Písmák Dva měsíce
Dva měsíce,
mezi nimi propast.
Táhneme,
každý na svém konci.
Epitaf Písmáka
†
ZDE LEŽÍ PÍSMÁK ZARDOUŠEN TICHEM OPUŠTĚN VLASTNÍM JMÉNEM ZRAZEN TĚMI, KDO NEČETLI
JEHO HLAS UŽ NEZAZNÍ JEN PRACH, KTERÝ NEUNÁŠÍ VÍTR A STÍN, KTERÝ NEMÁ KOHO STRAŠIT
†.
Tichá vlna
Tvá stehna v mlze spí a horko v lůně klíčí,můj jazyk v rytmu ticha hledá její střed. Na kůži stín se chvěje, touha tiše mlčí,a tichý výkřik vzplál, kde nebyl žádný svět.
Tvůj klín mě vtahuje jak moře tiché, stinné,má dlaň se dotýká tvé slasti jako dým. Ve tmě se ztrácím rád, kde rytmus v tobě plyne,a každé chvění v nás je samostatný rým.
Kraj tvých boků
Když klekneš níž a ztichne Kraj tvých boků,
tvé tělo svítí v stínu bez poskoků.
V mém hrdle hoří touha na kus řeči,
pak vdechnu hloubku tvé Uličky v kleči,
V tobě rozkvétám
ticho,
jen ševel trávy pod našimi zády
a květy šeříku, co nám voní do vlasů –
v tom tichu
Epitaf prvního máje
Zde leží první máj. Milenci jej udupali mezi listy,orgasmy jej oslepili,a selfie jej umlčeli.
Nedýchá. Jen šeříky mu vyklíčily z úst.
Levné hodiny
ležela roztažená,
rozbitá jako město po bombardování,
vlasy přilepené k čelu,
její stehna mě volala hlasem,
Nedokážem
Neumím tě napsat.
Neumím tě ani vyslovit.
jenom tě –
nějak –
Vrať se ke mně, ne k mým slovům
Nečti mě. Neskládej mě do vět,neskládej mě do básní,neskládej mě do vzpomínek.
Spálím ti každé písmeno,které ti místo mě olízne prsty. Zakousnu se do každého verše,který ti nabídne iluzi mého dechu.
L’anamour
vypil jsem tě jako absinthe,
na jeden doušek,
naslepo,
s jazykem zhořklým od tvého désir.
Rtěnka na šálku
Zůstalo to tam.
Na bílém porcelánu –
nepatrná stopa tebe
co se ráno vytratila
Tělo mé, roztrhni se
na stole je tělo —
ne chléb.
ne symbol.
jen maso,
Bez jména
kravata leží na zemije tichoa sklo praská v rucejen teplem
tvůj parfémv mé představěza nehty, na krku,v paměti
neumím tě napsatale vím, že v tobě je Lměkkákluzkávínová
říkám ti jinakve snechříkám těpo slabikáchpo dechu
Neříkej mé jméno
Jeho mysl:Klekám. Už jen tohle. Nechci víc. Jen tě cítit.
Ledem i krví
Když jsi se dotýkalasama sebedotýkala ses i mě
cítil jsem tona dálkuv každém chvění
severjihtvůj kompas mi boural plánya přestojsem chtěl zůstat ztracený
byl jsem ve tvém tělei v tvé hlavěa bál jsem seže tam uvíznu
12 tváří roku
Leden je dech na skle,
ostrá kostra stromu pod sněhem,
mlčí dlouho,
až bolí srdce, co chtělo jaro hned.
Šest jich bylo
Šest jich bylo.
Každá jiná, každá slyšela –
ve verších jsem jim skládal klíče k nebi,
z rýmů jsem jim pletl copánky
V hoře
Zůstala stát těsně pod hřebenem,mlčky, napnutá, ve stínu skály. Cesta za ní se ztrácí,ale já ji znám —každý ohyb,každou prohlubeň,každý výdech kamene. Neříká nic,jen se mírně sehne pod váhou batohu,a já vklouznu za ni,pomalu, s úctou,jako poutník,který ví,že vrchol není cíl,ale stav.
Ve stínu
Odpoledne se zlomilo. Vítr od mořeuž jen hladí prachv prasklinách štěrku. Na téhle straně svahunení stín,jen rozpálený kámena ona,sehnutá,jak si utahuje tkaničku.
Ještě krok… a zůstane stát.
Bez tebe hořím
Někdy tě slyším vzdychnout,
a přitom tu nejsi.
Jen ozvěna představ,
kde mi tvé stehna obkreslují sny.
Tvoje báseň teče mezi stehny
Nepíšeš slovy.
Tvoje báseň je vlhká.
Rozepsaná mezi tvýma nohama,
když si večer leháš nahá
Po dešti
Celý den lilo. Půda nasáklá, měkká, odevzdaná —zalévat netřeba. A přesto jdu, večer co večer,hadici pevně v ruce,vklouznu mezi záhony jak zloděj. Vím, že stačilo.
Popel a žár
Někdy, v tichu mezi dvěma nádechy,se mi zjevíš — ne ty, ale ten oheň,který spaluje kosti, ale nikdy neublíží.
Kdy naposledy mě někdo rozepnul pohledem. Ne slovem, ne smíchem,ale tím mlčením,co říká všechno.
Dotek.
Prokleté jaro
V temných větvích šeptá jaro
o tobě, Josephino,
tvé jméno skryté v květech
pod jazykem trpké noci
Vertikutace klínu
Po roce opět slunko šílí
a já mám ruce v klíně,
každou svou volnou chvíli
věnuji v hlavě Josephině.
Korporátní bitch
Dělat tátu v korporátu,
Hrabat v jejich IT blátu,
penetrační testy,
jsou úplně z cesty,
Josephina na okraji jara
Josephina,
tvé jméno voní po prvním dešti,
co padá zjara,
když jsi bosá,
Jaro, ach jaro
Už je jaro
a tak skládám půlky
v jednu
mnu jí v šeru Horních Měcholup
Lost Mary
Kouřím
a nevím zda chci zapomenout
na tvou vůni.
Zas je pondělí večer
Ztráta, indispozice, touha, nevím co ještě. Jsi všechno
stále hledám tvou vůni
je tu se mnou
snažím se jí chytit
do klubíčka
Sladký a k ránu bolavý
chci v dešti smýt
všechnu tu krev
v které je stále tvůj smích
nejsem tak sweet
Monday evening
Opět zde a podléhám splínu.
Uvidím někdy.
Josephinu.
Po letech melancholie
Jose a sklenka phína
Kdyby nebylo mé tělo
líné
dám napít ze rtů
Josephině
Pálivá
pozvala mě na dvě dýně
v kině
neřekla že jsou s chilli
byly
PhoSex
Včera byla slušná jatka,
sbalila mě asiatka.
Chtěla mě to naučit s hůlkama
chvilku hledala mezi půlkama
Dulcia non novit, qui non gustavit amara.
Vrátil se
a je to její vina.
Josephina.
Nedělní erupce prdelního Vesuvu
Rano vstanu hladový,
lednice mi napoví,
"chlapče v Tescu něco kup,
trochu těsta, sýra, hub. "
Sněhový experiment
Hledaje místo
sleduji první vločku.
Pokadil jsem jí.
sněží z rtů...
sněží z rtů dotekynesmělé vločkyproměnya nahlédnout vněnesmějí
sněží z rtů pohledyočí a nechtějívidět jak bělajívločky copadají
sněží z rtů úsměvytváře a vráskytkají se z bolestía léčit jínechtějí
sněží z rtů pramenyvlasů jak korunya přejí si obrazyco v srdcimalují
a s růží usnout to si přál...
a s růží usnout to si přál
její květ pln sněhu z hor
a k Chagallovu obrazu
převést směl jen smrti vor
smutný žebrák za dveřmi
zaklepal a uklonil se
smutný žebrák za dveřmi
"suchý chléb a trochu sýra
prosím dejte, veřte mi"
Šeptání v mlze
Chagallův štětec
a deset paprsků,
plátno se mlhou
nazvati dá.
