Jak si mě vzala Smrt

Jak si mě vzala Smrt

Jsi smrt? A chceš si mě vzít? No, přiznám se, že jsi mě v tuhle hodinu trochu překvapila. Vždyť ještě nebyla ani půlnoc. Jo, je mi jasný, že ty na hodinky nekoukáš. No nic, pojď dál, přeci si nebudeme povídat na chodbě.

Zouvat se nemusíš, stejně jsem chtěl zítra uklízet. Víš, už jsem tě jednou viděl, když sis přišla pro moji ženu. To nebylo fér, nechala jsi mě tu samotnýho s dětmi. 

Dáš si kafe? Víš, já netuším, jak s tebou mluvit. Čekal jsem, že se tu objevíš. Ale ne teď, tak za 20, 30 let. Mohl bych na tebe mít pár otázek? Byla jsi blondýnka nebo černovláska?Zrzka? No nekecej, to bych do tebe neřekl. A byla jsi zrzavá, no, i tam dole? Promiň, to bylo osobní. Nemusíš odpovídat. Jsi vlastně moc krásná. Štíhlá. A ty krásně hladké kosti, a jak máš výrazně klenuté nadočnicové oblouky! Nedělám si srandu, opravdu se mi líbíš. Nechceš si ještě trošku užít? Támhle je ložnice. Jo, ty to vlastně víš, tam sis přišla i pro ženu. Tak pojď, aspoň poznám, jaké to je, užít si se smrtí. 

Ráno jsem se probudil, Smrt měla svoji pažní kost omotanou kolem mé hrudi a spokojeně se jí zvedal hrudní koš. Asi jsem se zamiloval. Je tak úžasná! Musím to říct dětem, budou mít novou maminku.

A tak se Smrt zabydlela v naší rodině. Byla z ní skvělá manželka i máma. S nadšením s dětmi dělala úkoly, chodila na třídní schůzky. Byla osamělá, všichni se jí stranili, ale nestěžovala si. Požádal jsem ji o ruku. Prsten jí několikrát spadl z kostí, tak jsem ji ho navlékl na řetízek a dal kolem krku. Brzy bude jen moje. 

Ve svatebních šatech byla úchvatná. Slonovinový odstín ladil s odstínem kostí, úsměv přes celou čelist. Konečně jsem byl šťastný. Na svatební hostině se pokusila i jíst, ale polévka vždy protekla po páteři na zem, tak jsme to vzdali, i bez společného krmení jsme byli spokojení.

A tak roky plynuly. Děti vyrostly, měly své děti, ze Smrti byla skvělá babička. Občas se vytratila ven, přišla vyčerpaná, málomluvná, a naši přátelé nás pomalu opouštěli. Začal jsem být unavený. Unavený životem. V tomhle životě už jsem toho prožil hodně. Víc, než jsem si zasloužil. Chci už jen zavřít oči a spát navždycky. Snažím se o tom mluvit se svojí ženou, ale nechce o tom ani slyšet. Chce se mnou být navždy. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Celé tělo mě bolí, jsem starý, vyčerpaný. 

Lásko, prosím, vem si mě.