Máj

Litartsi, mám doma jeho intimní poezii. Mácha, Lori a Mefinstofelest. Ty možná taky, ale vnímám to všechno poněkud jinak. 

Philogyny,

toto je moje podání první části Máje K.H.Máchy, přejímající oslavu přírody a lásky, ale i tragédii příběhu, který se rozvíjí v Máchově díle. Není to ucelená báseň, jen inspirace úvodní částí. První dvě sloky oslavují 1.máj, třetí již navozuje další děj, podobně jako je tomu v předloze. Je to o oslavě máje, času lásky, i o nešťastné lásce.       

Mi to přijde spíš jako pohřeb máje. Vždycky se pokouším pochopit a vrátit se, ale nefunguje to. Někdy je mi z toho smutno. 

Máj 

Slunce ke spánku se klonilo, 

v oblacích kouzel a červánků. 

Byl první máj, večer snů, plánků, 

kdy již o lásce vše snilo. 

Hrdlička, slavík zpěvem touhy, 

ve vonném háji, v květech stromů. 

Voláním svým po sletech domů, 

máj tak vítal jménem mnohý. 

I v bolu pláč tu slyšen tichý, 

kde jezera šum, v křovích stinných. 

Z jakých vidin, poví, že z vinných, 

pro sen lásky, ztišen hříchy.