Ženy, kterých si vážím - HLAS

Osud ukradl jí, co se dalo.

Maminku. Otce rovnou dvakrát. Životní lásku. Milovanou profesi. Zdi, ve kterých cítila se doma.

Dostala ale úžasný dar.

Odvahu.

V zápěstí z filigránu vsazený má karmínový korál a stejný plamen stříbrný a rudý spaluje jí srdce. Dotýká se jemně mikrofonu, vystoupá na špičky a přivírá oči. Při tom bojuje a předává. Předává apel. Předává ryzost. Předává blízkost v podobně prožitém. Předává radost a v milostných písních neskutečnou něhu. Učí vzepřít se osudu a „nikdy nezatrpknúť“.