Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nemusel jsem tě prosit

24. 04. 2024
2
8
98

Dřív jsem o tobě sníval,
o tvých nepolapitelných křídlech,
opíral jsem se o tvou moc
a věřil, že na mě nikdo nemůže,
protože jsi mým spojencem,
jsi mým štítem,
jsi trpitelem a nositelem vší bolesti světa,
všeho zklamání,
které jako plíseň hnije a hnije.

Snaží se prožrat
jako popínavé víno do mé duše,
vysušit mě zevnitř,
donutit mě lapat po dechu
a prahnout krvácejícími rty
po posledních kapkách chladné vody.

Ty jsi mě ale chytila,
vždy jsi vystoupila z jezera mých nočních můr,
prozářila jsi každý list papíru,
věnovala jsi mi pramen svých vlasů,
které se délkou vyrovnaly blýskajícím
jizvám na nebesích.

Nemusel jsem tě prosit,
na kolena jsem před tebou poklekal sám,
dobrovolně jsem se topil v bahně,
jen abych opět naivně doufal,
že přijdeš.
Abych ucítil tvé pohlazení,
tvé rubínově žhnoucí paže
aby odehnaly okolní nejistoty,
aby zastavily jed,
který opět přetékal z poháru
jménem život.


8 názorů

Philogyny
před týdnem
Dát tip Alegna

Mi to přijde, jako úryvek žalmu z Bible. 


martin.oliban31
před týdnem
Dát tip Alegna, Janina6

Alegna: Dějuji za vyjádření a názor. Na jednu stranu souhlasím, že dané spojení působí lehce zmateně, nicméně vyjadřuje skutečně to, co jsem zamýšlel. Ano, je "nositelem", jelikož bolest přejímá od jiných, od celého světa a nese ji v sobě na vlastní úkor.

Janina6 & Lukáš Prokletý: Nemyslel jsem přímo na Pannu Marii, pouze jsem se duchovní složku, která zde rozhodně být má, pokusil přenést na postavu ženy, spíše však v abstraktním, symbolickém slova smyslu. Nicméně rozumím onomu vyjádření patosu, vzhledem ke zbožnému kontextu šlo však o záměr.


Janina6
před týdnem
Dát tip

Pokud by to tak bylo, pak je patos na místě. 


Janina6
před týdnem
Dát tip

Patosem myslím přehnaně "veliká" slova (trpitel a nositel vší bolesti světa, prahnout krvácejícími rty...), útočící na čtenářovy city, která působí místy až přemrštěně, jako vznešená divadelní gesta na efekt, kterým nikdo nevěří opravdovost. I proto, že to bývají obecné fráze - klišé (tady se např. lapá po dechu, padá na kolena, topí v bahně, z poháru přetéká jed...). Ne že by básník nemohl přehánět, ale na mě toho bylo příliš, proto ten povzdech.


Alegna
před týdnem
Dát tip

Použití často používaných slov jako křídla, všechna bolest světa a podobně mi nevadí, někomu to vadit může. Mám spíš problém s touto částí:

jsi mým štítem,
jsi trpitelem a nositelem vší bolesti světa,
všeho zklamání,
které jako plíseň hnije a hnije.

Snaží se prožrat
jako popínavé víno do mé duše .......

- pod slovem nositelem bolesti si představuji někoho, kdo tu bolest přináší, což mi nedává smysl, třeba kdyby bylo: 

jsi trpitelem pro všechnu bolest světa,

pro všechno zklamání,

které jako plíseň hnije a hnije

 a snaží se prožrat ...

 

nebo tak nějak, ale třeba to jen špatně vnímám. Jinak se mi to líbí.


Janina6: Mohla byste, prosím, to "tolik patosu" více, konkrétněji rozvést?


Janina6
před týdnem
Dát tip

Tolik patosu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru