Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV sobotu večer a v neděli ráno
Autor
Arwen Leinas
Jednoho večera, pár minut před tím než jsem šla spát, přistihla jsem Arwen, jak se dohaduje s vlastním fyzičnem.
„Mám toho po dnešku dost. Ještě zatáhnu roletu a jdeme spát.“
„Prosím, nechej roletu vytaženou.“
„Proč? Ráno je už brzy světlo, chceš vstávat v pět?“
„No ani moc ne...“
„No vidíš, tak ji zatáhnu. Jsem vážně docela unavená a chci se vyspat. Dobře vyspat.“
„Nezatahuj ji, prosím. Byla zatažená posledních iks nocí,“ žadonila Arwen a snažila se vypadat více roztomile, než normálně.
„To je pravda, však jsem se také dobře vyspala. A ty evidentně také. Tak proč ji nemám zatahovat?“
„Proto. No... víš, potřebuji… tedy chci vidět na hvězdy,“ soukala ze sebe tiše a bylo vidět, že se trochu červená.
Chvilku bylo ticho a pak jsem ji odpověděla: „Ach jo, co s tebou mám dělat? No dobrá, nechám ji nahoře.“
Obě ulehly a rychle se propadly do říše snů. Noc jim utíkala klidně, ačkoli venku bylo docela větrno.
Sluníčko opravdu začalo vycházet po páté hodině ranní a také je obě tou dobu probudilo.
„HA! Koukej vstávat, když musím já, tak ty taky.“
„Dobré ráno. To už je zase čas na vstávání?“
„No jak vidíš, je. Venku je už světlo. Kdyby byla zatažená roleta, tak jsi mohla ještě spát. A co je důležitější, mohla jsem spát já.“
„Chjo, no tak dobře, tak vstanu taky.“
Poněkud jsem se probrala, sedla si na postel a pak se zeptala: „Jak se ti líbily hvězdičky?“ Uznávám, poněkud jízlivě.
„Sama dobře víš, že byla nízká oblačnost a tak vidět nebyly…“ dodala tiše a vypadala u toho tak zklamaně, že jsem upustila od dalšího trápení a popichování.
Vstala jsem a raději šla do koupelny ze sebe udělat příslušníka rodu Homo Sapiens.
Bylo krásné ráno a začínal hezký den :)
13 názorů
Arwen Leinas
29. 05. 2020Kočkodan já lenoším ráda, ale že bych musela proležet celý den, to také ne. Nejlepší je, když se člověk může prostě probrat. Sama od sebe, bez budíku. Co se týče avíz, tak pokusíme se, maestro :)
lastgasp děkuji za nakouknutí.
Bezva. Já se večer poslouchám rád, ale ráno se mnou není řeč. Pěkné povídání.
Já svůj celý život nerad opouštím lůžko. V tomhle tě určitě trumfnu.
A mám drobnou prosbu (asi i za kolegy) – když nám odpovídáš, tak pošli avízo, ať se o tom snadněji dozvíme. Díky.
Arwen Leinas
28. 05. 2020Alegna, Táňa Larinová děkuji za návštěvu :)
Kočkodan Já když křičím, tak řvu ;) Ale ne po ránu, to se pohybuji málo, pomalu a nerada. Nejraději zůstávám v posteli, proto si tak užívám to, že nemusím vstávat do práce a mohu se v klidu probudit. A jít do práce až pak :)
Nahoře je roleta
pomalu už stoletá
slunce může k (mladé?) ženě
přijít zcela nerušeně
velmi záhy - o páté
ta teď křičí: Proklatě!
Naštěstí však není sama
v ložnici má Kočkodana
ten na Arwen plnou vzteku
ihned hází tlustou deku
(úsměv)
Arwen Leinas
28. 05. 2020Benetka tak pokud jsem mohla touto malou troškou do mlýna pomoci vylepšit náladu, tak jsem ráda :)
Evženie Brambůrková také se o to snažím, ale není to tak snadné :-)))
blacksabbath to je ideální stav. Jenže já těžko odolávám nátlaku a navíc mám také ráda pohled na hvězdy. Takže postavy tohoto příběhu docela chápu :)
Děkuji i za Tipy, krom vás tří tu vidím ještě Čudlu a aleše-nováka.
u nás velím já.....:-)))))).............*/***
My už jsme se sjednotily. Je to pak jednodušší. :-)))
Ach! V mém přetěžce depresoidním začátku týdne je tohle to NEJHEZČÍ pohlazení kterého je mi třeba...