Písmák Vybledne sen jak moře hvězd
Už zase ve spánku
plyne sen,
mé lásky
vymyšlených jmen
Úsměv mého smutku
Mé okno
zarůstá stromem,
co puká graviditou.
Slzy jeho hříchu
Jen ten dojde štěstí
Nemyslím
na hrnec dukátů
zlatavé opojení
lomy diamantů
Tak sladce nevěřím
Hlína je šitá na míru
pro všechno živé vesmíru,
však než mé tělo dostane
tma,která potom nastane,
Milostněkrutá
Noc mi udělala
černý kabát,
chceš mi ho sundat,
knoflík někam zapad.
Ranní nesmysly
Ráno si svlékám kůži
a hážu ji
na hromádku všeho.
Ospale nahá
Mé srdce minulého století
Jsem smutný lovec slov
v krajině. která blázní.
Půjdeme na výlov
motýlků divukrásných.
Tak snít si
Asi již popluji,
kruhy jsou rozhozené,
odcházím z této země
někam do dálek,
Téměř zimní nálada
Jdu travou,
co již neroste.
Nohama hladím zem.
Z jarních krásek
Impozantní jedovatosti
Tovární komín
po nebi kreslí
dešťová oblaka.
Nevonící růži.
Nechci už být dospělá
Do brázdy
rozevřené země
položila jsem se
a sémě rozsévače
Podzimní nostalgie mne nemine
Podzimem začíná
má touha být bezstarostná.
Znovu. A víc.
- Ani málo,ani mnoho -
Ráno jsem k nakousnutí
Mravenci zkoušeli
zda jsem k jídlu
I jiná havěť
zapomněla
Zapomenu na slzy i na tebe
Každou vteřinu
jsem hlídala
a stejně bylo ráno
bez tebe
Snad není pozdě na lásku
Svlékám se
z masky neúčasti
Vystřílím
své raněné proč
Kdyby ses mi vyplnil
A kdyby ze snů
ses mi vyplnil
tak každá buňka
mého těla
Tak ať raději nejsme
Zas dnes
proti plánu prší
a den jak rozsévač
seje slzy deště
Hvězd na nebi,jak kamení v poli
Hvězd na nebi,
jak kamení v poli.
Dívám se do vesmíru,
užaslá,že jsem.
Sen je nemoc básníkova
Za záclonami očí
se skrývá sen
Je tam má láska
a její šťastný den
Až se nám to stane
Už rozpíná se úsvit,
ale hříšná něha třeskem
nám ještě údy rozvazuje.
A když už světlo denní
Tak dobře je mi
Na stěně visí
z dvou hodin
vykřičník
Tiká si plynně
Proč bych chtěla být mouchou
Proč bych
chtěla být mouchou
je jasné
Chodila bych
Píseň písní
Chtěla bych,
aby se trochu vrátilo
z mých mladých let,
z mé krásy,
Bouře ve všem
Slunce šetří světlem
a v tanci listí
trhají se mraky.
Vtom záblesk proniká
K narozeninám
Jen kapku rosy
k narozeninám,
milý,mi dej.
Duhovou kapku
Odešel andulák
Zemřel nám andulák
a také je mi smutno,
za malým ptáčkem,
co budil ráno křikem
Noční snění
Pouliční lampy-nokturna
rozsvěcují hvězdy
a lákají je na zem,
do mých snů.
Závidím mužům
Závidím mužům schpnost milování
Dvořit se ženám a plnit jejich přání
Té mladé lásce jankovité
i té staré co jí zbyde
Můj příběh
Křeslo je velký snář.
Tvaruje zlomenou
duši,
to vyhořené
Mé milostné VII
Lásko moje utajená
Jak mohu znát
všechna zákoutí domu
Tam někde jsi
Meditace
S kolemjdoucí krásou
toužím se potěšit,
však ona projde
okolo mé staré tváře
Náladové teskno
Jsem protivná,
naplněná steskem,
vzdorem a pýchou,
s černýma vzpomínkama.
Synovi
Dívám se na tebe,
stárnou ti vzpomínky.
Chtěl by ses vracet
do krajiny dětství.
Chvilečka za láskou
Udělám si
uzel na kapesníku,
abych si
pamatovala
Náruč objímání
Objímám tě
těsněji než vzduch,
vůbec ne potají.
O nás dvou
Chvějivé snění
Záplava květů
voňavě v slunci spí,
jen pel je vyruší
a brebentivé včely.