Dva výtahy do desítky
Chtěl bych být
v paralelním světě,
kde mě tvých 27/31 obejme a
namaluje spánek rty.
/nick I_LOVE_YOU_TOO
hledám těpo celé síti
OFFLINEDISCONNECT
90:60:90 -. - There is no such nick CHAGALL
nemůžu spát
Věnováno té, která o Paříži sní
vůně tymiánu
a něžný hlas
ospalost po ránu
nebeský vlas
devadesát
Až mi bude devadesát,
nechám pokleslý penis sát.
S důchodem si vystačím,
v nouzi hovno posvačím.
Pohledem mstít
pohledem do hvězdspatřila nadějimlhou zahalenaneveří raději
skočit je snažšíod hvězd jít dálmlhu v tmu proměnitto jsem jí přál
Procházky tmou
prochazím tmouavidím jen zábleskneopakovatelných slovnechtějí slyšena býtjen lákajína svou temnou modř
náhlezelení hadiv prostoru se množíchtějí mě pro svůjotevřený květnechci podlehnout avšak
slova mění se v zvukya hadi schovali květ
všebarví se
Hledám
hledám
v deníku z ovocei v louži neřestive stínu pohleduv zaťaté pěsti
nemůžu najítsama mi nedášprolitou krvíhladinu zvedáš
a ja dál hledámv ulici z mrakůpokrytých deštěmz výkřiku, strachu
Opět sama
Úplně mě zničila,
byl jsem pokořen,
nejdřív se mnou cvičila,
pak ho chtěla po kořen.
Fóbie
Sociální fóbie.
Smích skrývá co schovat chce,
zvětšuje se
stejně jako strach.
Ve stínu Vesuvu
Ve stínu Vesuvu,
koukám se na sovu,
smutně mi mává,
valí se láva,
Toaletní sebevražda
Sentiment netřeba,
jde na mě potřeba.
Nebudu sám,
do mísy dám
Samotář
Samotou živen ten,
kdo hladov přestal být.
Samotou pojen ten,
jenž ze rtů nechtěl pít.
Tóny z Provence
Ať není mi líto,
muzikantů z Brém,
hrající tóny nevyřčeného,
hrající o těle tvém.
Jirka
Jmenuji se Jirka.
Můj domov je dirka.
Žiju pro ten sen,
podívat se ven.
Modrá sasanka
Modrá sasanka oblohou krouží,
ve větru s bílou srazit se touží,
pocitem moci ze snu se souží,
přiletí blíže - spojí se s noži,
Obava
V mechové barve Tvých očí,
vidím jak cit s Tebou točí,
chtěla bys více však obavu maš,
že zeptam se Tě - "Polykáš. "
Věčná
Tmu vidim, přec světlo je,
nebeský květ v duši maluje
říkanku neuskutečnitelné touhy.
Říkanku prostou myšlenky dlouhý,
Neprekonatelna potreba syru
Dal by jsem si syr.
As prehrnu predkozku.
Prestanu mit hlad.
Koncim s Evou
Dnes jedl jsem moc.
Dnes bude dlouha noc.
Citim jak bublaji mi streva.
Casem je uciti i Eva.
Osud panice
Mel jsem na ni chut.
Hned jsem vsak zacal strikat.
Tak presla me chut.
Ven a zase zpatky
Hovno chtelo ven.
Mesto prazdne bez WC.
Vmackl jsem jej zpet.
Nedorozumeni
Chtel jsem ji lizat.
Chtela rovnou zasunout.
Vyhonil jsem si.
Potrestan
Za okny setmelo se jiz,
za okny spadla prvni vlocka.
Chtel bych byt sve lasce bliz,
vsak potkala me jedna kocka.
Pro Klipeta
Kdyz poznal jsem Klipa,
tezce jsem si zvykal.
hned na prvni schuzce
ukazal svuj vykal.