JAŘINY

Šum lístků lapený v průsvitu slunce
Těžko najdeš v téhle hudbě řád,

Bílé kvítky zvoní hluše proti větru
Nikdy nepochytíš veškerý chaos boží,

Co není pochopeno mezi stébly trávy
Nepřečteš po okrajích hmyzích stezek,

Nevyryje nikdy prst zimy do kůry buků
Co probudí jaro natisíckrát v penízkách deště,

Rozhlížej se dál v hučení včelích rojů,
S myšlenkovým samospádem bez hranic,

Prazvláštní jména nosí všechny ty mumraje,
Němě se dál pyšní úkaz procitnutí natury,

Neloudí uznání malířského plátna,
Jen kypí pomatenou rozverností z abdikace ledu.