Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePod hradbami
Autor
Umbratica
Hrad vypálili. Vichr rozvál popel,
nic nezbývá už v lidské paměti.
Jak jiskry v kouři slůvka uletí,
dost bylo mýtů... Nikdo nevykope
a neposkládá ze střepů a zlomků
kus příběhu, spleť temných osudů.
Co ze mne zbude, až tu nebudu?
Prach! Jako z dávných mrtvých bez potomků
pod sutinami dobytého hradu,
jenž odhodlaně, čestně bránili.
Smrt... Jako by to bylo před chvílí:
dav útočníků, na roh kdosi zadul...
Teď na hradbách se černají jen vrány
a do podzimní mlhy krákají.
Ten jejich "zpěv" se nese po kraji,
i po staletích jitřit bude rány.
11 názorů
Působivé.
Když zakráká havran, objeví se myšlenky na něco temného, když jiný zvuk, tak jiné myšlenky. Bez ohledu, co se skutečně stalo.
Kočkodane,
jen zatvrzelí lidé něco dokážou. Měkoty a srágory se jen zbaběle zařadí do davu.
Když máš svou vlastní víru, nikdy se nenech oblbnout misionářskou mafií.
Um, i Pod hradbami jsem četl. Jestli já náhodou nejsem zatvrzelý... ;-)
Rhodesie,
já už poslední dobou opravdu ale opravdu nevím, co je "mistrovství". Že by to byla básnička oměněná osmi tipy?
Mirasi,
pochopil jsi to velmi správně: každý z nás může být hrad. Ale rozhodně jen málokdo hradem skutečně je a je schopný bránit svou pravdu. Většina lidí se okamžitě podřídí agresorovi, například "zlému králi", dobrovolně se vzdá a spustí padací most, ať po něm může se vší slávou dobyvatel na koni doklusat na nádvoří.
Benetko,
na litwebu pana Kaleckého to zkusím. Z Písmáku odešli prakticky všichni mí někdejší příznivci, takže se pokusím získat nové čtenáře. Žádné iluze si v tomto směru ale nedělám. Sociální život se přenesl na velké egocentrické sociální sítě, takže náš pokus oživit mrtvý litweb bude jen tragikomický donkichotský pokus resustituovat cosi, co už není životaschopné. Jak ráda bych se mýlila!
Zajíci,
i když nedaleko mého bydliště jsou hned dva hrady, jeden dokonce poměrně významný, tohle není básnička o historii. Jde tu spíš o hru symbolů. Mnozí z nás jsme celoživotně bránili nějaké postoje a ideály, ale život nás převálcoval, válku vyhráli naši nepřátelé, převládly zcela opačné postoje a ideály, než jsou ty naše. Náš (možná statečný) boj už absolutně nikoho nezajímá. Neexistujeme. Znamená to, že odvaha a statečnost už nemají naprosto žádnou hodnotu? Pro lidi rozhodně ne. Možná mají nějaký význam jen pro karmu. Křesťan by řekl: pro Boha.
Pravda. Každý z nás je vlastně hrad, který pomalu a jistě smrt dobývá a nakonec dobyde. Díky. Miras
Tak... Mě fascinuje zejména to jaká že to zcela rozdílná témata ve svých bázních spracováváš. Kupříkladu mne by ani nenapadlo napsat něco o dobytém hradu... Nuž ale... Každý jsme svůj a Tys JEDINEČNÁ! Doufám jen že na... Novém? Jiném? Písmoňovi Tě budu moct číst i nadále. Nadále. ;)
Silná báseň jako vždy. Tentokrát s tematikou "němých svědků minulosti". Archeologická naleziště dokáží dnes už vypovídat o lecčems, mnohé však zůstane navždy skryté.