Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Čtenářka

Výběr: Lyryk, Zbora
27. 05. 2018
37
54
3334
Autor
Gora

 

ke staré zahradě spousta kroků

pod viaduktem je zvuk dráhy rychlejší

než dětská chůze

tlampače a echa nárazníků

nepauzírují ani o sobotách

 

 

maminka úlekem zastavila nohy

i ruce poletující velmi rázně

tak nějak po sokolsku kolem těla:

nevzala jsem z domova koš na ovoce!

 

 

 

já jako ta starší

již rozumná

protože s klíčem na krku

a dlouhýma nohama

utíkám z poloviny cesty

zpátky až k domu na náměstí

 

 

běh je vždy pomalejší než touha splnit úkol

než strach

že své blízké pak nedohoním

a ne abys uřícená pila!

 

 

 

to ne

jen nahlídnu

do nové knihy

zhltnu rychločtením pár vět

o dívce jménem Dinka

 

nevím po kolika slovech

jsem Dinka a ona zas mnou

čas se zastavil

kdesi nad Volhou

vyzvání zvon:

loď právě vyplouvá ze Samary!

 

 

 

burácí zvonek

vyděšená maminka i s bratrem

mezi dveřmi 

 

 

 

tebe tak poslat pro smrt

 


54 názorů

Gora
16. 01. 2021
Dát tip

Děkuju! :-)


Zbora
16. 01. 2021
Dát tip

*


a2a2a
16. 01. 2021
Dát tip

Další pořádný střep. Běží jako poklidný splav, přestože je nabitá drobnými obrázky. Moc hezká.


Gora
16. 01. 2021
Dát tip

Prosecký - Valentina Osejevová - Dinka. Po letech 2. díl - Sbohem, dětství...  V první části znám mnoho pasáží téměř zpaměti... četla jsem ji tak 100x... nejméně.

Díky ti!


Prosecký
16. 01. 2021
Dát tip

Marně vzpomínám,  ze kterémknihy je Dinka?


Gora
16. 01. 2021
Dát tip

Radovane, to bys musel znát mojí mámu:-)))

díky...


první dva verše naladí, člověk chytí slinu k dašímu čtení a nelituje, má to malebnost dávného dětství, krásu popisu uchvácení knihou, která dává zapomenout, že má dívka dotáhnout úkol

malej rozpor mám v: 

maminka úlekem zastavila nohy

i ruce poletující velmi rázně 

spodní půlka těla úlekem zdřevěněla avšak se horní se nelekla vůbec ... nesedí mi "i" ... protože znamená - k zastaveným nohám přidm ještě něco, co se úlekem zastavilo taky. Jenže ono ne -ruce poletují.


Oldjerry
29. 09. 2018
Dát tip

Aniž jsem tušil - tak to bylo myšleno...


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Oldjerry, to asi bude šťastným dětstvím a pak už přišla někdy ne moc dobrá realita, takže se to podepisuje...Díky


Oldjerry
28. 09. 2018
Dát tip

Tohle je perfektní, ale je to jako psané od někoho jiného, opatrně bych řekl jistým způsobem lepší, než jak píšeš teď. Je to asi trochu i námětem, který je úsměvný beze stopy tragičnost...*


Gora
24. 07. 2018
Dát tip

Mari, je to tak, objevuju maličkosti, ale až po letech, a tuším, že mne hodně ovlivnily...díky za hezký komentář:-)


Mari13
24. 07. 2018
Dát tip

Mně v dětství nevěřili, že je možné přijít pozdě, protože se člověk začte a zapomene na čas... Přemýšlím u toho, co v člověku zůstává, jak to jsou ty nejjednodušší chvíle s lidmi, které v okamžiku, kdy se odehrávají, nemají skoro žádný význam. M.


Gora
14. 07. 2018
Dát tip

Zdeňku, moc ti děkuji.


Lyryk
14. 07. 2018
Dát tip

báseň povídka, to je správná cesta


kvaj
01. 07. 2018
Dát tip

Vzpomínky ano, a když je zbyvíš té ukacanosti, vznikne báseň. Netvrdím, že to je ukecané, jen se mi zdá, že občas něco by tam nemuselo být. Kdysi mi do redakce nosila jedna žena svoje texty a já je musel zkracovat na potřebnou délku. Ona se někdy kvůli tomu vztekala a já jsem jí říkal, že nejde o to, že by se mi ty vyškrtnuté pasáže nelíbily, ale že nemůže psát systémem nabalující se sněhové koule, kdy jedna asociace vyvolá druhou, ta třetí a tak dál.


