Vyhnálovské On the Road

Je to hezké

Když někomu stačí okresní přebor, budiž mu přáno.

To se možná jen zdá. Jednou jsem narazil na malou církev, která také pořádala čtení a pod. Když jsem se ptal, proč se nespojí se sobě podobnými, připomněli mi poučku o šafáři na vlastním dvorku. Jak říká Holan. I okresnímu básníkovi Janu Zlomihlavovi se dostalo lidské chvály a on si smažil (tady nevím přesně)  ledvinky na šťávě boha Dionýsa.

Nebyla jsem tady, tak to nemohu posoudit a vyjádřit se k tomu. Jisté je ale to, že dnes tady na Písmáku zcela převládli ti starší. Ale Písmák se samozřejmě rozpadl do bublin jako celá společnost. Dokonnce bych řekla, že je ještě mnohem fragmentovanější než svět tam venku.

Um, máš pravdu. I literární servery vznikly jako výsostné enklávy mladých v prostoru, kam starší nemohli.

Safe,

od první republiky ale bylo čundráctví také subkulturou, která měla svou vlastní hudbu, slang a dejme tomu jakousi ideologii. Jistěže sociální aspekt hrál roli a továrníci asi na čundr nechodili, ale vypadá to, že rebelství se dnes z lesů přesunulo do ulic, kde se zapalují auta a rozbíjejí výlohy a taky na sociální sítě. Tam ale člověka spíš chytí než v maskovaném davu v kouři z dýmovnic a hořících aut. ...Hackeři, které nikdy nikdo nechytí, to je zas jiná kapitola.

Um, čundráctví mělo také sociální podtext. Ale dnes, kdy má každý auto a všechno je zboží, se přeměnilo na pohodlnější formy. Elektrokola přiblížila cykloturistiku nejen starým, ale i líným. Šumava je dnes jako Václavák. To, že je naše země malá, přineslo i další paradox. Ve dvou se finančně vyplatí vracet se třeba denně  i ze 150 km na noc do Prahy, než se ubytovat na místě.

Marku,

s tím vzkazem máš pravdu. Poutníci mě docela berou a nemusejí to být zrovna jen čundráci jako z té básničky. Líbí se mi, že se obnovují dávné poutní stezky a jednu dámu, která pěšky došla do Santiaga de Compostela znám i sobně. Takže zdar mušlím na patnících.

Nami,

asi je to jen pro dříve narozené. Mladí už trampy nejnají. Jen Trumpa.

Safe,

já ani nevím, zda dneska ještě vůbec nějací čundráci existují. Loni jsem jezdila vlakem docela často, ale čundráky jsem neviděla. Za bývalého režimu jsem je viděla každou chvíli a často i se psy, taže ti vesničtí čtyřnozí hlídači na ně pak štěkali tím víc.

Evženie,

to ano. Třeba pro divočáky při honu.

blackie,

taky jsem chodila kdysi s partou "na čundr" a dokonce nás párkrát legitimovali policajti. Chodit na čundr sice nebylo vysloveně zakázané, ale bylo to tak nějak podezřelé.

Diano,

v mládí jsem spávala pod širákem nebo ve stanu i brzy najaře. V listopadu bych to asi nedala ani v mládí, natožpak teď.

Opět perfektní nálada, živé obrazy, jistý oduševnělý vzkaz a námět na zamyšlení - a krom toho perfektní melodická práce, že si i píseň broukám...

Moc hezké.

Pěkná starosvětská idyla.

Podzimní mlhy jsou i úkrytem.

bágl na záda....a nohy ať mě někam....pryč z města...donesou......co vesniček jsme takhle prošli........dík....žes mě vzala na Vyhnálovské On the Road....*/*********

Moc moc krásné! Jakobych to viděla :-)

fialko,

taky jsem chodila kdysi s báglem. S partou i sama. Pak mě to přešlo a možná to byla chyba.

Krásně zveršované obrazy venkova :-)

Díky, Milane. Je to takové melancholické vyhnálovské country. Píšu teď pořád básničky o periferii velkoměsta a o malebných sídlištích(Rolničky, Pastva pro oči), tak jsem to potřebovala vykompenzovat venkovem.

Nádhera !!!