Jak...?

Tyhle texty, které si na nic nehrajou a jenom jsou, jsou stejně nejlepší...

moudré

je to těžké, přetěžké a jen málokdy se to setká s pochopením - jestli vůbec kdy. Jak jednoduše dokážeš vyjádřit to, co ostatní ani neumí převést do slov. A ne proto, že by se jim nechtělo mluvit. *

Představuju si, jaké asi jednou budou tvoje děti... jak pro ně budeš Ta, která si je vždy jistá... Nekonečně svobodných je jen pár let... než na tobě začne někdo záviset. Je-li ti správně vždy všechno, co jsi, k čemu se rozhodneš, je-li ti všechno dovoleno, není-li ti nutno ohlížet se na nic a nikoho... pak ano, jsi svobodná až k smrti rozpouštějící tvar v cokoli.

:)

Manu, a víš co? Šlo to krásně, už kdysi dávno. A maminka dál je z nejskvostnějších lidí v mém průtočném životě.

Ostrich: Vidím všude možnosti. Rozrůstám je. Člověk si musel formulovat, i ostatním, aby se dobral, jinudy než skrze to nejde :) A za kruciálním bodem, k němuž směřuje trychtýř poznání podstaty, kde se to propojí a protne v tom nejmenším nutném vědomí, co je člověk, je pak dál už jenom nekonečné, svobodné, byť důsledně vědomé a vlastní rozevírání a roztváření... správně je všechno, všechno, co je, jsme my. V okamžiku smrti budeme nejkrásnější a největší cokoli. *~~

Vysvětlit to mamince asi nepůjde. ;-)

Vracím se, čtu, nepravidelně, občasročně. Přemýšlím, co ti k tomu zápasu za tu dobu život přidal, co ti z něho vzal. Cítíš ještě ten absolutní nárok - jak správně být člověkem? Proč má být tak absolutní? Co se stane, když mu ve svých očích nedostojíš? Vidím svět zásadně jinak než ty. Nevidím nárok, vidím možnost. Různě naplněné možnosti individualit jako stavební kameny neodhadnutelné, variantní budoucnosti. Ale myslím, že ti rozumím.

kaňka na papíře...

nemám slov, hluboké, krásné *

ten začátek je ovšem Holan:)

Ten začátek má jistou dávku imprese. Gratuluji, objevil jsem něco inovativního.

..... *o) apropo, maminka počká na ten správný čas mluvení, ví že teď je mlčení...

wow!

pre mna nuda

Krásné. Nevím, co na to říct. *

TIP

A to nejtěžší: Jak říct že se mi už vůbec nechce mluvit...? a ty pohledy...chteji slyset co se deje...a nemuzes nic rict protoze to proste nejde.....***

v moři ti za rukou odlétalo na tisíce hvězd jediným pohybem a tělo tak zvláštně světélkuje a netíží moc ... T + avi

jen tichounce tip:-)

tahle báseň jenom potvrzuje, že Falka to v sobě prostě má . . takže bez dalších slov . . . Lasy*V

po chuti poznáš… jen tolik že jsi ještě nedorostl *t

*!

Přátelé, číst rozpravy tu vaše bylo pro mne miskou hutné kaše. S obdivem svou čapku smekám a poněkud nelyricky sténám... Já znám ten pocit, jež v básni zní kdy člověk volá po noci poslední Kdy zdá se, že tu ve studních není vody čisté a kdy smích už není slyšet z dětských úst a jenom tichý šepot múz jemuž stěží někdo uvěří samotu naší tmy rozčeří jak srdce - zdá se - chtěl by vést: "Vodu čistou do studny nalít a na rukou tě nést..." Však člověk, který ztratil sebe nade vším již zvítězil A nikdy výše nestál dřív než když tváří k zemi ležel - Tu všecko náhle pochopil Že bolest je tu, dokud sám je živ a zajat může být myšlenkou marnou Pravdu hledat, mýlit se, ba padnout pod náporem zloby, křivd Ano, mrtvého nic nebolí Mrtvý však nic neprospívá Proto zůstaň při nás v údolí A zemři sobě za živa

A PROČ??? Dokud je cesta pryč, není třeba mluvit, nechce-li se…

Asi to tu už bylo řečeno, ale neodpustím, si. Až já budu čistý, teprve pak začnu být i hodný, na to já nevěřím. Bříza! Bříza! :)(: Ale jinak vám to tu pěkně šlape.

