Příliš střízlivá

Benetko,

kdysi v mládí, tedy v šerém dávnověku, jsem zkoušela, jestli mi třeba francouzské víno nepomůže psát stejně dobře jako francozsští prokletí básníci. Tehdy v noci jsem věřila, že "pod vlivem" píšu skvěle, ale když jsem druhý den ráno po sobě musela ty bláboly číst, řekla jsem si: nikdy víc. Někomu alkohol pomáhá, někomu ne. Mě alkohol rád nemá a ta antipatie je vzájemná. 

Ta je pěkná, živá.

Kočkodane,

tebe bych nikdy nepodezřívala, že jsi mazavka, ochmelka nebo dokonce zpiťar. Vím že se opájíš jen poezií a budu si pokládat za čast, když se budeš opájet právě tou mou poezií.

Goro,

vždycky jsem ráda, když se kolem nějaké mé básničky rozvíří větší diskuse. Znamená to, že zasáhla větší množství čtenářů. Vida - alkoholismus je tady pro spoustu lidí důležité téma.  Politika je ale určitě téma daleko vzrušivější. Dnes jsem se pokusila svými "Radostmi prokletých" kopnout do vosího hnízda. Vyletí vosy nebo nevyletí? A kolik žihadel dostanu?

Já pro naprostou, betonovou jistotu (i když to například daddy asi pochopila správně) přeci jen raději podotknu, respektive zdůrazním,že jsem ve svém komentáři toliko narážel na svůj opičí nick. Mazavka a ochmelka vskutku nejsem ani náznakem... (střízlivý smajlík)

Pěkná báseň, k níž se poněkolikáté vracím, ale i kvůli zajímavým komentářům.

Zajíci,

v podstatě s tebou souhlasím. K alkoholu ale, a zvláště k pivu patří taky hospůdka plná kamarádů, z nichž někteří jsou veselé kopy. V příjemné společnosti jsou chmury zahnány a depka se nedostaví. Jen s Rusy by člověk pít raději neměl. Po vodce se často přihlásí ke slovu typická slovanská chandra a může to skončit pláčem u balalajky.

Zeanddrichu,

každý máme svůj vlastní "alkohol". Třeba Svatá Terezie z Ávily se opájela vírou a já se zase opájím "planým estetismem", jak tvrdí někteří moji kritikové.

Janino,

já funguju jako bavič je výjimečně. I má tragikomická dílka berou čtenáři většinou jen jako tragická.

Kočkodane,

vůbec nejlepší by bylo, kdyby ses opájel mými díly.

Ditto,

já o dlouhověkosti něco vím. Moji rodiče se dožili velmi vysokého věku a věř tomu, že dlouvěkost není žádný med. Ne každý je totiž schopen ještě skoro v devadesáti sekat sochy z mramoru jako Michelangelo Buanarroti.

daddy,

problém je ale v tom, že si každý z nás představuje pod pojmem realismus něco jiného. Všichni máme ten svůj realismus a strany a sekty mají ten jejich realismus, tak jako komunisté mají "naši" (= jejich) pravdu.

Rhodesie,

menší množství alkoholu by možná mohlo mít na tvorbu pozitivní vliv. Jen člověk musí zůstat u toho menšího množství.

Když jsme kdysi opravovali střechu, pokrývač pod žebříkem pravil: A máte kaňku, paní domácí? Bez kaňky já tam nevylezu. Já bych se bál.  Přinesla jsem mu kaňku slivovice, u té zůstalo a střecha byla zdárně opravena. Co se pak dělo odpoledne v hospodě, to už je jiný příběh. 

law,

tohle dílko je samozřejmě ironická nadsázka. Skvělí umělci - alkoholici jsou většinou dobří spíše navzdory svému alkoholismu než díky svému alkoholismu. Notorici ale (což ovšem není případ Bukowského) tvoří většinou tak krátce, že ani nedokážou dokončit své životní dílo. Češi v čele s Jaroslavem Haškem by o tom mohli vyprávět.

