Podzim tam u nás

LaBrujo,

já jsem se věnovala většinu života sportu, dělala jsem závodně atletiku. Tam jde o pořadí, časy a centimetry, není to třeba krasobruslení nebo moderní gymnastika, kde se boduje i "umělecký dojem". V poezii kdysi hrála roli dokonalost vázaného verše, což byla svého druhu také "sportovní disciplína", která se dala zvládnout špatně, průměrně nebo mistrovsky. Vázaný verš už ale "neletí" a jeho autoři se přemístili do oblasti folku a popu, protože jen a jen tam nacházejí vděčné publikum dychtící po nových a nových zhudebněných básničkách. Kdo se věnuje volnému verši, ten aspoň v českých poměrech nemá naději stát se popovým básníkem. A v čem jiném vlastně může být umělec úspěšný než v tom, že osloví velké množství lidí? Bez sociálních sítích se to ale dnes už dokázat nedá. Proto samu sebe přesvědčuji, že bych už měla pověsit na hřebík psaní básniček. Je to dokonale nesmyslná činnost.

Umbratica: Já tu byla před několika lety a byla to taková smršť, že jsem se pak smazala a dala si dlouho od tohoto prostředí oddech. Psala jsem ale pořád s tím, že se chci zlepšit. Musím přiznat, že do jisté míry mě to po prvotním šoku a skoro odrazení od psaní, nakonec vyhecovalo. Myslím ale, že taková nálož, kterou jsem dostala, by spoustu lidí odradila definitivně a to se nesmí stávat! Protože někdo se nakonec opravdu dokáže vypracovat a nikdo cizí nemá právo s ním jednat takovým stylem, že dotyčného zadupe úplně do země. A ano, přesně, v amatérské poezii se nedá přímo soutěžit a šplhat výš a výš po žebříčku. I proto bych čekala spíš více podpory, sounáležitosti, vzájemného pochopení, nadhledu. Je možné, že je to tu zde lepší než před lety, ale tímhle zbytečně ostrým prostředím je Písmák proslulý, věděla jsem, kam lezu. A jestli můžu být upřímná, tak mě mrzí, žes mezi tyto lidi patřila i ty, já jsem si Tě zde oblíbila. I na sebehorší báseň, i za úplný výblitek s prominutím, se dá reagovat se slušností a ohleduplností, protože ta báseň je pro dotyčného celý jeho svět a velmi mladé, či úplně začínající autory taková kritika může totálně srazit a to všeobecně...

LaBrujo,

dnešní Písmák je už celkem příjemné a bezpečné místo pro amatérské autory jako jsme my. Před lety tady byla řada rezolutních "kritiků" jen kvůli tomu, aby na někoho útočili a moc si to užívali, když dokázali někoho vytočit. Musím sebekriticky přiznat, že ještě v roce 2014 jsem mezi ty brutální kritiky patřila i já. Dokonce to dopadlo tak, že už mě nikdo nečetl a ignoroval mě skoro celý Písmák. Na novém nicku Umbratica už jsem se začala krotit a když se mi něco nelíbilo, prostě jsem to ignorovala. Jistěže jsem se ještě dlouhé roky s mnohými hádala, protože jsem si myslela, že i amatérská poezie je důležitá a že naše psaní má nějaký smysl. Dnes už vidím litweby jen jako maličké literární kluby, kde se scházejí kamarádi a věnují se svému koníčku. Zuřivě se tady o něčem hádat by mělo smysl jen tehdy, kdyby mohl i básník, tak jako ve sportu, vystoupat na nějakou vyšší příčku, postoupit z okresního přeboru do nějaké "první ligy". Ale co je dnes v poezii "první ligou"? Že by snad básnické ghetto, kde veřejnosti zcela neznámí "prvoligoví" básníci píšou přinejlepším jeden pro druhého a při nejhorším (jako třeba Jakub Řehák) "pro vesmír"?  Myslím si ale, že vesmíru je oficiální česká poezie celkem lhostejná.  

Umbratica: Ano, to je samozřejmě jasné. Já nemyslím být neutrální v kritikách, vždyť to je přímo nesmysl. Já myslím, bý neutrální v reakcích. Když mě někdo pochválí, poděkovat, když mi dá někdo dobře míněnou radu, taky poděkovat (jak s ní naložíme, to už je na nás) a když do nás někdo vyloženě rýpe, či napíše komentář takovým stylem, že musí dobře vědět, že dotyčnému ublíží, že ho nějak negativně zasáhne, tak v tomhle být prostě neutrální a nejlépe nereagovat. Já se držím toho, že vše, i nepříjemné věci, kritika, vše jde napsat slušně a tady bohužel hodně komentářů obsahuje zlou energii...

