Asfaltová cesta

takové lehké, přestože nijak revoluční... ale líbivé*

Hezké...

nic moc pro mne, tak trochu instant

Připomíná mi jednu Fouckaultovu báseň ještě z pravěku Písmáka, nad kterou jsme se (jak to tak bývalo zvykem) pohádali s Lyrykem. Lidé se v té básni měnili zatímco mraky na nebi zůstávaly stejné. Přišlo mi to tenkrát také taknějak prvoplánové a fádní, ale dodnes se k tomu textu občas v mysli vracím a říkám si jestli jsem měl tenkrát pravdu...a nevím. Tenhle text je trochu brnkačka na city. Mně to celkem nevadí. Mám rád jistou dávku sentimentu. A mám za to, že se to lidem celkem dost líbí. A není to zas taková hlušina, aby se to pro ně nedalo doporučit ke čtení...

text se odvíjí pouze v rovině konstatování, což jej činí uzavřeným a nekomunikujícím. přijde mi to jako sentimentální pokyvování hlavou nad prázdným stolem... Téma pomíjivosti je rozhodně nosným tématem, ale v tomto podání postrádám jakoukoliv invenci... text na mne působí oploštěle a fádně

pekny, hlavne ty teplaky1 T

*

pripomenulo nieco :)*

pre mňa,milé dielo s jemným úsmevom za pointov *T

"...a nebylo tak těžký říct něco správnýho"... pekné, pekné!

"a nebylo tak těžký říct... něco správnýho -" tohle mě dostalo, další Tvůj parádní kousek! *

úžasné..T

jo!

jop *

Díky, že to můžu vidět. Chce se mi říct, že mě to těší, ale ono mě to asi nemá těšit, že jo. Tak radši řeknu, že se mi to líbí a proti dalšímu avízu nic namítat nebudu. Tip.

no hej, v závere máme niekedy sklon zbytočne "nalepiť " doslov,- akoby si stále chcel, vyťažiť z toho viac...a nestalo sa, samozrejme, úvod je tak neotrieskane famozny že ma dokázal očariť,- pre mna osbne fakt škoda tej naivnej detinskej romantiky v druhej "sumarizačnej" polke,- písať vieš, o tom sa baviť nemusíme

Ja to beriem aj s tou spomienkou na detsvo :))

Jo, podle mě to dílko není vůbec špatný. Pro mě docela blízké. Tip*

krom několikanásobných se ti nějak podařilo poslat avi i mně, kterej tu dosud nefiguroval, což teda nevim jaxeti povedlo, bez toho abys mě přímo vyťukal na klávesnici.) ale když už jsem tady taxe vyjádřím. tohle je poezie, která ani tak netvoří, jako spíš spoléhá na poetiku některých partií života samotného. nic proti tomu, ale osobní vhled mi částečně chybí, neb jsem náklonnost s druhému pohlaví pocítil až velmi opožděně, ve věku více než dvojnásobném. takže mě nejvíc oslovila první strofa s takovou tou univerzální pravdou, kterou si má každý nač aplikovat, ale běžnému lůzru, kterému se časem nezaplácne ego úspěchy jinými, rezonuje v hlavě víc.

toto ostáva, tamto sa mení - teda pominuteľnosť, potom idealizácia detskej lásky, na záver všetko doslovne zhrnuté - veľmi ma to poeticky nevykoľajilo najzaujímavejšie sa mi zdali časti: blednou bílý čáry j a s n ě daný středem asfaltový cesty a a nebylo tak těžký říct... něco správnýho - ale ostali nerozvité a v podstate zavalené sentimentom a príliš explicitne rozpísanou pominuteľnosťou

Dalimir: a? :-)

měníme se - - - ...jinak ...vše ...zůstává

Ď za avi...je to zdělení, mi už dost blízké,jen jsem neměl šusťáky a kolo bylo dámské po babičce.Každý člověk se jednou začne ohlížet,má-li za čím.Jsou to vzpomínkové sny,typu:co kdyby.I to nás žene kupředu, nejen realita současnosti.Samotný výplod je poklidný i vyrovnaný,ale díru do světa neudělá,natož do Písmáku*

Trochu moc doslovně pointované, v celku prvoplánové, ale přesto v konkrétních místech silné. Výběr za rozporuplnost.

