude jen s tvory, co jí rozumí, nelžou a nikdy z ničeho křivě neobviní.

Polka se však nemínila vzdát a diplom z psychologie zřejmě nedostala zbůhdarma. Pochopila, že tady slova útěchy nepomohou, ale je třeba drsnějšího přístupu. Strhla nešťastné ženě ruce z obličeje a vrazila jí dvě sednoucí facky. Když ustalo vzlykání zopakovala otázku: „Uklidni se, přestaň plakat a konečně vyklop, co se stalo?“

Po chvíli se dočkala odpovědi: „Mám jít před soudce, křivě mě obvinili z úplatku.“

„Koho jsi měla uplatit?“

„Hlídku, co mě sebrala, protože jsem jim dala platební kartu na zaplacení pokuty.“

Číňánek strážící vězení stál před mříží od chvíle, kdy ji odvedl zpět do cely. Čekal, až se dostane ke slovu. Nyní využil okamžiku, než Krys v hlavě zformuluje další otázku.

„Slečno,“ zavolal tiše, obezřetně pohlédl ke dveřím do služebny a otevřel okénko v mříži, „pojďte sem. Pan Wang to sice zakázal, ale pokud mi slíbíte, že již nic nezničíte, sundám vám pouta.“

Nevěřícně pohlédla na zápěstí, které opravdu obepínaly ocelové kroužky spojené řetízkem. Byla natolik vykolejená, že je nevnímala. Vstala, prostrčila ruce okénkem a špitla: „Slibuju.“

„Počkejte,“ zarazil ji, když se obrátila k pryčně. Přinesl ze stolu lahev s vodou a přidal omluvně: „Je načatá, ale jinou nemám.“

Udiveně na strážného pohlédla: „Proč to pro mě děláte?“

Usmál se: „Vaše obvinění je nesmysl, ale pan Wang touží po povýšení a uplácení policistů by mu přineslo dost bodů. Tady ho rádi nemáme, proto také nikdo nedosvědčí incident s židlí.“

Cestou ke stanovišti taxi odvolal kapitán pátrání a nařídil návrat na loď. Předpokládal, že ho posádka okamžitě zavalí spoustou otázek. Přidal proto ujištění o podrobném vylíčení návštěvy policejní stanice, až na palubě, a vypnul vysílačku. Žádný volný taxík k dispozici nebyl, proto dorazil do jídelny jako poslední.

„Kde máš Prcka?“ zaznělo současně z několika stran dřív, než stačil otevřít pusu.

„Zatím sedí za mřížema, ale bude hůř,“ pustil se do líčení průběhu návštěvy, během něhož tváře kolegů nabývaly nebezpečně zachmuřeného výrazu.

„Co budeme dělat? Přece jim tu Prcka nenecháme?“ zareagoval jako první Čočka, když šéf skončil.

„Měli bysme požádat o pomoc ambasádu,“ navrhl Pumpička.

„To není tak jednoduchý, naši se s námi bavit nebudou, protože nejde o Francouzku,“ zavrtěl hlavou kapitán. Potom se obrátil na Ichtyla: „Zjisti, jestli tu má ta její zemička konzulát.“

Vědec chvilku klepal do klávesnice notebooku, než sdělil špatnou zprávu: „Pro jihovýchodní Asii maj velvyslanectví v Jakartě. Tady je zastupuje honorární konzulát a fungujou jen v pondělí a středu. To je pro nás pozdě. Kromě toho, už jste se někdy setkali s vedoucím jakýhokoliv úřadu, kterej má napsáno na vizitce Mr. Kwee Liong Seen Kwee Liong SEEN. Tak důležitej nebyl ani čínskej císař. Navrhuju zavolat její sestře. Občas jsem od Prcka zaslech zmínku o jejich právníkovi a prej je to kapacita. Třeba tu někoho bude znát.“

„Nebo sestřička najme tryskáč a máme ji tady s právníkem za pár hodin. Nechci bejt svědkem zániku Singapuru. Počkal bych, až po převozu k soudu,“ rozumoval Plešoun, „nebo zkusit rychlejší cestu. Dojdem si pro Prcka dřív, než ji převezou?“

„Taky mě to už napadlo,“ podpořil kormidelníkův návrh Zrzoun. Potom se obrátil na kapitána: „Šéfe, jak to tam vypadá?“

„Brzděte,“ snažil se zarazit šílený nápad Ichtyl, „to vážně chcete přepadnout hnízdo policajtů a Prcka unýst? Singapur není banánová republika, kde si můžem něco takovýho bez následků dovolit. Bejt to kdekoliv v Indii, Malajsii nebo Indonésii mimo hlavní města, sám bych navrhnul Prcka osvobodit, ale tady ne! Jediný, co víme, je, kde ji držej. Zkusím sehnat místního právníka, kterej by se zatím případu ujal a zjistil aspoň důvod zatčení, i když nevím, jestli máme přes víkend šanci. Teprve potom bych volal její sestře. V každým případě navrhuju odložit vyplutí. Jestli do Severních Marian dorazíme o pár dnů pozdějc, je jedno.“

„To zní rozumně,“ připustil šéf, „taky víme, že Prcek se řídí vlastníma zákonama a policajty nemá v lásce. Jsem přesvědčenej, že kdyby našla skulinku kudy utýct, využila by ji. Ostatně, pár zkušeností s tím už má. Ichtyl se pokusí sehnat právníka a zatím nikdo neopustí palubu bez mýho výslovnýho souhlasu.“

Závěr kapitánova projevu směřoval ke zbytku posádky, jejichž výraz obličejů svědčil o nesouhlasu s Ichtylovým řešením. Byli zvyklí jednat a dávali přednost přímočarým řešením.

- pokračování -