Sen z minulého týdne, pocitově korespondující patrně (i) s koncem Písmáka ((útržky, které mi po procitnutí zůstaly v paměti ))
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Místnost patrně venkovského rozlehlého pohostinství, ..., s výčepem a pulty ve tvaru ,,U", zasahujícími hluboko do místnosti (tvoří takový poloostrov; dá se ze tří stran obcházet). Já (později v tom snu, ale předchozí děj si nepamatuji) sedím při pohledu od (patrně) hlavního vchodu vlevo od tohoto poloostrovu, zády ke vchodu (vpravo od toho pultu tuším vchod na WC, a do dalších prostor - možná i do dvora s typickým (a teď snad již i nostalgii vzbuzujícím) *bordelem, všehochutí z dob socialismu , který ale (zatím) nikdo neřeší...).
*(pocitově tam zpětně vidím třeba stavební (nejméně) na kolmo stojící dvoje či troje kolečka, ..., železné lešeňové kozy, ..., desky, rezavé okapy, ..., spleti použitých rezavých drátů a plechů, stožky použitých cihel a střešních tašek, ..., nejméně dva tři kbelíky s patrně roky vyschlým vápnem či maltou, ..., dnem vzhůru obrácenou rezavou plechovou vaničkou, ..., atd., apod. )
Pocitově se jedná o situaci jakoby někdy ze začátku devadesátých let ((to ovšem ale ještě nebyly mobily...? :); a mobil v tom snu potom hraje také svoji roli... :) )), kdy v této hospodě proběhl ně.jaký rockový festiválek, končící typicky někdy až nad ránem; za okny už patrně svítá, ale kolem těžkých rolet v oknech je jen někde vidět proužek ranního světla (šera) zvenku. Možná i několika hodinový noční klid (typicky po takových akcích býval tak od čtyř hodin ráno do šesti... . Tady to možná dnes bylo stejné... :)? ) už je prostě narušen ruchem i polohlasitým hovorem, který postupně sílí... (ovšem ti, co spěchali z akce někam rovnou do práce apod., odešli na ranní autobus patrně už dříve) .
Stoly jsou obsazeny již jen nehustě; někde snad někdo ještě spí, na židli v předklonu, s hrudí, s rukama a hlavou na stole.
Někteří lidi už vstávají od stolu, ..., balí svetry (a někteří snad i spacáky) do somraček či batohů, ..., poklepem dlaní zvenčí zběžně kontrolují obsah v náprsních kapsách svých kožeňáků či maskáčových bund, ..., již s kloboukem na hlavě spěšně dopíjejí nepatrné zbytky piva ze svých kríglů, apod.
(( ...)).
Patrně jsem předtím seděl (snad i spal?) někde jinde, ale **ted usedám k nějaké mladší ženě (starší dívce spíše :) ) ( - k bytosti mi pocitově značně sympatické (a ten pocit ve mně zůstal ještě značnou chvíli po probuzení, což se mi tedy rozhodně nestává často), ale zdá se, že do té chvíle ne mi blížeji známé) neurčitého věku (snad něco mezi 30 - 35 ti lety), sedící u stolu zády ke zdi (já tedy usedám zády ke vchodu, ..., a k celému tomu vzmáhajícímu se ruchu kolem).
** (pocitově vidím ještě značné - a možná největší prostory hostince vlevo od sebe (vpravo pár metrů ode mne je ten již zmiňovaný pultový poloostrov ), ..., vlevo je asi i nejméně jedna samostatná veliká pohostinská místnost (sálek?), ve které (snad) probíhala produkce kapel, jelikož jinde žádné pódium, ..., nástroje, ..., komba, mikrofony a celou bagáž muzikantů - ovšem ani je samé - nevidím... ).
Ta dívka (s tmavými a relativně dlouhými kudrnatými vlasy volně rozpuštěnými, ..., v nějaké rozepnuté bundičce či kabátku tmavé barvy drží v ruce zapálenou cigaretu (protože v té době, kdy kouří všichni..., to přeci tak nějak patří k celosti obrazu... :) ?) ); sedí v šeru, a dívá se na své okolí zde (zatím?) pouze jako pozorovatelka.
Usedám tedy, a zapřádám rozhovor. Na zdi visí nějaká fotografie (černobílá, s nádechem do hněda) s portrétem zajímavé, již také starší , a zkušeně vypadající dívky; má společnice říká, že ta (padlo snad i jméno té dívky na fotce - Rebeka?) - sem teď po nějakou dobu (ale možná že také již i vůbec) nebude chodit, jelikož je těhotná, a že tedy nemá pocit, že by sem chodit měla).
Dívka mluví odpovídá i chová se přátelsky, a se i sympaticky usmívá - ale upozorňuje mne polohlasně - či spíše tiše - abych tam neseděl dlouho, že tam kolem sebe má nějaké své (i když zdá se, že ne úplně chtěné) ,,ochránce", a že bych tedy i případně mohl dostat ,,přes hubu" :). Tvářím se odvážně, ale najednou cítím za zády nějaký stín. Ohlédnu se přes (pravé) rameno, a vidím, že je to jen nějaká další dívka - patrně nějaká známá té mojí společnice... . Přesto mám pocit, že bych už měl odejít, že je snad na to už i docela vysoký čas. Vstávám tedy ze židle - ale ještě se nakláním přes stůl k té mé společnici (nabízel jsem jí - ještě v sedě - i nějakou pomoc, ale jen jakousi všeobecnou; mám pocit, že ne v nějaké konkrétní, akutní věci...), a - z důvodu toho, že hledat (vytahovat) tužku a papír, a psát mi připadá již nebezpečné - jí diktuji své telefonní číslo (po probuzení zjišťuji, že jsem diktoval to správné, aktuálně (nejčastěji) mnou používané ... :) ); - říkám, že mám číslo jednoduché, a znovu pomalu - po trojčíslí - jej opakuji. Dívka se tváří stále příjemně a sympaticky, a lehce přikývne.
Při východu z (typicky postsocialisticky omšelého :) ) hostince ven, již do plného světla a venkovského ruchu venku, mne přepadá pocit nejistoty, zda mi opravdu zavolá - a už zde se mi začíná po ní stýskat... .
Probouzím se.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Písmák