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

kvaji, díky, žes četl, je to polopoezie, a možná je moc ukecaná, jako jsou všechny vzpomínky...


kvaj
01. 07. 2018
Dát tip

Dávám tip za tu sloku začínající - běh je vždy pomalejší... Poezii v sobě máš, to je nepochybné, u textů tohoto typu je ale vždy velmi ošidné rozhodnout, jestli tam všechno dát, lidově řečeno, jestli to není moc ukecané.


Gora
06. 06. 2018
Dát tip

Mne to napadlo okamžitě - dobře, žes prstíkem ukázal...byl to balast


Whitesnake
06. 06. 2018
Dát tip

Goro, to je přece jen můj pocit :-) ! Kdyby se někdo hrabal takhle v mém "dílku" vidím rudě... a pak modře... pak šedě.. a pak možna bíle :-) Nic ve zlém, kočko!

PS. Tím, žes eliminovala naše "jádro pudlíka", akcelerovala jsi introdukci na světelnou rychlost! Vidíš, ani mě nenapadlo, že bys to měla šmahem vyhodit :-) To jsou věci!


Gora
06. 06. 2018
Dát tip

Budu víc vážit slova, moc dík.


Whitesnake
06. 06. 2018
Dát tip

... a jen noticku k mému prudění... když tam bude "nepočítaně", dojde ke zvolnění hned v prvních verších, jakési nečekané katarzi (osobně bych zvolil dokonce odvážnější: ...

Těch kroků!

Nepočítaně.

Ke staré zahradě za městěm za tratí

 

nebo

 

Těch kroků

Nezpočetných... atd...

 

Vím, proboha, že každý píšeme, vidíme a cítíme jinak... ale ruku na srdce "Těch kroků/Nepočítaných"... atd... mě to prostě nesedí a dalas tam to, cos měla na srdci a na jazyku okamžite. Což není někdy na škodu, to ano, ale dalo se to prostě napsat lépe. Z mého pohledu! Nic víc


Gora
06. 06. 2018
Dát tip

Hade, máš pravdu, hned změním...jako děcku se mi to zdálo PEKELNĚ daleko...


Whitesnake
06. 06. 2018
Dát tip

Snad se nebudeš zlobit... když se zastavím/skončím nejprve u introdukce, G. Jen můj subjektivní názor. První čtyři verše jsou skvělé... razím zásadu, že když tě v próze nechytne za pačes/hrdlo první věta (v poezii první verš... tedy když receptora/čtenáře necvhytne... pak těžko doháníš "Bycha". Mám VELKOU výhradu:

"těch kroků

nepočítaných..."

to je prostě fádní, tento veršo"pád" jsme slyšeli a četli stotisíckrát... proboha... popusť uzdu formě, myšlenkám a pocitům, což takhle:

"Těch kroků

Nepočítaně..."

 

Já to tak četl a prostě mne zklamalo, že jsi zvolila - a ještě k tomu křečovité - adjektivum "nepočítaných".

 

Ke zbytku se vrátíml, ale tohle jsem ti chtěl napsat.

 


Gora
31. 05. 2018
Dát tip

Jeffe, jsem ráda, žes také nahlídnul ke mně, dík:-)


Jeff Logos
31. 05. 2018
Dát tip

Dík, působí na mě velmi zvukomalebně a myšlenky šlehají jak bič. Krása


Gora
29. 05. 2018
Dát tip

Movsare, snad jsem se našla /konečně:-)/, děkuju ti.


Movsar
29. 05. 2018
Dát tip

líbí se mi to velmi. tohle ti myslím sedí nejvíc. a cením civilní tón  inostalgii nijak dramatickou, o to věrnější.


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Asi si vyvěsím vlajku - norskou:-)))

Vážně. Díky!


Norsko 1
28. 05. 2018
Dát tip

běh je vždy pomalejší než touha splnit úkol. Šlo by, jak říkají slováci

*


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Yane, díky ti,  a psaní zdar:-)


Yan73
28. 05. 2018
Dát tip

Já jsem myslel, že vracet se pro zapomenutý věci přináší smůlu. Hezký, ahoj Y.

 

 


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Díky moc, Petro, a zdravím:-)


vesuvanka
28. 05. 2018
Dát tip

Irčo, díky :-))), čau-čau má tmavě modrý jazyk, to mě tehdy na něm  také zaujalo.