Zapomenuté milování
Kde v nás je hrob
do kterého
všechno padá
Leží tam slova
Hořkoslané vzpomínání
Má láska
ožívá v prstýnku
cos mi dal
čas zlato z něho
Vyznání lásce
Lásko něžná
horoucí
jsi jako víla
po nocích vábíš
Tobě, k poslednímu vlaku
Hned
jak se proměníš
v šátkem zamávání
pro slzy na tváři
Smutek z radosti
Natáhla
jsem ruku do jara
a cvrlikání ptáků
mi sedalo až k rameni.
Verše pro tebe
Rozkládám postel
k milování.
Můj zájem.
tak se snažím
Zlomek krásy
a pak se ta
krásná holka zvedla
a před zrcadlem
si prohrábla vlasy.
Šílené myšlenky jak jdou...
Jsem tebou posedlá.
Jenže mé okno
je zadrátované.
S kým ses ten večer
Popis /ne/všedního rána
Celou noc štěkal pes
a nejvíc měli
radost ptáci.
Ráno včas mohli
Nálada z počasí
Letošní jaro tolik pláče,
v pláči se lásce nedaří.
Ani má hvězda,
která hledá druhou,
Vzpomínky na minulost
Dům dýchal
vůní vlasů.
Měsíc svítil,
měl viditelnou tvář.
Divné jaro
Zimě se nechce rozloučit a po polích se s čerty žení. Mám sázet růže. Mlhy válí se. A řeky jsou plné.
Štěňátko jaro
Jaro je štěňátko
zmazané od bláta,
toužím s ním
od dětství
Na smrt mého známého
Do člověka
vnikne smrt.
Můj známý
je kořistí,
Divný sen
Vidím dnes tak
jak vidí slepí,
lidé s nemocnými holemi
klepou mi ve snu
Mé milostné I.
Líbám tvé rty,
tvůj jazyk,zuby,
líbám i vzduch
v tvých ústech.
Hrej si...
Hvězdy ze snů
budí nás cinkotem
Než rozední se noc
stanou se
Boj s časem
Nepoddávám se času,
aby se zastavil.
Pokorně hledám krásu,
jsem hledač krásných chvil.
Duben
Hledám šaty pro duben,
kéž hnědé jsou jak zem.
Přeprćhavé hodiny.
Výlet rodinný.
Vrátím se nazpátek
Třeba tu něco zbude
z popela mého bytí.
Tu poranění láskou,
tu klopýtnutí mládí,
Bouřka
Vítr rozkousává listy.
Bílá probleskuje tmavou
a když dopadne na mech,
vykouří dýmku.
Matka ze mě
Ten pocit,matku když objímám,
prožívám,vložím-li prsty do hlíny.
Z ní rostu,beru živiny.
Skvěle se mně dýchá.
Dědictví dětem
Co dám jako dědictví dětem svým.
Každému dětství,rozum,tvář a rým.
Dětství je košilka na mašličku,
maminkou svázána po krajíčku.
Zimní pohádka?
Když sníh natřepe
velkou měkkou peřinu,
obloha těžší než šedý balvan
potáhne mlhou krajinu,
Pocit I.
Jsou dny
s proměnou tlaku,
co působí bolest
mému srdci.
Toužím
Já po vás toužím,
ta slova,
nezvyklá zdají se být pro ženu.
Já po vás toužím,
Bázeň z pokroku
Když zastavit se dá
paprsek světla,
bude noc milenců
méně světlá.
Okouzlená tajemstvím
Vítr načechrává řeku chvil.
Uteču,kdo by mě zastavil.
Jen touhy,ty mě dohánějí
a bolavé za rohem se smějí.
Zkoušky
Ty jenom v knihách uč se znát,
když váháš o lásce se učit.
Když baví tě to
samotou se mučit
Náhodné vyznání
Nakreslím měsíční krajinu
plnou slunečního světla
dívčích bytostí.
A zvlášť tu jednu,
Snění o snu
Hledala jsem celé odpoledne.
Poslušný samotář,
kráčející na doraz
milosrdného spánku.
Slabě erotická
Oči se vracejí z jiného času,
když probouzím je z milování.
Ústa chraplavě polknou.
Mám vidinu studánek.
Dělejte,ať přijde jaro
Měsíc je bílá oplatka,
ztrácí sladkost po obloze.
Tvá ruka na mé noze.
Údy si s představou hrají
Podzim s nadějí
Léto je dávno pryč.
Nemoci klepou na dveře,
blázen kdo otevře.
Podzim se v blátě válí.