Moc hezke, s tvym poslednim komentarem, o tom problemu, souhlasim. Ja se v tom svym zpusobem nalezam tez, takze pro me velky tip. *

Mimoni, malinko tě musím podezírat, že tam značně podceňuješ úlohu spojení „a nebylo...//to tak těžký... říct.../něco správnýho//měníme se - -“ Život je o tom umět říct správný slova ve správnou chvíli. Když byl člověk dítě, nepřemýšlel nad tím, neuvědomoval si to, a proto to nebylo tak těžký jako dneska. A v tom textu je to promítnutý do vztahu dvou lidí, který k sobě měli v dětství mnohem blíž než dneska, protože se nebáli říkat, co cejtí. A můžem to stavět i dál, že je to stará a dneska už nenaplňovaná láska z dětsví, která už se nevrátí, protože on neví správný slova a i kdyby je věděl, tak ona neví, jak se k nim správně postavit. Nevidim v tom nic kýčovitýho, naopak- vidim v tom načrtnutej závažnej problém.

No já jsem všechny ty básně četl a pamatuju si je, poďme se bavit:-). Uznej sám, že motiv lásky přetrvávající z dětství je v literatuře passé už od romantismu a ve filmu je to nadužívaný klišé (např. Forrest Gump, ale miliony jinejch, většinou americkejch dojáků). V kontextu věci bych očekával, že pokud už to téma použiješ (a já ti věřim, že ho opravdu potřebuješ použít, vyrovnáš se nějak se zatěžkáním, které s sebou v umění nese. Možná nejsi syrovej básník, ale postromantickej kýčař přece určitě nejseš.

avi ( omlouvám se, podařilo se mi u někoho poslat vícenásobně ) + velký dík všem, kdo mi napsali kritiku nebo dali tip

Dobrý. Ale..ale..skoro mě to tlačí přesně tam kam chci..chytře napsaný, tak že až předvídám další pokračování a mám radost, že jsem se do něj trefil. A nevím zda to je dobře nebo špatně :)

Mimoň: Když si přečteš Zubní pastu, Dva kilometry za pubertou, V Siestě, Někde za margarínem a další, mohli bysme se bavit o tom, nakolik jsem básníkem syrovosti. Ovšem romantický klišé- to přece ne.

Tuhle možnost jsem zanedbal. Přišla mi natolik nesamozřejmá (že by šlo o stále tu samou holku) že by to - opět - potřebovalo nějaký zdůraznění. Kdybys byl romantik, tak neřeknu, ale tebe znám jako básníka syrovosti. Syrovost by se s faktem, že to takové romantické klišé dotáhlo až na realitu, měla krásnou šanci vypořádat... a nevypořádala. Tedy tak.

o samotný dětství tam ani tak nejde, jako o tu holku, mimoni

První polovina je dobrá, hezký ántré k pomíjivosti, vychází to z pozorování "přírody dneška", má to atmosféru. Ten sentiment po dětský lásce mi ale přijde pak už naservírovanej nešikovně: To by člověk byl pěknej troglodyt, kdyby se bez dalšího zakonzervoval ve svejch pěti letech... je pravda, že bychom si mohli ze svý pětiletý fascinace ponechávat trochu víc, ale to tam není rozvedený. Prostě jen konstatovanej smutek po dětství bez nějakejch zajímavejch atributů.

dobrý

pěkné nasané, mně blízké pocity*

pěkné nasané, mně blízké pocity*

nostalgia, clivota...pekne vyjadrené *

Dobré*

/*

***

*

líbí