Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Chrudoš a Miloš
Autor
Jamardi
"Cestování je život." (H. Ch. Andersen)
V jedné malé vesnici žili dva bratři, Chrudoš a Miloš.
Moc se jim doma líbilo. Rádi něco kutili, běhali po lese a chutnalo jim, co jim maminka navařila a napekla. Jako vesnické děti se naučili, že co si neuděláš sám, nemáš, pokud ti nepomůže soused, tak si zvolili praktická povolání. Chrudoš se vyučil pekařem a Miloš se stal zdravotnickým laborantem.
Byli šťastní. Chrudoš dál bydlel v rodné vesničce. Miloš se přestěhoval do nedalekého městečka, aby to měl blíže do nemocnice, kde pracoval.
Jenže přišli zlí jazykové. Všimli si, že jsou bratři šťastní a to jim vadilo. Říkali jim: „Vy nežijete, vy jen živoříte. Kde jste byli? Nikde? Vy tady umíráte zaživa.“
Bratři se zastyděli, připadali si hloupě. Našli si tedy jedno místo v Chorvatsku u moře a protože se jim tam líbilo, jeli na totéž místo ještě i druhý i třetí rok.
Pak je ale zase navštívili zlí jazykové a ptali se, kde byli. „V Chorvatsku? To jste nikde nebyli. Tam jezdí každý. Kdybyste alespoň jeli do Abú Zabí!“
Chrudoš se naštval. Do Abú Zabí se mu vůbec nechtělo a tak se rozhodl strávil zbytek života ve své rodné vesnici umíráním zaživa.
Ne tak Miloš. Miloš byl vždycky živější povahy než Chrudoš a taky práce v laboratoři byla stereotypnější než práce Chrudošova, nemohl si nic vymýšlet, musel se držet daných postupů. Přihlásil se do výběrového řízení na obchodního zástupce pro farmaceutickou firmu. Přijali ho a začal jezdit po celém světě. Veškerý svůj čas nyní tráví v letadlech, letištích a hotelech.
Teď je Chrudoš určitě doma. Miloš, to nevím, ale můžu se podívat do mobilní aplikace.
23 názorů
Zajíc Březňák
před 2 měsíciV Chorvatsku jsem dosud nikdy nebyl, ani jinde u moře.
Poměrně vtipná miniatura.
Romane, dík :) Nemyslím si, že je to v Abú Zabí méně bezpečné než jinde, ale pokud se někomu nelíbí, tak prostě ne.
.... .
Do Abú Zabí by se mi také asi nechtělo; - vždyť se mi zdá, že by tam někoho mohli snad i zabít...! :)
Karle, máš pravdu, je důležité, jak má nastavený hodnotový žebříček. A taky tu práci nemusí dělat věčně. Díky :)
Šťěstí si málokdo uvědomí, protože je ve všednosti. Důležitější je aby nebyl nešťastný. V tom případě si myslím, že skončili oba dobře.
Luboši, kočičí jazýčky jsme kupovali, když jsem byla malá, teď ani nevím, jestli se vůbec vyrábí a pokud ano, asi je přehlížím, protože asi budou hodně drahé. A tady i tím, že jak jsem starší, mám raději hořkou čokoládu. Ale kdybych je dostala, skončily by v mém žaludku. :)
Janino, jak jsem už psala Pavlovi Danešovi, nechtělo se mi tvrdit, jestli je šťastný nebo ne, řekla bych že není příliš šťastný pokud je pravda, co jsem o něm psala prve a pokud je, nebyl tak úplně spokojený s předchozím životem. Věřím tomu, že každý člověk je nějaký a nejde to jenom tak změnit. Píše o tom třeba Betty MacDonaldová, i proto mám její knížky ráda. No ale jsou i lidé, kteří tvrdí něco jiného a k tomu se nemůžu vyjadřovat.
Přidávám se, zlí jazykové ozvláštnili poklidné vyprávění a konec jsem si dotvořila k obrazu svému
Já, Luboš, jsem podobný typ jako Chrudoš.
Zlé jazyky se mi také líbí. Tedy jejich nasazení do dílka. Jinak mohou natropit v životě lidského jedince i pořádné svinstvo. Například kočičí jazýčky jsou úplně jiná káva.
No, mě by třeba zajímalo, ne kde zrovna Miloš je, ale jestli je šťastný. To bymožná byla i zajímavá pointa.
Zlí jazykové se ti povedli, je to přesné, jak všichni "radí"...
V Chorvatsku jsem nikdy nebyl. A to jsem z jedné čtvrtiny chorvat. Já byl nejdál v Nizozemsku. Tahle placatá země je jak známo taky u moře. Sice né u Ňadranu ale u Severního ale! I tak jsem tam vlezl se vykoupat. Navzdory říjnu bouřce a tak vůbec... :)
no jo, žít si po svým není prostě tak špatný, jak to zvenčí vypadá :)
Pavel Daneš, když se do něčeho zapletou zlí jazykové, tak to nikdy není k popukání. :) A propracované je to méně, protože jsem nikomu nechtěla vnucovat žádnou variantu. Podle mého názoru, nemůže být Miloš příliš šťasný v nové práci, pokud je pravda, co jsem napsala předtím. Nebo je, ale pak nebyl tak moc šťastný prve. Ale možná že se pletu, už jsem se setkala s tím, že nechci připustit ještě jinou možnost, jak by to nebo něco jiného mohlo být, a tak to raději nechávám otevřené.
Pavel Daneš
před 2 měsíciNo, že by to bylo nějak obzvlášť humorné... Tak trochu výstřel do tmy, ale uznávám, že textů tohoto typu je spíše menšina. Jen kdyby to mělo aspoň trochu propracovanější myšlenku.