Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+5 neviditelných
Krapáček nečasí
datum / id15.10.2019 / 499876Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno69x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Krapáček nečasí

 

Tam dole si náhlí

 

Tramvaje vyrážejí do večera, už tak náhlého říjnem. Lidé s batohy jedou ke kolejím, mezi nimi dva mladí milenci z Chlumce nad Cidlinou. V pokoji sní trochu z domova, vypijí čaj a budou si navzájem náhlí. Tam dole, ve tmě pod peřinou.

 

 

Krapáček nečasí

 

Tramvaj pod Quadriem vztekle drnčí na chodce bez bázně a kázně. V sytém krapáčku nečasí října každý pospíchá do sucha. Bukinistům ve Spálené vlhnou knihy, listy se kroutí jako vlásky holek v ulicích a čtenáři je berou do rukou něžně, otáčejí jeden po druhém, v nestřežené chvíli k nim i přičichnou. Jak by ne.

 

 

Je to jiné. Táborák na D1

 

Je to jiné než táborák, co voní létem, špekáčky, hučí Niagárou a prvními touhami. Je to jiné, když na dálnici hoří cisterna. K nočnímu nebi letí toxický dým, tma kolem je promodralá majáky, sanitky pendlují, auta jsou zkroucená jak dětské hračky a na louce vedle temně hučí helikoptéra. Někdo touží prostě už jenom žít, a jeden řidič se nadobro proměnil v prohořelý špekáček. Je to jiné než táborák..

 

 

Je to stejné. Zaprášené srdce beznaděje

 

"Na nádraží Praha - Střed vyráží dnes každý, kdo se chystá jinam, já taky jízdenku už svírám a s ní teplé pivo s pěnou.." zpívala Hana H. kdysi. A je to tu pořád stejné, útočiště vagabundů, vyděděnců, tuláku, opiomanů; místo paradoxu: jinam je tady. Tady cesty nezačínají, ale končí. Tady je střed beznaděje, její zaprášené srdce.

 

 

Stříbrným kukátkem úplňku

 

Široká říjnem na město padla noc. Spolu se svými krotkými zvířátky děti v růžových pyžámkách už spinkají. Oponu ticha rozhrnuje zvuk kutálející se láhve od kořalky; tatínek už taky usíná. Maminka se zdržela u milence. Až nad ránem půjde parkem domů, zkříží sny cizímu muži; zavraždí ji. A stříbrným kukátkem úplňku z nekonečných hlubin kosmu na to kdosi hledí. A nic neříká.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.10.2019 09:41:14dát kritice tipMarkel

mám radši ty hravější, veselejší, ale stejně *

15.10.2019 21:14:43dát kritice tipdadadik

jo...jsi dobrej :)

15.10.2019 15:46:55dát kritice tipAlegna

dneska od něžnosti s nápaditým pojmenováním až po smrt a ten kontrast je supr



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.