La Brujo,

když už se člověk rozhodne psát kritiky, je velmi těžké být neutrální. Neutrálně, řekněme dokonce "objektivně", se dají kritizovat snad jen vázané verše, jejich forma, jejich technické provedení. Jakmile se začneme vyjadřovat k obsahu jakékoli básně, většinou se dostanou do rozporu naše životní zkušenosti a zkušenosti kritizovaného autora. Například ten, kdo byl v životě úspěšný a všechno se mu dařilo se bude posmívat "fňukálkovi", který má například rakovinu. Vždyť dneska se prý má brát i tumor s humorem.   A za každou kritikou obsahu je taky kritikova životní filozofie a především taky umělecká ideologie. Modernista se bude vysmívat sonetům už proto, že to jsou sonety, sonety "se" už přece nepíšou. Staromilec zas bude šmahem odmítat každou jen trochu moderněji napsanou báseň, protože moderním básním vůbec nerozumí a ani jim rozumět nechce. Dřív snad takové hádky mezi literárními ideology nějaký smysl měly, protože poezie existovala ve veřejném prostoru a dokonce i politici ji považovali za důležitou. Dnes, v době internetu se celá společnost rozpadla na "bubliny" a jakýsi boj mezi různými bublinami, naspříklad mezi liberály a konzervativci má smysl jedině v politice. V umění a zejména v poezii boj mezi ideologiemi smysl už dávno nemá. Každý si na sociálních sítích vybere takovou bublinu, jaká mu vyhovuje a v té se "zapouzdří". Už se dá těžko něco někomu vnucovat nějakými argumenty. Každý hledá jen a jen to, co se mu líbí  a ten, kdo na sociálních sítích být nechce, je odkázaný na starší poezii v knihovnách. Ta nová, současná poezie v knihovnách není. Tu si může zvědavý čtenář jen kupovat. Je ale velmi riskantní kupovat si zajíce v pytli.

8hanka: Umbratica nikomu neubližuje, Umbratica se brání.  A s jejím talentem vůbec nemá za potřebí, aby ji tady někdo hodnotil, či shazoval. A ano, zloby okolo nás je i tak hodně, ale na Písmáku tím tuplem... Bohužel. (Úplně se na to vykváknout a být neutrální, jinak to půjde donekonečna, jak jsem sama zjistila...) ;-)

Hanko,

já zas na nějakou dobu mizím "na dovolenou". Myslím, že do čtrnácti dnů se zapomene na to, že tu vůbec někdy nějaká Umbratica bývá.

dievčatá, netuším o čo ide, ale o život určite nie...prosím, neubližujte si, zloby je okolo nás aj tak priveľa...

P.S: píšete skvelé diela, mám Vás obe rada, viem, nič to neznamená... mrzia ma nedorozumenia...

Phil,

že mě už nikdy nebudeš číst? To se mi ulevilo! Taky si tě už nebudu všímat. 

Od té doby, co jsem "vyštvala Vrbáka" se ke mně chováš agresivně a urážíš mě, ačkoli jsem ti nikdy nepoložila přes cestu ani vlas. ...A zapomněla sis u m ně svůj výběr. Od tebe já žádné výběry nechci.

Tahle se mi i líbila. Ale nakonec mi došlo, žes odtud svým způsobem vyštvala i Vrbáka. Jenom se potřebuješ zviditelnit  Své vědomosti a samotu. A k tomu potřebuješ obecenstvo, že. Už tě nebudu číst. 

LaBrujo,

díky za chválu. Skoro se v knihovně u počítače červenám.

Překrásné, mám ráda podzimní téma... Tvá poezie je dokonalá, co víc říct...

minipřeklípek: 

a změnil "včera" v neurčíté "kdysi"... - neurčité

Malebné, mrazem a vesnickou idylou pěkně vymalované.

Poezia, ktorej rozumiem,  maĺovanie obrázkov slovami, emócie naplnené spomienkami na " kdysi"...čo bolo včera, predvčerom, pred rokmi...moj názor na poéziu je podobný Lamimu v diskusii pod jeho vlčími makmi...som rada, že ešte stále ste - autori, ktorých verše sú akoby spojením hudby a obrazov...vďaka za vás

Moc hezké.

Moc pěkné. Včera jsem viděl fotky pozlacené Prahy v mrazivém svítání a z komínů v kontralichtu stoupal osvícený kouř. Připomněla jsi mi je svými básněmi, v nichž dým hraje důležitou roli.

hezký a starodávný .. pro mě

Moc pěkné. V první tma tíží a v druhé vítr očišťuje (předpokládám, že vypravěč je schovaný v domku).

Ráda tě zase vidím a čtu. 

Budu parafrázovat národem milovaného pana doktora: “Kdyby vlastní pěkná poezie nadnášela, tak se tady budeš vznášet jako holubička.” ;-)