Písmák O něčem - o ničem
Že svým pánem budu. pche, to já naivka si myslela. Že jak pták s jarem křídla opráším, a odletím. Svět jako růže, život jako milování, krásné písně, ženy zpěv.
Balada o Chci Tě
Při sklenici skotské whisky, co smáčm si v ní svoje pysky, píši perem na papír, co je měkký jako sýr. Píši o své nové lásce, jak o dokonalé pásce, jak o stuze do vlasů, snažím se psát baladu. Slova mi však nejdou z pera, je to stejné jako včera, jako loni, předloni, však ono se to podvoli. Pak napíši báseň krásnou, o Tobě, a o nás dvou, vůbec o tomhle celém světě, ach můj milý, já moc chci Tě.
Deprese
Já ze života mám strach, sen za snem mění se v prach, po kráse mi někdo šlape, život proště sotva klape. Bojím se plakat, smát, na cokoliv se ptát, nikdo mě nemá rád, a je to tak. Už nechci žít, ani snít, začnu pít, a pak blít, ubývat, a hlavně nic neskrývat. A až mě přejde tahle deprese, svléknu se donaha - jen tak z recese, ale teď stydím se, že tu jsem.
O něčem - o ničem II
Kolem tebe je střízlivej svět, ty stále sníš, totiž víš, že není to med, a když se probudíš, plášť odhodíš, pak uvidíš, a snad uslyšíš, však ty víš. Zem nasákla krví, každej ji tu mrví, nenávist a zlost, chceš zakříčet dost, spalte ten most, jen tak pro radost. Touha po prachách, touha po slávě, o tom to je, no právě, ve smutné zprávě, se čte, že nic není správně, jen zle, a není naděje. Tak udělěj krok, z řady ovcí vykroč ven, nemusí to být jen sen, započni nový den, den znovuzrození, den plný nadějí, krásný sluneční den, stačí chtít, pouze a jen.
Bída a děs
Nenávidět celý svět, však stačí požít ňáký jed, prohnat hlavou kulku, jedno že ze života prožitou mám půlku. Ohlédnutí srdce bolí, budoucnost Tě plně skolí, a přítomnost, dobá Tvá, naděje prudce uvadá. Chytnu Tvé teplé ruce, svoje tělo smočím v řece, Cháron vesli zabere, cesta vede do nebe. Nebe, peklo, ráj, planeta Země malá stáj, elektřina, mechanizmus, bída střídá cynismus.