Bez lidí

Pro mě siné. Připomnělo mi to toulky Libavou. Akorát tam vojáci zničili i hřbitovy, takže ani kříže nestojí.

Phil,

kdysi mě popzval na návštěvu soused, už hodně starý pán. Ukazoval mi fotoalba z první republiky a z války. Za války stály před jejich vilkou dva asi šestimetrové železné sloupy. Na fotkách z války na nich visely asi římetrové úzké bílé vlajky s hákovým křížem. Překvapeně jsem se ptala: A to muselo být? Pán odvětil: No né, nemuselo. Ale naši byli loajální.   Jeho rodiče byli dva velmi hodní staříčci. Snad nejhodnější, jaké jsem jako dítě znala.

Nahoře ve štítu, pod střechou stodoly je na stěně hákový kříž a čísla. Docela by mne zajímalo, jestli by někdo vyluštil zápis. Přepošlu. 

Rhode,

díky. Přírodu nezajímá náš lidský mnohdy absurdní svět.

Phil,

když začali Němci za druhé světové války v Rusku prohrávat, mrtvých bylo tolik, že byly celé vesnice plné německých křížů - kam až oko dohlédlo. Kříže stály mezi ruinami domů, na zahradách, na polích, na cestách... Tehdy opravdu kraj patřil mrtvým (v tomto případě mrtvým, kteří neměli v té zemi co dělat)... Jak dlouho tam ale asi ty německé kříže stály?  Kraj nikdy nepatří mrtvým věčně.

Snakeu,

děkuji. Ano, taková úprava by byla možná.

K3,

ano, máš pravdu. Válka je všude stejná a vydrancované vesnice vypadají podobně možná už stovky let.

Knihomole,

ano, možná máš pravdu, možná jsou to senrjú. Pak ale třeba Kobajaši Issa psal skoro samá senrjů a asi tak třetina "haiku" v Chrámu plném květů jsou senrjú. Na zakladě četby tisíců japonských haiku v překladech Límana, Bresky a Buriana soudím, že mýtus o jakési nadhledové objektivitě haiku je právě jen a jen mýtus.

Bohužel aktuální, Ale skvělý kousky. Za mě nej špačci a hrušně...

Snad ta  první, pořád je to málo hořké. 

Jinak samozřejmě ohledně toho explicitního hodnocení souhlasím s Karpatským knihomolem, ale to snad ani není třeba psát, ty můj názor na věc dobře znáš...

Nejvíc se mi líbí tohle:

Pro koho kvetou

hrušně uprostřed ruin

rozstřílených vsí?

ale lehce bych ho přeformuloval, aby bylo zachované kireji:

Pro koho kvetou?

hrušně uprostřed ruin

rozstřílených vsí

Zamrazilo to; dokonale vystihnuto. Kolikrát si říkam jak blízko a přesto se většina tváří jakoby nic... Ale tam nebo jinde, válka je všude stejná.

Aktuálne, asi väčšina si dnes pomyslí na tú istú krajinu. Najmä prvé a štvrté skôr senrjú ako haiku. Autor haiku by mal byť pozorovateľ, nie komentátor ktorý nám dáva svoje výklady s tvrdeniami ako Kraj patří mrtvým či To je svět živých!

Děkuji za chválu, poetko. Je to, bohužel, smutná struna.

Zabrnkalo na mou strunu....Díky....