Kdesi jsem četl, že alkohol z nikoho lepšího umělce neudělá. Věřím tomu, že je to tak. Ti vyjmenovaní velikáni literární historie to měli v sobě navzdory tomu, že byli ochlastové, ne díky tomu. U nás by mohl být příkladem třeba Jaroslav Hašek, ale to byl génius, z jiného by stejné množství vypitého alkoholu udělalo blábolajícího prosťáčka, ale Hašek stvořil svého Dobrého vojáka Švejka.

PS

Psala jen k básni předskokana.. 

Líbí se mi to.

(jinak souhlasím s Law - já s alkoholem v krvi také nejsem schopen moc tvořit... :) ).

Kočkodan - och tak, tak to pak mají tvoje komentáře vysvětlení, pro mě :))

Tohle mě bavilo, a hodně ;)

Já vlastně vytvářím na Písmáku s opičkou všechno. I tento komentář, ve kterém neopomenu vyjádřit svou spokojenost s tvým dílkem a svou nezávislostí na alkoholických nápojích.

Jak jsem začala číst, tak zavětřila, že paměť. Mám ho ráda a jeho knihy s ostatními na židli u postele. S něčím usínat musíme, že. Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech... :o)

a mě právě realismus baví :)

Tohle první kus, který dneska čtu a celkem pochybuji, jestli to za dnešek něco překoná. Paráda!

A nasadilo mi to brouka do hlavy, jestli si občas v zájmu inspirace před psaním nepořídit nějaké to promile do krve...   :)

já, když se napiju, píšu extrémě špatně :)  prostě nemám talent. Ale nechtěla bych se nikdy rozhodovat jestli být alkoholik - skvělý básník, nebo normální ... :D

Al Jale,

k napsání téhhle básničky mě vlastně inspirovalo Ch.B. dílko "Krásné šílenství". Píše tam:

Zařadil jsem se mezi největší opilce historie:

Li Po,Toulouse-Lautrec, Crane, Faulkner.

Vybrali si mě,

ale kdo vlastně?

Přestanu psát, pozvednu láhev a notně

si přihnu.

Při pomyšlení, že s tím někdo

sekne a

stane se

abstinentem,

se mi dělá smutno.

Jsou to studení čumáci, suchaři a poserové.

...Už vím, proč píšu tak špatně. Nepiju a nejsem zatím ještě dostatečně šílená.

Jak i on Bukowski sám napsal, že  vždycky je důvod na co si přípít :)

Moc hezká báseň 

Poetko,

narážíš zřejmě na román o Villonovi od Loukotkové. Villon patří k básníkům, kteří prostě najednou zmizeli a už se nenašli. U nás patří ke zmizelým třeba Gellner. Bukowski naopak nikam nezmizel, celoživotně byl úspěšný střídavě - někdy ano, někdy ne, ale nakonec se dočkal takové prestiže, že mohl jako externista přednášet i na vysoké škole podobně jako beatnici, ke kterým bývá řazen, ačkoli proti tomu vždy protestoval. Když člověk čte jeho básně ze stáří, pak je s podivem, že ve skutečnosti figuroval na universitách jako autorita, ač sám sebe představoval jako jako absolutního lúzra, těžkého alkoholika a málem bezdomovce.

Goro,

když se někteří lidé napijí, je rázem po starostech! Pro některé veselé opilce je každý den, kdy mají upito, bezstarostný. Mnoha umělcům, co se tvorby týče, alkohol vyloženě svědčil. Bukowski kvůli alkoholu sice dvakrát málem umřel, ale nakonec se dožil sedmdesáti čtyř let, což je na notorika celkem dost. Závidím mu, co prožil, ale nezávidím těm kolem něj.

Já bych to zakončila ...

...a navzdory básník zpívá...

Opít se dá i slunečným, bezstarostným dnem:-)

Pěkná báseň jako u tebe pokaždé...