Zlomky nebe

Za dávných a dávných dob, protože všechny dobrý příběhy se odehrály dávno. Dávno před tím, než jste byli mladí, když jste byli staří, starší než dnes, tak dávno kdy po ZEMi se pohybovali, nebo létali a možná i plavali dinosauří samice, které lákaly v období páření lidské samce, kteří značně frustrovaní, ještě před vynálezem, ne kolo to nebylo, piva a internetu měli jedinou zábavu v sexu s laškovně nevázanými, atraktivními dinosauřími samicemi dali vzniknout drakolidem, v křesťanství později známým jako andělé. Ti měli křídla a uměli s nimi létat, zavrhli masivní výrobu letadel a plánky nechali svým méně létavým lidským příbuzným pro budoucnost, až je budou schopni chápat. Mezitím dinosauři vymřeli, protože ZEMě se postupně zmenšovala z původní velikosti JUPITERu do dnešní velikosti roztomilé ZEMIČKy a tak pro kolosální tvory jakým dinosauři byli se stala ZEMě příliš malá a fronty v metru nesnesitelné, dinosauři se rozhodli raději vymřít, než aby se nadále tísnili spolu.

Dinosauři byli totiž vysoce inteligentní a ze všeho nejvíce nenáviděli fronty a tlačenice, které se v novém uspořádání staly běžnými, zároveň se všem tvorům začali zmenšovat mozky, přizpůsobovali se velikosti nové ZEMIČKy. Drakolidi se v té době zhrozili, neboť i oni byli dost inteligentní, vymysleli a vyrobili mraky a počasí a nazvali je nEBE, kam se odstěhovali a kde zůstali magicky inteligentní a povětšinou úplně skrytí, pokud o nich nepsal nějaký světec, okouzlen jejich androgynním vzhledem. Naštěstí už tehdy existovala cenzura a tak lidstvo zůstalo ušetřeno výživných a dlouhých postelových scén. Běžela celá staletí, tisíciletí, stotisíciletí a milionletí a nestalo se nic zvláštního co by stálo za povšimnutí u lidí, milujících agresi, války a žluté valounky, protože žlutá je super barva, narozdíl od modré, červené, nebo zelené. I když mezitím vymysleli pivo, aby se srovnali se smrtí svých milujících blízkých, které oloupili o hrady, trůny, nechali je hnít v hladomornách a podobně.

Tomu se odborně říká středověk: "střež se chodit do toho věku", je to doba kdy se přestávají stavět cesty, kanalizace, divadla, hipodromy, lázně, pálí se knihy se žertovným tónem, nebo ty kterým panovník nerozumí, to je všechny. Lidi v takovém věku milují špínu a chudobu a nepotřebují okázalou a sofistikovanou zábavu, ale stačí jim víra a co nejvyšší katedrály na kterých se podílí všichni architekti a stavebníci co přežili a nic jiného se nestaví, kromě, hradů, zámků a tajných podzemních vaultů, kde je v oblibě hra zvaná Fallout, kterou hraje přeživší nobilita z předchozích časů, čekající na dobu, kdy lidi přestane bavit mít věčně otlačená kolena a bolavá záda.

Každý dobrý příběh má pořádný prolog, stejně jako každý dobrý večer předehru, nyní se můžeme věnovat příběhu a taky andělům po odpadnutí čtenářů, kteří nezvládli mumlání výše, jelikož by jim patrně vybuchla hlava, nebo dali výpověď v práci po přečtení si následujícího příběhu, neboť každá dobrá kniha věnuje čtenáři 300 stran u kterých při čtení v zoufalství mlátí hlavou o stůl, aby perly na zbylých 1200 stranách náležitě ocenil a ne jen je s rukou taktně na ústech přešel.

Na srazu andělů konaném na počest právě ukončeného tisíciletí se sešli Jørli, Årvi a Yrdom ku zásadnímu tématu, jež postihuje v mírných krajinách každého žijícího anděla a to pelichání peří na jaře a následný zhoršený letový provoz v pod a nadnebí. Yrdom měl dlouhou tógu do které rafinovaně skryl svá křídla, jelikož se podobal více oškubanému kuřeti, než andělovi. Jørli se dívala do mraků, neboť se stářím milion let ještě nedosáhla dospělosti a ostýchala se mluvit před staršími, měla ještě ne zcela dospělácká křídla s šedivým peřím, narozdíl od starších, kteří měli peří barvy kovově, oslnivě spalující, dračí bílé. Na obláčku přilétal polovičním výkonem Årvi, aby mu padalo co nejméně peří, neboť na svůj vzhled velice dbal a za každým mu vypadlým brkem žalostně zasténal 'ach' při úzkostném sledování onoho snášejícího se brku.

"Zdravím", pronesla truchlivě Yrdom ku Årvi, když doletěla. Ta se jen opatrně uklonila, neboť andělé si zásadně nikdy nepodávají ruce, neboť to považují za odporný ošmatlávací zlozvyk, hodný leda tak plebejských Olympanů s jejich směšným vůdcem ZeusueZem.

"Zpropadené jaro...ach." Pronesl Årvi s bolestným výrazem ve tváři, sledujíc snášející se brk.