Falka + Bříza ... to je koncert ☼

jeden konkrétny a veľký a cenný (veľmi pre mňa) tip...to je jedna z tých, pri ktorých sa človeku dýcha ťažšie.

Neuvěřitelné.

No já nevím - asi nejsem ten pravý čtenář. Moc mě to neoslovilo. Takhle myslím, že tady máš mnohem lepší věci.

Falka a Bříza ☼ ..................................skvělý koncert .-)

do žita ... pořád jsou ještě kusy duše obtisknutý na plátně písmen . . . pořád jsou ještě duše který se tisknou na dveře když odcházejí když přicházejí . . . jak ti TO jen říct .... * jen něco se mi zlomilo v očích třeba to bude střep dnes jsem tvým zrcadlem *

chceš stát se stéblem prostým vad - cosi však zdá se přebývat to "něco" čeho chceš se vzdát prý Bohu brání milovat ... to "něco" Boží dílo není ? - zaslouží tedy zatracení ? je to věc, která zbytečná je ? Tvá závora na bráně ráje ? - ten balvan tíhy která vzrůstá ten dluh, kterým Ti mlknou ústa ten nese jistě člověk každý - kdekdo je adept sebevraždy Ti ale, kdo jsou sebe prosti - zbaví se snad odpovědnosti ? Pro sám fakt, že už nevnímáš, čistou se vlastním očím zdáš ? Sestřičko ne ... ta světská tíha bez Tebe dál se temně zdvíhá drtí a ničí - zabíjí - - a Ty ? - spíš ve svých liliích ... tu tíhu kříže - svoji vinu já předložil jsem Boha synu - a on mi Cestu ukázal - mé břímě na svá záda vzal proto u Cesty čekám s Bohem jak On svá záda nabízím ber - nebo nech být - cesty mnohé k jedinému však cíli vím

Boží Láska je nezměněná ať kamenem jsem, ať jsem žena On dává stále, stále hraje na nás je, zda mu nasloucháme nehledám ráj, vím, vše je rájem ať ženou jsem a nebo kámen Jen... když máš uši plné zvuků a v očích tolik malých věcí a vnímáš skrze sebe sám nestáváš se sám sobě klecí...? Nesvíráš v touze vlastní ruku...? Slyšíš, co máš? Na to se ptám... Že Jeho Láska stále je tu a navždy pramenem je světu vím, jen chci mít ústa k pití čistá abych mohla chuť rozeznat a potom utišená, jistá mír malých věcí přijmout... dbát... A Jeho Láskou milovat

Pokud jsi poznala, že nejsi, - klecí měl by být - kdo komu? Ta ruka, kterou touhou svírám je jako větev ze stromu ! Tak jako ona - moje není - je tím - a toho, který mění dotykem v bytí nebytí to poznání když prosvítí Tvou mysl jako hvězdy třpyt, snadné je duši utišit ... - šťastný, že s Vámi všemi jsem ... :c) tady máš mojí ruku - dem .. ☼ ---- hmm - tak nevím, jestli jsem se už totálně nezbláznil ... :c) - ale není to zas tak nepříjemný, pokud mě nechaj běhat po svobodě a nebo se to nějakýmu "pašákovi" nebude zdát celý přeslazený a setne nás nějakou "trefnou" a "jedovatou" poznámkou, jak tady na Písmáku je v poslední době již téměř nepsaným pravidlem ...