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Štírka: děkuji moc, ano, próza v poezii, snad:-)


Štírka
28. 05. 2018
Dát tip

Velmi  sugestivně a poeticky podáno.... Přenáší časem a navozuje čas dětství... Všichni se v něm můžeme nalézt i ztratit. Paráda.

(je to - zdá se -příběh, podaný formou volného verše...


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Jani, mne taky zajímala zvířata, na ně by mne "utáhl" každý...

Čau-čau byl pes, po kterém jsem toužila, prý má modrý jazyk:-)) a ta lví hříva je úžasná! Děkuju za krásnou příhodu.


vesuvanka
28. 05. 2018
Dát tip

Moc hezká vzpomínková báseň,  která mně také něco připomněla - klíč na krku, echa nárazníků (bydleli jsme poblíž nákladového nádraží), a také zapomenutí se :-)))  TIP

Já jsem se obvykle zapomínala u zvířat, každou kočičku nebo pejska jsem si musela pohladit.  Jednou, to mi bylo asi osm let,  jsem z toho měla obrovský průšvih. Hrála jsem si s dětmi od nás ulice a kolem šel starší pán se psem čaučau. Huňatého psa, připomínajícího víc medvěda, jsem viděla poprvé a byl jím natolik očarována, že jsem psa s pánem doprovázela asi 2 km až na Floru, což bylo asi 2 km. Nemohla jsem se s huňáčem rozloučit, vyptávala jsem se ha něj, až jeho pán mi u stanice tramvaje řekl, že bych se měla vrátit, aby mě doma nesháněli. Strach jsem neměla, věděla jsem, že se vrátím domů přibližně v době, kdy se bude vracet maminka z práce. Přišla o trochu dřív, no snad by se nic nestalo, ale,... když přicházela k domovu a v houfu hrajících si dětí mě neviděla a zeptala, kde jsem, děti odpověděly,  že jsem odešla "s nějakým pánem se psem a že už je to hodně dlouho". A doma bylo "veselo", výprask ještě pak i večer, když se vrátil z práce tatínek. To, abych si zapamatovala, že s cizími lidmi nesmím nikam chodit. Myslím, že jsem dostala dobrou lekci do života.


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Dodolo,. děkuju za tvůj komentář.


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Leraku, díky ti, a jserm potěšena, že znáš Dinku Valentiny Osejevové!


Dodola
27. 05. 2018
Dát tip

Vlídný humor a nadhled, mám ráda tvé verše s rodinnou tématikou, návraty do dětství.


Lerak12
27. 05. 2018
Dát tip

Já bych si přidal svoji maličkost. Tvým krásným a patentním klíčem je odemykání naší vzpomínky a nostalgie. Dílko nabádá k rozjímání nad uplynulým časem, který si bereme jako čas, který jsme prožili dle možností a adrealinem našeho mládí. Krasné i když s vlezlou patinou "bolesti" nenávratnosti času. Tak jedna sdílená společná struna a jeden akord! (Jsem rád, za Tvoji připomínku Dinky.)


Gora
27. 05. 2018
Dát tip

Evži, děkuju za hodnocení osobní vzpomínkou:-))


Já klíč neměla, mamka byla furt doma. Záviděla jsem ostatním a taky chtěla být chvilku sama. :-))) /T


Gora
27. 05. 2018
Dát tip

Kočkodane, tvůj literární vkus mne udivil:-), a díky


Kočkodan
27. 05. 2018
Dát tip
Já jsem se v dětství takhle podobně zapomínal u sebraných spisů V. I. Uljanova. (mrk)

Gora
27. 05. 2018
Dát tip

děkuju, Diano, jsem ráda, že je ti něčím blízká


Diana
27. 05. 2018
Dát tip

Milé - taky jsem bývala ta starší s klíčem na krku. A inspirativní - vždycky mi vyvoláš nějakou vzpomínku :-)*


Gora
27. 05. 2018
Dát tip

lastgasp - moc děkuju!


lastgasp
27. 05. 2018
Dát tip

Snad jen lyricky povzdechnu. Krásné zamyšlení, věk s klíčem na ktku je ten nejzajímavěší. Co vše se dá ve verrších říci. Umíš to. /T


Gora
27. 05. 2018
Dát tip

děkuju, bixley:-))


bixley
27. 05. 2018
Dát tip

Hezká příhoda z dětství podaná ve verších!

Líbí se mi dělení do veršů:

já jako ta starší 

již rozumná

dcera s klíčem na krku

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru