Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sereziduální
Autor
Loutka
reziduální
zbyl z tebe obrys
soli vsypané do paměti
hranice vůči slimákům času
z díry do hlubin mě
pořád zeje... jen už o ní víme
obestavili jsme její okraje
hedvábím a lungátami
dechem táhlým jako těsto
dnů těhotných přemítáním
rozpažením vítám nové poutníky
uprostřed mě
svatostánek s vymlácenými zuby mládí
v relikviáři zakuté povzdechy a všechna ta
gigantická škobrtnutí
k nahlédnutí a dotýkání
vidím tě
jak jsi přišel; nový člověk
a moje láska je pořád vyplýtvaná
a já
člověk děr
tě vítám na pustině sebe znovu seskupené já
je snad stěží připravené vítat
nové poutníky ve staré duši
3 názory
Přivítal bych prostší, srozumitelnější sdělení obsahu, bez poněkud nepřirozených obrazů, vynucených do zbytečné komplikovanosti. Také více básnického umění. Myšlenka je ale dobrá.
Soubor originálních obrazů z tapety romantismu 21. století, spojený v poutavé vyprávění o vnitřních procesech. Zvlášť působivé je použití duchovních relikvií, které dávají psychologické dimenzi duchovní přesah a tím jakousi mystickou hloubku.
I časová linka - minulé - "zbyl z tebe obrys" směřující po ztrátách a bolestech k novému - "znovu seskupenému já" v závěru. Tedy udělalo mě radost, že báseň není bolestínská, ale dává poselství o vybžednutí. Nutilo mě to číst víckrát.