Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seněkdy nevím___
Autor
Philogyny
Někdy přemýšlím, kde začíná stáří ženy. Ztrátou muže? Miláčka? Jesení?
Děti ani vnuci neudrží žíněmi smyčce nad hladinou jesetera.
Jenom muž. Muž je slída.
Věřím vodě, žízní podrazí kotníky, naplní tělo nevírou ve smrt. Bojem. Rouháním se. Dálkou.
Věřím liškám hlad. Řev zajíce. Dere přes tuš rozpitým odstínem krev, instinkt nakonec probarví tenkou linkou noru, obtěžkanou mateřským mlékem.
Miláčku, prokousla jsem ti ret. Bez anestézie mrazu. Zoom: nevšiml sis. Koukáš mi do levého i pravého oka najednou, nemáš na výběr.
Zítra nebo pozítří zasadíš další strom do mých narozenin. Ta jáma je hluboká.
A řekou džbány moku s bílou pěnou kolem bradavek.
Chci podat hlášení: interpunkční znaménko místa činu.
Rádlem vykrojení havrani s vědoucím pohledem minulosti, přítomnosti, budoucnosti
zapisují věšteckou koulí příběh křídel na pokálenou hřídel času.
Asi spodní větev stromu. Podepřu ji vidlemi Emy. Ema mele maso, má na šatech lem.
Muže.
Nutíš mě psát Beatles, Beatles a krásná zrzka u pokladny, co po ní šílí všichni moji chlapi, všichni cizí chlapi, můj syn i já / cválá sama celý ten prostor s kleštěmi, šroubky, hřeby, maticemi lodních kýlů, všemi těmi demižóny s neznámou vůní nad hladinou / zvlášť odváží pihy / únik / až se chlap musí a musí vrátit /
sklopit zrak do retro kapesních rybiček u kasy za jedno sto devatenáct / opakovaný úhyn / Gavenda Krnov.
Říkám ji, „jste krásná,“ usmívám se a vzduchem pluje těhotná Noemova archa.
Může v člověku umřít archaický chroust? Pořád šustí v krabičce od zápalek. Je dětství lék? Arytmie srdce.
Jsem tu jen host, umyji si dezinfekčním ubrouskem ruce
a pak přitluču k posteli tvůj křik Živote
18 názorů
všichni jsme tu jen hosté, a čím je nám lépe, tím hůř to snášíme
Všem moc děkuju za nakouknutí a slovo, mám ráda tyhle ukecané komentáře a když někdo přidá svoji vzpomínku, tím líp. A tak hezký den všem... :o)
Marcela K. Však to je dobře!
:-) někdy jsem prostě v komentech dost ukecaná.
Marcela K. To je skoro na samostatnou povídku. :-) krásně napsaný.
Myslím, že stáří přichází tak nějak nepozorovaně, sedí venku na lavičce a čeká až otevřeš dveře a posadíš se k němu, záleží na tobě, jestli mu dovolíš vejít a zabydlet se. Já ho někdy vezmu na milost, ale moc ho nekrmím . Zatím jen občas - na návštěvu, abych věděla. Je docela moudrý a dobře se s ním povídá ;-)
Opravdu živočišná. Nemám na výběr. :-)
pro Zeanddrich
Je fakt krásná, jezdí tam všichni pro každou maličkost a bájí... :o) Děkuji. :o)
( jj; - rybičky, a Věřím liškám hlad... mi asi utkví :); - spolu se zrzkou ?:) )
Já se tu všem omlouvám, zlobí mě poslední dobou připojení na net, co chvilka mi to padá...a myška, tu už vyměnila. Takže jsem zde přenesla jenom část textu od zítra nebo pozítří a nevšimla si toho. Moc děkuji za všechny komentáře. Té zrzce jsem kdysi řekla, že vypadá jako mořská panna, aspoň jsme se všichni zasmáli... :o)
stáří je moudrost a návrat :) teda pro mě. Dokud se nevracíš, nejsi stará, si říkám ... vrací mě to a moudrost zoufale dobíhá. Snad to stihne.
Krásná, živočišná - vracíš se nevracíš
Miláčku, prokousla jsem ti ret. Bez anestézie mrazu. Zoom: nevšiml sis. Koukáš mi do levého i pravého oka najednou, nemáš na výběr.