Nahoru a dolů

Báseň jsem zveřejnil na Písmáku 16.8.2019, kdy zůstala bez komentáře. Nyní ji zde opakuji znovu, v současné úpravě textu.

-

Horolezec vzhůru stoupá,

rozvážně, pohybem zvolna,

v mírnějším sklonu terénu.

Jiný do terénu strmého

a vše se pod ním houpá.

-

Jejich cesta není volná,

naopak, plná překážek.

Častých, nečekaných srážek,

stavu mnohdy trpného.

-

Každý svou si zvolil arénu,

to boje kolbiště.

A dosahuje jiných cílů,

jak to přisáté klíště.

-

Stoupají, jeden pomalu

a druhý rychleji.

Zde předvádějí svoji sílu,

kde smějí se, nebo klejí.

-

Jeden míří na kopec

a druhý na horu vysokou.

Neboť nestačí jim žít v málu,

připravují tak svůj konec.

-

Klestí si cestu lesem, procházejí loukou,

ten druhý také skálou.

Pak dosáhnou svých vrcholů,

cestou, více či méně kalou.

-

Mnoho splněných úkolů,

na kopci však více místa,

nežli na strmé skále,

kde situace žádná jistá.

-

Sestup byl již rychlejší,

dolů to šlo snadněji.

Oba měli i namále,

neboť zasáhly síly vnější.

-

Ten druhý nyní v naději,

v hluboké své propasti.

Takové ty příběhy se dějí,

kde nalíčené lstivé pasti.

-

 

---