Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Domek u trati
Autor
Gora
Téma: Cestování je život.
Mimo soutěž
Zahrádka u drážního domku s modrou pumpou vprostřed, železná rukojeť, která ti málem utrhne paži, když se hodně snažíš. Třikrát skřípne naprázdno, než se naloká vody ze studny. A spustí mrňavé vlny tsunami do plechového kýble. Voda cáká až na kolena a vedro se nezdá tak palčivé. Slunečnice se opírají o plaňky plotu, ohýbá je náhlý vítr. Po kolejích, které nikde nekončí, řítí se nablýskaná lokomotiva s vagóny, za jejichž okny tušíš lhostejné obličeje. Vlak do Západního Německa, kam se nejspíš nikdy nepodíváš. A přitom kopce za obzorem už patří tam…
Kopretiny, loubí z pnoucích růží, při okrajích záhonů afrikány. Mrkev, rajčata, trsy jahod, vše volá po pečlivé práci. Prázdniny na „chatě“, tedy přestavěném domku pro závoráře jsou prima, ale občas se musí rodičům pomoci. Uf. Ještě že stanicí, kde nic nestaví, často přejíždějí vlaky.
Nákladní vagóny ji nechávají klidnou, zatímco pro rychlíky má svou etudu „pilná včelka- zahradnice“ již dobře nacvičenou. Narovná záda, založí si ruku v pracovní rukavici a od hlíny proti slunci, aby alespoň zahlédla cestující, a sní. Být tak uvnitř, v měkce polstrovaném kupé, jet k moři anebo kamkoli do světa, potkat se s nějakým příjemným klukem a zamilovat se…
Co když v té vteřině, kdy se vlak řítí kolem, někdo takový zahlédne právě ji, a jednou si pro ni přijede?
Závora u silnice padá, přejezd cinká na znamení, že se blíží další. Narovnat – a nahodit úsměv modelky, byť v pracovním! Zvedá se vítr, hlavy slunečnic však naštěstí podepírá pevný plot...
31 názorů
Janino, uvědomila jsem si, že jsem podobnou báseň také kdysi četla, ale už nepamatuji autora.
Kdysi jsem napsala tematicky podobnou: jako dítě, bydlící na náměstí, stojím u okna a dívám se na provazolezce, kteří přes náměstí mívali produkci po laně... a strašně bych chtěla jít s nimi, ale na druhou stranu jsem ráda za pevnou zem pod nohama. Zkusím ji někde pohledat...
Jinysi, strážní domky působí už jen jako závan starých časů. Ten náš byl po rozvodu rodičů prodán. Díky za podrobné info... u Břeclavi máme příbuzné.
Strážní domek pod Žabčicemi ( Č.p. 82. Trať: Brno - Břeclav ) se zahrádkou stále stojí.
Jen v něm nikdo trať již nehlídá.
Snad jen slimáky na zelenině.
:-)
... .
((uvědomil jsem si, že ta naše trať byla rozšířena (koridor Brno - Břeclav); takže, s pravděpodobností 99 %, domek tam už tedy nebude... ))
Jani, díky,vážím si, že mé dílko v tobě vyvolává vzpomínky, ale hlavně tě tu moc ráda vidím!
Irenko, to je přímo krásně namalovaný obrázek, který mně připomněl cestování vlakem, okolní krajinu i malé nádražní domky se zahrádkami, které zářily barvami kytiček i zelení. Díky a Tip :-)))
... :).
Souhlasím se Supíkem i s Janou 6; také u nás, mezi Šakvicemi a Starovičkami, *býval takový romantický domek se zahrádkou... :).
*nebo tam snad ještě je, ale obávám se, že už ne obydlený... .
Od malička Mám ráda vlaky asi proto že jsem bydlela u babičky blízko tratě před 10 rokama jsem si pořídila chatku kousek od železnice a tak mě vlaky ráno budily a večer když přestali jezdit tak jsem si uvědomila že bych měla jít také spát Prostě se mi tvoje vlaková líbí protože mám k vlakům vztah
Přemku, to mě těší, že sis udělal chvíli na čtení TD. Ajznboňáci se prostě nezapřou. Náš táta jezdi na mašině, nejprve na parničce, poté na elektrické. Mamka dělala sestřičku na drážním středisku. Takže ti naprosto rozumím. Díky:-)
Irčo, i já ti děkuji. Víš, že tvoje díla (i dílka) již čtu dlouho a vždy mám příjemný pocit bezpečí, dokonalé jistoty a dědictví domova a klidu z minulého života. Jsem z ajznboňácké rodiny, bydleli jsme nedaleko strážního domku, vlaky, nám jezdily pod okny, mávali jsme tátovi, když jsme měli možnost ho zahlédnout na lokomotivě. Obdivuji zejména tvůj styl obsáhlého vyprávění ve zkratce. Je v tom určitě tvoje zkušenost z haiku. Sám to nedokážu. Jsem tak zvaně ubreptaný. Děkuji ti a zdravím. Písmák od Rio Botičo z Nuslí
Opět, což je u Tvých textů obvyklé, mě dílko vtáhlo o to víc, že mi připomnělo dětství. Bydlení kousek od trati, sledování vlaků. Pamatuji si i parní lokomotivy.
I ta pumpa, ale zelená. Jen místo slunečnic kopřivy...
Ztotožňuji se s Janinou. Ty domky, taky jsem je vždycky pozoroval, to je jedna velká romantika.
Supík to napsal moc hezky a výstižně, snad nebude vadit, když se k jeho slovům přidám
Nami, supíku, Jinysi, Aru, Janino, Luboši, díky, že jste četli a komentovali.
Bene - ne, nikdenikdo:-)
Pěkná poetická miniaturka. Připomněla mi mou lásku k domkům u trati (jako dítě jsem snila o tom, že bych v takovém chtěla bydlet). A taky jsi mi připomněla jednu báseň, bohužel si nedokážu vybavit autora (možná Dyk), ve které se vypráví o dvou lidech, první stojí u okna v jedoucím vlaku, dívá se na domek u trati a přeje si v něm žít, mít tu "pevnou jistotu" a vzdát se dobrodružného života, kdežto z domku se na vlak toužebně dívá ten druhý a vzdychá po změně, útěku do dáli, být tak v tom vlaku...! Neznáte náhodou tu báseň?
Irčo, při čtení jsem vztekle neskřípal zubama a v komentáři se na tebe za dílko určitě písemně neutrhnu. Vždyť se mi přece líbilo. A ne málo. I když jsem ve svém takřka 66 letém životě nebyl ani vteřinku dívkou, tak si myslím, že se tentokrát dovedu docela dobře vcítit.
pečlivost detailům dává čtenáři ten pocit, který je mnohým "modernistům" zcela neznámý
Hezké čtení o neobyčejných obyčejných věcech.
:-)
Takové bývá nejlepší...
Ty máš opravdu dar ty obyčejné věci napsat tak, že to člověka při čtení úplně vtáhne a chytí. Děkuju, že se o tento dar nebojíš rozdělit!