Dobrý, dal jsem to přečíst ženě a taky se jí to líbí. No vidíš, že to jde. 

výbornej nápad, kritika sype, já kritizuju taky a ejhle, už máme před sebou poslední splátku bydlení

ps

pokusím se o variantu, která by tě osobně oslovila:

Sněženky jsou slzy pláče

Potok od radosti skáče

zimu chytil do tlumoku

a Bačkovský s Voříškem

hurá na kajaku po potoku

Pamatuji si metaforu  knihy básní G. Kinnella - Věci, o kterých s nikým nemluvím. Sněženky - "duše sněhu". Kniha mě nějak nezaujala, zapamatoval jsem si je  sněženku.

z mého pohledu je většina tvých básní lepší nebo mne víc oslovující než Předjarní. Déšť prostřeluje mlhu broky, Noviny sněhu děraví, potok od radosti skáče to vše je dobré, ale nespojilo se mi to.

verš o sněženkách je podařený ale společně to neklape. Začnu se asi živit kritikou poezie, žena to určitě uvítá, budeme si moci koupit bydlení. Měj se P. Bačkovský

Sovetskuju Pravdu něvazmóžno dožďjom proděrjáviť, oná iz čugůna 

Za dílko bych tě vzduchovkou do sedinky nestřelil.

A ta perforace sněhové Pravdy mne také zaujala.

chtěl jsem tam dát to děcko, kvůli hebkosti

ale máš recht, ten verš je přecpanej a tím utahanej

Hezký obrat - noviny sněhu děraví. 

Naopak - slzy dětského pláče - z pláče jsou vždy slzy:-) a připadá mi přemrštěné... /možná to jiní vidí jinak, co čtenář, to názor/...