...... ☼ .... ťááááp....... :o)

Falčíííííííííííííííííííííííííííííííí! Nemám slov. A ty básničky přidané do kritik jsou nejméně stejně krásné. Mamince nemusíš vysvětlovat, maminky chápou... *

mám strach, že světlo bludic klame zbavuješ-li se sebe samé oč snazší je sám sebe ztratit než Bohu v druhých Lásku vrátit ... - k čemu je láska bez pomoci která se mění v pouhý pocit ? kde leží Pravda ? Ůcta k Bytí ? Skutečné světlo, které svítí ? Kde Důvěra v náručí skrytém která leží až za pocitem ? Vždyť pro koho než sebe samu necháváš trápit svojí mámu ? - nemůžeš, nechceš, nemáš sílu ... na LIDSKÝ ÚDĚL bez podílu na činech ostatních jsi lidí ? TO jsou ty oči které vidí ?! zahodit kříž a zemřít mladý pro bolest s níž si nevím rady ... - ta bolest chvilku oddálena však tím víc padne na ramena - jestli ne Tebe - MNE pak jistě ! prosím ! zůstaň stát - na svém místě ... a kříž - jestli Ti z rukou padá - nalož ho třeba na má záda ...

Není bolest a není chtění a věřím, ani kříž už není kde není já pak Láska čistá s pomocí splývá není místa na kterém lze ti zůstat stát jsi ve všech činech, v každém z lidí (to jsou tvé oči, které vidí) Dokážeš-li se odpoutat skrz tebe pak sám Bůh má rád jen... jsem ještě malá, sotva vidím kam dojít... každý krok je bojem o náznak rysů za závojem brání mi strach i láska lidí brání mi má i cizí slova chuť chleba, bolest maminčina tvůj strach i starost tatínkova bláhová touha po mém těle vztah s přítelem i nepřítelem brání mi nároky mých známých tatínku, bráško, lásko... mami... ... nechte mě vyrůst... já se vrátím až sebe rozpustím a ztratím až shodím pouta malých vztahů... až za závojem... náznak tahů... pak přijdu pevná, ujištěná sestřička, láska, dcera, žena a jenom vaše, věřte mi budu pro vás žít na zemi

Nikdo Ti sestřičko nebrání - sama zvol vlastní rozhraní Ať víš - či nevíš Bůh MÁ rád i přes Tvůj dětský prstoklad ... ne potom ... někdy ... zachvíli ... kdo sami sebe ztratili, Jeho se vzdali v sobě sami není ve výškách ... za hvězdami ... není to kámen ba strom ani - jen nekonečné milování na místě ! teď hned ! bez odkladu ! všechno co znáš - nad čím máš vládu - - ty, kdo po Lásce mají hlad máš bez podmínky milovat - nikoli ale bez moudrosti vydat se k smrti - z morku kostí - jak prospět - Lásku projevit ? Máš boží dary - rozum, cit a ruku, která rány hojí a stejně tak i duši svoji... své tělo - nástroj milovaný čistý a mocný pramen panny - není nic, co by bylo "TY" to v Tobě BŮH je ukrytý .... bolavou těžkou cestou kráčí kdo uvidí jej tone v pláči není to lehkost Tobě známá .. krev zůstává mu pod nohama už pro Svět umřel tolikrát že Světa nemohu se vzdát opustit malé - bez pomoci chci - dokud mohu ve dne v noci podle sil a všeho co znám pro Lásku zapřít sebe sám to ale nemá znamenat že sebe sám se měl bych vzdát než nezdařeným andělem měl bych spíš člověkem se stát vždyť nejsem duch jsem Země prach svou lidskost přijmu ! Ty … máš strach ?

Bříza... Falka... ☼ ♥

Nemám strach říct, že člověkem mě stvořil Bůh... však zda jím jsem...? dnem i nocí mi roste dluh poznat... a prolomit svůj kruh Člověk má rozum, vůli, cit a otázku - tu věčnou: Být? A zdá se, ano, ale jak? Jaká je cesta? Ryba, pták, list stromu zdá se, cestu znají... lidem dán dar... proto se ptají jsme lidé, máme vědomí a tisíc cest, jak býti "my" je na každém, zda tu svou zvolí rozhodne se - a nepovolí... po cestě kráčet odvěké chci.. jen... být správně člověkem vyprázdnit srdce, mysl, oči a stát se stéblem prostým vad do nějž se Boží vítr stočí a jímž bude svět milovat...

plnej kýbl díků!

¤

úžasné Falko......... *

Nejsem takový lyryk, abych procítil, proč je to vše úžasné, excelentní a neměnné - podle mě by to mohlo být napsáno třeba jinak. Celkově je to pěkné a některé části jsou velmi silné. Tak mě napadá, že když už člověk nechce vyzpívat Konce příbuzným do tváří, mohl by třeba počkat, až čas uvolní všechna vrozená pouta a on bude zase jednou sám, nepotřebný a nemilován. A pak konečně, slastně a svobodně, na prahu obrozeného žití...umřít :-))

...............................*

Skvele vyjadrene... lec asi nevyresitelne... ani nevis jak moc jsem v tom nasla sebe...!*

Excelentní!!! V úctě ... až k zemi.

Nechce se mi mluvit a nevím, jak ti to říct. ************************************************!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nádherné !!

*!!! výborné

Jak říct, že po Holanovi se mi už vůbec nechce mluvit... Viktorko Viktorko, mám půlnoc od těch dob... *

toho jsem se bál, vážně bál, že na té tvé škole najdeš čas, aby sis svůj romantismus vědecky a úplně zdůvodnila .-))) I kdyby na zemi nebylo ticha, to sněžení už je vysnilo. ... Jsou tam krásná místa, ale vzdálenosti mezi obrazy jsou dlouhé... a já ačkoliv vytrvalec - věnuji se beznadějně sprintu .-))) hlavně, že nepřestáváš, osůbko

A zase mi chybí ta správná slova... žádná nedokážou být dostatečná.

*

Nemám co dodat. *

Fakt dost dobry.

tyhle skoky nejsou pro moje starý nohy... já si půjdu pomalu... po svým...

sestřičkám - rybám, ptákům (a želvičkám) se svěř ti rozumí ti beze slov...

Někdy chci být sám se svými myšlenkami, a lidi kolem mi v tom překážejí. Tak se na usebrání vyprdnu, a věnuji se lidem. Beru to jako znamení že mám teď práci s lidmi. Až bude chtít maminka pochopit moje usebrání, zeptá se. Teď potřebuje dát mi knedlíky. Dá mi jich 6, místo mám na 5, tak jich sním pět a půl, aby měla radost. A někdy, když si to s lidmi odpracuju, jsem sám ve svých myšlenkách s ostatními, díky čemuž slunce svítí víc. Moře a hvězdy nás uzdravují, každý to může vědět, nikdo s tím nemusí souhlasit, taková je naše práce.

"Jak..? Jak se nedívat ostražitě když ti berou samotu účastí na tvém životě na němž už vlastně nelpíš?" :))) moc krásné Falko * napadlo mě ma konci něco od Jarka N. : "Dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce"

Ano!

Úžasný! *******************

Falčí ...☼ (Duf jen zapomněl dodat, že se máš na ty knedlíky, vlastně nad těmi knedlíky, usmívat) ... asi takhle :o)

jak to vysvětlit mamince.... TIP

neříkej to, oni pochopí...

... ☼

...stejskalo se mi (nám-?) po Tvých básních...***

* Jejda, tohle je mi nějak blízké...

to je bomba t****** jak Brno

*g*

v moři ti za rukou odlétalo na tisíce hvězd jediným pohybem a tělo tak zvláštně světélkuje a netíží je to takový zázrak že aby ses podělil nedokážeš, než mlčet............-*

Výborné, Falko. *

Jest to vskutku ladné, ale člověk se někdy v moři něhy také ztrácí.