"Truchlivá to doba, kdy krása snáší se pod mraky." Citoval Yrdom slavného básníka Mnörïløka, jež zůstával vzorem pro všechny andělské generace, i když byl mnohými básníky sice v některých bodech překonán, přesto se těšil být uznávaným klasikem, jež v očích mnohých generací andělů jeho verše nezestárly.

Jørli stále hleděl v mrak, neboť se stále ostýchal, ačkoli Årvi a Yrdom znal prakticky celý život, ale Årvi a Yrdom byly na Jørliho plachost zvyklé. Po té se rozešli, neboť atmosféra byla natolik truchlivá, že by se dala mraky ždímat. Jørli dál stál dívajíc se v mrak v týž bod u kterého jsme ho zastihli na začátku. Årvi sedla do svého autoletadlomraku a velmi, velmi pomalu se vzdalovala ku straně červánkové, kde se již vynořoval večer s bubáky chystajících se na noční rej. Zatímco Yrdom se vydal k nejbližšímu mléčnému baru, když v tom se smýkl po kusu ledu, který přehlédl a jelikož nebyl schopen letu, zřítil se na Zem, až na zem.

Yrdom spadla do doby, kdy lidé velice technologicky pokročili, kdy již byly před časem vynalezeny internety, ba co víc, virtuální realita se stala natolik populární, že lidé v ní trávili 25 hodin z 24. Jenže trávení času v křeslech, určených to pro virtuální realitu velice prodražilo elektřinu, jelikož z lidí se stali líný hovada, kteří už ani pro brk neskočí, přes betonovou, třímetrovou zeď, ani nepomůžou babičce s nákupem přes minové pole, pod muškou ostřelovače. Do takové doby plné hulvátů, tfuj! Spadl Yrdom. Však předražená elektřina způsobovala, nejdříve izolovaně a poté lokálně rozvoj středověku, kde lidé toť prostí svou naději vkládali ve svatou to trojici - špínu, chudobu a víru a dožadovali se počnutí stavění vysokanánských katedrál, které by vzbuzovaly nejen údiv nad svou velikostí, ale i nízkou stabilitou, která snadno zřícením se katedrály ukončí utrpení středověkého lidu.

Yrdom se smutně poflakovala mezi nablýskanými ulicemi moderního věku i spletitými uličkami středověkého gheta. Když tu její oči vpadly na vpravdě nebeský nápis: "Crack je budoucnost, vynese vás až ku mrakům". Yrdom nadšená že našla prostředek jak se dostat domů však byla u dealera velice slovně zchlazena, neboť neužívala zemských platidel, barevných to papírků, za které bylo možné koupit celé domy, auta, nebo lodě. Leč dealer jménem Dealer nabídl Yrdom kšeft, když viděl jeho vzhled, myslíc že je to jakýsi šílený blázen, jež naprosto nemoderně se věnuje cospleyi, činnosti to dávno upadlé v nablýskané a poté zčásti zhroucené 21. století do středověku, které toto dědictví přineslo i století příštímu. Ač velká města si dosud udržovala lesk modernosti, malá města upadala stále více do středověku a katedrály se postupně vynořovaly stále v hojnějším počtu z ranních, životu nebezpečných toxických mlh.

Dealer nabídl Yrdom kšeft s crackem. Za výhodný podíl 2%, který Yrdom dostane za každý balíček, který prodá, pokud si na dluh koupí zboží od něj. Za Dealerem stály Gorily horské, jež vzbuzovaly respekt s Dealerovým upozorněním, že nesplacení dluhů bude mít fatální gorilonakládačku. Yrdom se vydala do středověké čtvrti, kde zrovna byly stavební práce na katedrále v plném proudu s plánovaným dokončením stavby za 800 let. Stavební středověcí dělníci měli polední pauzu, když se kolem ochomýtal Yrdom. Měl štěstí, středověcí dělníci neznali moderní drogy a tak si v naivitě, že jde o jakýsi podpůrně pracovní prostředek kupovali, až Yrdom měla kapsy tógy zcela naplněné špinavými penězi, které bylo nutno ještě přeprat v podzemní prádelně, jejíž adresu Yrdom od Dealera dostala. Dělníci nabuzení crackem se vrhli na stavění a katedrálu dokončili během deseti minut.

S vypranými penězi zamířil Yrdom zpátky k Dealerovi, kde dostal své první dvě vydělané procenta, což na jednu dávku stačilo a Yrdom natěšeně očekával návrat do nebe....

Leč crackové nebe leží poněkud jinde, než drakonebe a Yrdom se probudila se zcela zasviněnou tógou na jakési skládce, kde končily všechny věci, jež se staly nepotřebnými moderním částem země a středověký lid je tam rozbíjel na recyklovatelné součástky. Yrdom si sundal tógu, že ji aspoň oklepe a v tom jeho křídla zazářila oslepujícím světlem prostor v okruhu asi deseti pozemských kilometrů a jako můry vábilo středověký lid k Yrdomovi. Tak byla prohlášena za svatou a postaven ji chrám dělníky na cracku v čase rychlejším, než krátkém. Yrdom se to nesmírně líbilo a nechala se uctívat. Z času načas pak ukázala křídla, když lidu ji obětující poslední to pokrm věřících vytrácela se víra.