najdu tě všude

Příjemná nostalgie, sedla mi ..

Hezký a citlivý 

Alegno, jsem už ve věku, kdy si denně uvědomuji, že i můj život jednou skončí. Myslím, že nejsem jediná, kdo doufá, že své blízké, kteří už odešli, bude moci zase obejmout. Třeba to bude vše jinak...a třeba ne a moje "sny" se mi splní.

Děkuji za milý komentář - občas mě už bolí ruce :-)

moc hezky napsané, pro mě jako čtenáře by nemusela být ta poslední část, vím, je to osobní zpověď a pro tebe poslední část má svou osobní hodnotu, aby bylo jasné nemám touhu radit, co bys měla, jen vysvětliji můj čtenářský pohled .... mám často problém psát komentář a u tebe vždycky, jsi chytrá a velmi komunikativní, jsem pravý opak ... a jinak poklona tvému nadání a zručnosti v dalších oblastech a taky elánu :)

táta umřel, když mi byly čtyři...to není nic k závidění *

To je krásné a něžné vyznání! A komu se poštěstí takový vztah s otcem, tomu tiše závidím!  

...co neumím? To tu přece nebudu prozrazovat, ale neboj - je toho dost :-)

Ty bláho, řekni, co neumíš!  Úžasný kousky, háčkovanější slunečníky jsem ještě neviděla, křehký, něžný :)

:-) Jo, Verunka chtěla králíka, tak byli i králíci..družiček bylo sedm, ta nejmenší tady chybí...ale sedm slunečníků jsem fakt už nestihla :-))

Ti co tátu znali, tvrdili, že jsem zdědila jeho povahu, podobu ne, tu mám po mamince. Zuzka - sestra to měla obráceně, nějak si nás překřížili ;-)

:-) jo, umím, ale mám dceru, která miluje tu jedinečnost modelů a tak mi kupuje "supr" háčky a jehlicí mám po mamince plnou krabici...ale mám i Verunku - vnučku, bude mít kdo dědit, dcera se v tomto směru "nepomamila"... taky proč, když stačí říci. Tohle jsem třeba háčkovala na její svatbu -pro nevěstu a pro družičky ;-)

já z toho textu nevyčetla nic konkrétního, jen dětství a ten pocit ztráty ... poezie nahazuje jen krásný obrazy, imaginární smutek - nemít tátu je těžký. Proto jsi silná :) i za něj. Umíš opravit háček? :)

Law, ono tobylo všechno tak nějak divný, byly mi čtyři, takže i ve vzpomínkách se vše stáčelo k mamince. Ta byla pevný bod.

https://www.pismak.cz/dilo/367261/

... tak jak je možné najednou

že už mě jeho silné paže

nad hlavu víckrát nezvednou...? ...

tohle je nejvíc. To je odcházení. A pak to ... "Najdu tě v lese na louce ... ?" asi vždycky :) trochu. Trochu tady vždycky něčeho zbyde, ale nikdy už tě to nezvedne nad hlavu

nádhera