Letní toulání

Když jsem šla po lukách

bylo mi líp

vítr přivál sem písničku z hor

A při řece v údolí

z kapradin stín

skryl mě před sluncem

červencovým

Když jsem šla do lesů

jež zvou tě jak chrám

do svých chladných sloupořadí

po rozpukané kůře sjížděla má dlaň

hladila jak láska hladí

Pak statek co zapomněl babiččin věk

vydat vplen dalšímu století

po pěšince vběhla jsem pak na dvorek

veselý od psů a od dětí

Co mě to kolébá

když vracím se zas hukotem ulic

už vím

to krása jak matčin tichý hlas šeptá:

já budu stále

já se vám neztratím