Déšť
Kopýtka rozcupávají střechy
Okapem voda prská
Zahrada deštné pralesy
Celý den brečela do trávy
Rodný kraj
Přepadne-li mě smutnění
Vejdu do strání vysokých
Na vyhřátý pažit posedět
A rozhlédnout se po kraji
Valašsko domov
Cestičky v hájích na kopcích
Zdali mě ještě uhlídáte
Až do světa já odejdu
Zdalipak na mě zamáváte
Noc bez konce
Noc sedlá káva do hrnečků
Hvězdy natahují vlečku
Z třpytivých zrcátek
Ospalá země zvedá víčka
Stýskání
Sedím nakažena samotou
Bojím se toho co bylo je a není
Nejsme víc než míjení
A ztrácení se v čase.
Z bible
I zatroubí anděl třetí
A láska naše stane se parou
Která nakrátko se ukazuje a rychle mizí
A sladkost toho života změní se
Noc zamilovaných
Na obloze padá hvězda
Hledá druhou malou hvězdu
Odsouzení láskou prosí
Zadržují noc
Ženská co s tebou spí
Miluješ mě až srdce svírá
Však nikdy mě nemáš celou
Máš jen tu ženskou rozmrzelou
Co tobě neotvírá
Imprese
Na Karlově mostě se prochází
Různobarevní lidé
Rychle i pomalu fotografují
Nakupují velké umění
Moře
Cesta nás dovedla až k moři
K té vodě kouzelnici blouznivé
Zároveň s námi se vítr otřel
A zešílel
První polibek
Vzal ji za zápěstí
Ucítil žilku jak se cuká
Svět točí se
A on ji líbá
Velikost zimy
Bílá pláň je nepopsaná stránka
Boty píší noty do sněhu
Můj výklad světa
Předkládám svému milému
Nálada
To slunko mezi stromy
Zvoní hrany do červánků
Nikdo tu není
Klečím v trávě
Jiskření
Exploze komunikace
Mobil mobil mobil
V každé rodině počítač
Život strávený v Síti
Popíjím s měsícem
Měsíc je skvělý kamarád
Svítí mi do sklenice
Když dám si vína více
Pluje si po hladině
Mne nevidíš
Poskakuje sýkorka před oknem
Přirovnávám se blázen k ní
Začíná chvíle snění a fantazie
S tebou bych chtěla plout
Návštěva Prahy 27,9,2000
Srovnávám-li s Paříží
Je Praha venkovské velkoměsto
Z Kampy sejdu níž k řece
Krmím labutě u břehu
Barová lavice
S cigaretou v puse
Vede řeči kusé
Kolínko má pěkně hladké
Jak barová lavice
Přecitlivělost
Z převeliké touhy
Srdce mně rozbolelo
Jak jehlou bolelo a jak nožem
Musela jsem k lékaři
Jak přemýšlím před kanárkem
Jsem Ortenova sestra
Pro marnost zrozená
Pro nic
A pro jinak
Čas dušičkový
Uklizené město mrtvých
Je plné turistů
Hřbitovní kvítí páchne
Světýlka svítí na cestu
Den
Je chladný den
Slunce zubaté
Nestačí ohřát křídla vlastovek
Tisknou se k sobě
Nemocnice
Bílý svět bílých postelí
Bílých postav
Bílých pilulek a nálevů
Pocitu nemoci a bezmoci
Věnováno básníkovi
Skeptický od začátku
Dalo by se říct i skrze
Nad bídou světa
Malostí
Mladá paní
Po čem teď toužívám
To kdybych pověděla
Vám rděla by se čela
Po čem teď toužívám
Po návštěvě Louvru
Kůže mi popraská
Představou dotyků
Nálož vášně
Je svázána v balíku
Bez názvu II.
Je krásné snít a slova neskutečná
Zapisovat do tvých dlaní
Je krásné snít zavřít oči a líbat
Dotýkat se tvých skrání
Podzim IV.
Podzime podzime
Ty vždy jsi nadchl duši mou
Melancholií blouznivou
Lístkem odvání
Stromy
Stromy jsou přátelé dětství
Mou chůvou byla
Stará sehnutá jabloň
Jediným výskokem přenesla mě
Ztrácení léta
Statiku oslavujíce
Hledí sloupy těžkou půdou
Do mého kraje
Já
Bez názvu
Peříčko holubí něžnosti v hlasu
Vyjádřit neumím celou tu krásu
Peříčko holubí na dlani dýchá
I čas se zastavil a nepospíchá
Pohodový den
U borovice
U nohou trošínek jehlí
Z východu po západ
Slunce oblohu obloukem žehlí