nehojím se

rozumí ... stín co mě trápí má drápy a z očí se mu dere nálet ... je přesně ten strach, pudovej, archetypální, něco zvnitř podstaty člověka. Bojíme se i sami sebe - já teda jo, kolikrát :) Klidně piš krátký útvary, pro mě jsou možná lepší. Tvoje texty jsou plný myšlenek, a když jsou dlouhý, skáču jak čmelák po makovym poli a odnáším si spoustu a nevím, co s ní počít :) Tahle, když se k ní vrátím, je skvělej nosič jednoho pocitu. Prostě síla :)

Pro Law

Je to svým způsobem strach z něčeho, o čem vím, že tam je. 

Pro Aegna

Moc si toho považuju, ty stíny tam jsou. Tahle malá je kousek hodně starého textu, který mám ráda a k tomu současný pocit. No, myslím si, že teď už snad víc frčí poezie psaná autorem spolu s umělou inteligencí, na Libres dneska nestačila koukat, jak to tam šumí... :o) 

pro Janina

Něco se stalo a já nevím. Pošlu odkaz - fotku těch třech laní, co mi vždycky připadaly jako sudičky nad kolébkou a ony teď mají s sebou malé, jenom jedno, je to zvláštní. :o)

pro Marcela

Nejde.  :o)

Víš, z některých "nemocí" se nelze uzdravit, i když se snažíš léčit. 

Jsi prorostlá lesem, občas  mech, někdy šlahouny ostružin. Já už musím jen po vyšlapaných cestičkách. Nějak mi furt nechtějí narůst křídla ;-)

Můžu si ji, až dorazím domů zkopírovat a uložit u sebe? Bojím se , že taky zmizí.

Když jsem četla komentář law napadlo mě  - obraz s. odstíny stínu :)

stín co mě trápí má drápy a z očí se mu dere nálet ... je to verš jak obraz :) vidím a nezávidím, obdivuju barvy ... :)