DVA

Můžu být jiná v kraji vrásek a rozoraných polí,

Popíchat se o strniště a spočítat všechny hvězdy,

Nazývat měsíc druhou vrbou,

Nosit chudobky co mi posíláš po mostě vzdušnou čarou,

Krást mince z kašen a ohýbat významy tvých očních kontaktů,

Vykřičet ozvěně do šera svůj záměr žít,

Ale stejně se nezavděčím pololásce v šípkovém keři... napíchnuté v balastu starých zim...

...nepochopím rozestavění tvých myšlenkových šiků... ať se stavím jak chci...

...nedoletím s albatrosy do konců v mlze nad hladinou... kam dosáhnou jen koráby a racčí vřeštění...

...nenajdu štístko promnutím knoflíku blůzy když potkám kominíka... jeptišku... co já vím...

...dva umouněnci, usoplenci s iniciálami vyrytými do obrubníku... dvě položky v kosmické strategii...

...domilováváme své poslední zásoby souznění před usnutím země... z tebe slova popisující pláče beránků na oltáři... já to jen doplním svojí solí po kapkách... a dopili jsme, unikáme od sebe, bez placení, mokří, dva lotři v brázdách časoprostoru...



...navždy.