Špilberk

Poslední jarní slunce laskají mraky.
Stékáš do mě.
Stromy nad námi.
Zamlžené oči.
Šedá, hnědá.
Padají ti řasy.
Šepot víl.
Nerozumím.
Asi ti nerozumím.
Chvíli v mělčině, chvíli v hloubce.
Bereš mi duši.
Poslední úplněk.
Ve světle měsíce koukám, jak odcházíš.
Vypadá takhle láska?

Ztrácím obzor.
Ztrácím vyhlídky.
Kde je můj domov?
Miluju tohle město, ale nevím, jestli je mým 
pravým domovem.
Skočil jsem do dospělosti s dětskou duší.
Překročil hranici.
Kam se vytratila důstojnost?

Jdu po Špilberku.
Tady se to všechno stalo.
Znechutil mi moje milované místo.
Místo, kde jsem se cítil v bezpečí.
Špilberku, proč jsi mě neochránil?!
Ještě tu noc jsem chtěl spočinout ve tvém náručí.
Vzchopil jsem se.
Řekl jsem si, že musím pokračovat dál.
Teď po letech tu znovu stojím na zídce, před sebou 
výhled na celé Brno.
Lituji toho, že jsem to neudělal už tehdy.