Sen 9.3.2025

   Do bytu obývaném bílou rodinou vtrhne černošské komando. Jejich cílem je všechny znásilnit tzn. otce matku a tři dcery a pak zabít krom té nejmladší které je asi 6. Tu mají v plánu unést a provádět s ní bůhví co. Naštěstí je tu ale naše bílé protikomando. Jsme jim v patách a prostě nemají šanci. Všechny je postřílíme. Já tedy nestřílím - mám za úkol logistiku. Zjišťuji protivníky plánuji trasy přepravu množství osob zbraně a tak. Ale kolegové z týmu s rotačními kulomety se činí. Všichni útočníci jsou na sračky. Vděčná rodina nám děkuje za záchranu. Jenže to má háček. Nejsme charita a tak požadujeme něco na oplátku. A velitel zásahu to taky říká: Půjde s námi vaše nejmladší dcera.

   Scéna se mění. Z bytu je najednou dům s polovinou obvodových zdí pod střechou se zahradou kolem a bazénem. Otec holčičky se ji snaží bránit a já se mu zase snažím vysvětlit že je to marné. A kolega Tomáš už začíná být naštvaný. Je to obrovský dvoumetrový holohlavý chlap s prackama jako medvěd. Jde z něj strach. Bere nůž s červenou střenkou a z asi dvaceti metrů jej po otci hodí. Nůž se mu zapíchnul těsně před nohu. Muž se tomu směje ale já mu říkám: Kdyby chtěl tak už jste mrtvý. Tohle bylo jenom takové varování. Tomáš je čím dál nasr.. naštvanější a tak mu řikám: Pojď vypustíme bazén - bude sranda! Má mě rád a tak na to přistoupí. Skáčeme do vody potápíme se a otevíráme výpust.

   I přes zoufalou snahu rodiny bereme nejmladší a odcházíme. Je to takový malý blonďatý andílek. A mě náhle přepadá pocit že si ji nezasloužíme. Prostě ji zachráním a hotovo! Jsme úplně nahoře v nějakém vysokánském domě a dolů se můžeme dostat jedině skluzavkovým tobogánem. Malá jede první za ní já a za mnou velitel zásahu. I zdá se mu že jedeme pomalu a říká mi že se vyměníme a jako další za ní pojede on. Souhlasím ale ještě předtím stihnu dívenku nasměrovat do jiné odbočky skluzavky. Na odpočívadle se s velitelem vyměníme a on následuje naši domnělou kořist. Jenže je to někdo úplně jiný! To zjistí až na dalším odpočívadle kdy si dotyčného obrátí tváří k sobě: Je to malý chlapec!

   Jsme na koberečku. Panuje přítmí. Před námi stojí dvě ženy. Kouří cigarety a upíjejí bílé víno ze sklenic. Jedna z nich je náš šéf. A je notně rozlobená že jsme nesplnili její příkaz: Přivést jí jako odměnu za zásah tu holku. A já řikám: Veškerá odpovědnost jde za velitelem. Chtěl ať se vystřídáme že si ji ohlídá sám. A úkol nesplnil. Já jsem z obliga. Je to tak? Táže se a velitel musí má slova potvdit...

   A malý blonďatý andílek je už dávno doma se svými nejbližšími......